Eliška Vrbová Pogování, pot, kytary a rozesmátý Márdi. Asi tak by se dal shrnout středeční koncert Vypsané fiXy, díky kterému se známé olomoucké „Účko“ naplnilo k prasknutí. To, že v klubu bude takřka nedýchatelno, už předem potvrzovala i dlouhá řada návštěvníků stojících před klubem více než půl hodiny před začátkem koncertu.
Název turné Před náma hrajeme my mohl leccos napovědět o tom, jestli na koncertě zahraje také předkapela. Přesto však byli diváci mírně zaskočeni, když se na pódiu objevil pouze zpěvák Márdi s bubeníkem Petrem Martínkem alias Pítrsem a představili se jako předkapela Vypsané fiXy. Kdo však chodí na koncerty téhle kapely pravidělněji, ví, že Márdi je známý „fórkař“ a nedá se brát pokaždé zcela vážně.
Nicméně koncert začal opravdu pouze ve složení zpěv, akustická kytara a bicí. „Zahrajeme vám tady pár písniček, na který Vypsaná fiXa kašle a my jsme se je pořádně naučili,“ nechal se slyšet Márdi.
V akustické podobě zazněly starší písně, jako jsou Irové, Agresivní děda, Večerníček, Děti z kouřový hory nebo Lunapark. Atmosféra byla v této fázi koncertu ještě hodně klidná, i když pár pogujících nadšenců se už v předních řadách našlo. Ale protože, jak řekl sám zpěvák, čas pro předskokany je omezen a na přídavky zde není místo, musela „předkapela“ přenechat pódium opravdové Vypsané fiXe.
Následovala tedy krátká pauza, po níž to už Fixa rozjela naplno, v kompletním složení a s elektrickým zvukem. Hit střídal hit, pogujících přibývalo, až se vpředu uprostřed vytvořil kotel, který nebyl k zastavení. „Veprostřed to teda docela žije,“ okomentoval dění pod pódiem Márdi, na němž bylo vidět, jak si ty energií sršící momenty užívá.
Opravdovým gestem gentlemana pak bylo, když navrhl několika „silným chlapům“, ať vyzvednou z první řady na pódium paní na vozíku, aby si mohla koncert pořádně užít přímo s kapelou.
Protože koncert oslavoval celou dvacetiletou kariéru Vypsané fiXy, zazněly jak nejnovější věci z poslední desky Krásný smutný den, tak i starší, publikem tolik oblíbené, hity Dezolát, Samurajské meče, Čtyři slunce, Mažoretka a mnoho dalších. Když se pak koncert po zdánlivě neuvěřitelně krátké době dobral ke svému konci, podařilo se publiku kapelu přivolat zpátky hned dvakrát.
Při prvním návratu zahráli písniček šest a při druhém ještě dvě. Která kapela kdy bez okolků zahraje osm přídavků a ještě na ní je vidět, že by klidně přidala další? Moc takových ani na české, ani zahraniční hudební scéně není. Když se posluchači dočkali i Antidepresivní rybičky a 1982, mohli jít, plni zážitků, domů. Cestou k východu se ještě nejedné skupince podařilo ukořistit fotku s Márdim, který vypadal vážně spokojeně.
A zřejmě se tak cítil nejen on, ale i celá kapela. Na jejich facebooku jsme se hned druhý den ráno mohli dočíst, že “vyprodanej dům v Olmiku byl opravdu krásnej.“ Tak snad se sem tahle sympatická čtveřice z Pardubic přijede zanedlouho vydovádět znovu.
