Veronika Marvanová 
Litomyšlské zámecké sklepní expozice jsou jako žádné jiné. Již schodiště, po kterém musíte do výstavních prostor sestoupit, vypadá trochu jako vstup do jiného světa. Lustr vyrobený ze jmelí následně vítá do malého potemnělého labyrintu, který umí nejednou překvapit.
Výstava funguje na principu, kdy návštěvníci dostanou proutěné košíky a mohou ze všech aranžmá libovolně sundávat, cokoliv se jim líbí. Položky nákupu vybrané tímto způsobem zaplatí při odchodu. Vedle akvária s živými rybami tak mohli ukořistit dekoraci ve tvaru kapra, z cirkusového stanu vytvořeného ze stuh, směli vyndat postříbřeného slona a z některého z desítek vánočních stromečků sundat skleněnou labuť, ovci, zlaté prasátko, pomeranč, koně či lokomotivu. U dřevěné, více než metrové sochy veverky od řezbáře Vladimíra Harny byly k rozebrání kouličky ve tvaru ořechů. Některé ozdoby vypadaly jako vlajky států, jiné jako pohádkové postavy, motorky z korálků… Vybrat si dokázal snad každý. Pro kreativní návštěvníky připravili pořadatelé i dílničku, v níž zájemci zdobili baňky vlastnoručně, v rámci možností s lepidlem, štětcem a třpytkami. A kdo nechtěl vybírat, vsadil na štěstí a na náhodu v tombole.
Po procházení poměrně chladnými sály jsem ocenila stánek s občerstvením a samoobslužné várnice s čajem a svařeným vínem. Všudypřítomný maskot v kostýmu sněhuláka mně osobně přišel nadbytečný, také docela děsivý, část dětí ovšem jevila zájem o pořízení společné fotky s ním.
Krom výše zmíněných sezónních lákadel v zámeckém sklepení sídlí také prodejna vín a vinná banka. Doslova na každém rohu celoročně postávají různé skulptury, poněkud znepokojivě působící betonové umění Olbrama Zoubka. Většinou mají podobu znetvořených tors lidských těl. To v kombinaci s tematikou Vánoc nepochybně tvoří přinejmenším zajímavý kontrast. V neposlední řadě se tu trvale zabydlela též plastika „Srdce pro Václava Havla“ ze zbytků svíček z pietních míst vzniklých po Havlově smrti. Pohled na voskové srdce, dominující místnosti zasvěcené prvnímu porevolučnímu prezidentovi, mi tak symbolicky připomněl, co že se to vlastně 17. listopadu (v den mé návštěvy) oslavuje...
