Jakub Mikoláš 
Jako malého mě útlá kniha Eduarda Basse o sourozencích Klapzubových přitáhla k fotbalu. Přelouskal jsem jí minimálně desetkrát, a při každém dalším čtení jsem s hrdiny tohoto příběhu čím dál víc soužíval, a představoval si doslova každé slovo. Při sledování zápasu Champions League mezi svěžím Ajaxem a přestárlým profesorským Realem se mi v hlavě okamžitě vybavila pasáž, kdy neznámí Čechoslováci přijedu na hřiště tehdy slovutného Huddersfieldu a zatočí se zkoprnělými domácími, jako by se nechumelilo.
Tento a minulý týden jako by se scény opakovaly. Jen místo Realu šel na porážku Juventus. Ano, ten Juventus s hvězdným Ronaldem, na jehož absenci především sváděl výpadek Bílý balet. Jenže poté přišlo Ctrl + Alt + De Ligt a konec. Italský šampion si musel spakovat kufry a o kýžené trofeji si musí nechat minimálně na rok zase jenom zdát. A nutno dodat, zaslouženě. Ajax byl zkrátka ve všem lepší. A to i přes karetní trest Tagliafica, který běžně nastupuje od úvodní minuty, a brzkého zranění Mazraouiho, jehož musel na levém beku nahradit Singraven, což je spíše střední záložník než krajní obránce
A zde vidím to nejsilnější pojítko s „Klapzubáky“ – i Ajax vypadá, jako by za něj nastoupili bratři, co spolu hrají od nejútlejšího věku a ví naprosto dokonale, co kdo bude na hřišti dělat. Takže nevadí, že v útoku nastupuje v lize Huntelaar a v Pohárech Tadič nebo že v obraně co chvíli někdo vypadne. Z hry holandského celku totiž dostávám pocit, že i kdyby si hráči kompletně zpřeházeli posty, jejich souhře by to neublížilo, protože ta funguje jako čerstvě seřízený stroj.
Motorem tohoto stroje vedeného Erikem ten Hagem jsou jednoznačně rychlé kraje, ať už Neres, Ziyech či zmínění krajní obránci, mozkem zase středopolaři De Jong a van de Beek, kteří vynikají nejlepšími čísly z celé Evropy a v obraně jako neprostupná zeď působí duo moderních stoperů Blind – De Ligt, jenž jako jeden muž tvrdě bourá útoky hostů, sbírá a přesně rozděluje po superrychlém presinku svých spoluhráčů a umí oslovit nabíhající kolegy přihrávkou přesně do běhu klidně na šedesát metrů.
Všemu ovšem vévodí Dušan Tadič, jelikož perfektním čtením hry umí zrychlovat a zpomalovat útoky, podržet balon i ho rychle a přesně poslat dál, a především chladnokrevně zakončovat ve vypjatých chvílích. Většina akcí Ajaxu, plná brutálně rychlých a přesných pasů, narážeček a kolmic jde právě přes srbského harcovníka. Jako nepotřebný přicházel v létě z podprůměrného Southamptonu a teď může reálně pomýšlet na triumf ze všech nejcennější. Navíc jako král, který se na úspěchu podílel lvím podílem a hrdě šel v každé bitvě jako první na zteč.
Johan Cruijff, vynálezce „totálního fotbalu“, jistě Erika ten Haga inspiroval, ale mladý Holanďan jeho pojetí mnohonásobně vyšperkoval, a ještě zrychlil. Osobně, ač fanda Juventusu, budu přát jednoznačně tomuto mladému energickému celku, který mě naprosto uchvátil. Příští rok už to totiž asi nebude ten samý Ajax. De Ligt, Ziyech, De Jong a možná i další Amsterdam opustí za mnoho a mnoho milionů do předních evropských velkoklubů. Ale letos mohou dopsat další krásnou fotbalovou pohádku. Budiž jim přáno.
