Vít Guldán 
Jednorázová klasika měřící téměř 260 kilometrů je pověstná svými sektory s kostkami zvanými „pavé“. I letos na závodníky čekalo třicet takových sektorů v celkové délce 54,8 km. Pasáže jsou odstupňovány podle obtížnosti. Ty nejtěžší, pětihvězdičkové, najdeme na trati celkem tři. Ten nejzákeřnější, Arenberský les, výrazně ovlivnil i letošní závod.
Arenberg je úsek dlouhý 2,3km a závodníci na něj najíždějí 95km před cílem. Právě při nájezdu se rychlost pelotonu často pohybuje nad 50km/h, což dělá tento sektor jeden z technicky nejnáročnějších. Náročnosti Arenbergu také napomáhá stáří a stav kostek, které jsou naskládány nepravidelně a mnohdy mají mezi sebou i několikacentimetrové mezery. I letos Arenberg rozhodl o tom, kdo bude bojovat o vítězství. Velký favorit Nizozemec Mathieu van der Poel zde měl totiž dva defekty za sebou, které ho výrazně zbrzdily a při výjezdu ze sektoru ztrácel téměř dvě a půl minuty.
Ani vedoucí dvojici, která se oddělila po úseku v Arenbergu, se nevyhnuly defekty. Van Aert musel na výměnu kola jednou a Pogačar dokonce třikrát. I díky tomu se Van der Poel a skupina pronásledovatelů v jednu chvíli přiblížili vedoucí dvojici na méně než třicet sekund, ale blíže se už nedostali. Pogačarovi začínalo být jasné, že na cestě k vítězství proti němu stojí jen van Aert. Byl si vědom jeho rychlostních kvalit a Belgičana se několikrát snažil setřást, ale beznadějně. O vítězi tak rozhodl až závěrečný sprint, ve kterém měl belgický jezdec více sil a mohl se radovat ze svého premiérového triumfu na Paříž–Roubaix.
„Znamená to pro mě hrozně moc. Byl to můj cíl od roku 2018, kdy jsem tenhle závod jel poprvé. Přišel jsem tu o týmového kolegu Michaela Goolaertse a od té doby bylo mým cílem přijet sem a ukázat prstem k nebi. Tohle vítězství je pro Michaela, ale hlavně pro jeho rodinu,“ řekl mezi slzami van Aert. Goolaerts utrpěl před osmi lety na Paříž-Roubaix srdeční zástavu a na její následky zemřel.
„Tolikrát jsem měl v tomhle závodě smůlu, ale přineslo mi to také zkušenosti. Takže i dneska, když mi štěstí nepřálo, jsem stále věřil a odměna se konečně dostavila,“ radoval se Belgičan, který sice na Roubaix již dvakrát vystoupal na pódium, ale nikdy na nejvyšší stupínek.
Pro Tadeje Pogačara znamenalo „Peklo Severu“ první letošní neúspěch. Po triumfech na Strade Bianche, Kolem Flander i Milan-San Remo prohrál letos poprvé. Tuto šňůru vítězství symbolicky utnul muž, který jako jediný dokázal překonat Pogačara na loňské Tour de France, Wout van Aert.
Z Čechů dojel nejlépe Mathias Vacek na 22. místě se ztrátou bezmála šest minut na vítěze. Výborně si vedl také Matyáš Kopecký, který skončil na 30. místě. Další český zástupce Pavel Bittner závod po pádu nedokončil.
Ženský závod vyhrála Němka Franziska Kochová, ta v závěrečném finiši přesprintovala favoritku z Nizozemska Marianne Vossovou a slavila teprve čtvrté vítězství v kariéře. Česká reprezentantka Julie Kopecká, mladší sestra Matyáše Kopeckého, si také vedla skvěle a umístila se na 15. místě se ztrátou 2 minuty a 20 sekund.
