Bohdan Růžek Za vytrvalou a nadšenou práci na poli dějin výtvarného umění mu prezident udělil Zlatou plaketu prezidenta republiky. Byl jmenován docentem a později profesorem. Vyučoval na SUPŠ v Praze, na FAMU a šestnáct let přednášel na Filozofické fakultě UP v Olomouci.
František Dvořák napsal celkem pětatřicet monografií o českých umělcích. Svůj zájem zaměřil na Adolfa Borna, Jana Zrzavého, Václava Špálu, Kamila Lhotáka a další. Vyšly mu i knihy i o zahraničních umělcích, například Henri Mattisovi. Na svém autorském kontě má i průvodce po Louvru.
Patřil k neúnavným popularizátorům svého oboru. O umění dovedl poutavě vyprávět, přičemž využíval i svých četných přátelství s mnoha umělci. Z nich si nejvíce cenil malíře Františka Tichého, o kterém říkal, že ho nejvíce ovlivnil jako osobnost i svým filozofickým pohledem na život a umění. Právě o svých prožitcích a osobních přátelstvích pojednává kniha Můj život s uměním. Františka Dvořáka všichni považovali za oblíbeného pedagoga – za svého působení na FAMU učil i Miloše Formana a Jiřího Menzela.
Zapsal se i do povědomí širší veřejnosti. Patří mu autorství několika poutavých dokumentárních cyklů o pražských památkách, přičemž nejpopulárnější byly komentované televizní procházky po Karlově mostě. František Dvořák si i v pokročilém věku uchoval zájem o výtvarné dění a měl plno plánů. "Umění je pro mě největší potěšení života," odpověděl na otázku co pro něj znamená umění. Možná pro ono nadšení a inspirativnost mu jeho přátelé dali přezdívku František Dvořák, české kultury hořák.
