David Janeczek Změna přišla až s prvními oficiálním pravidly ledního hokeje, které měli na svědomí pánové Robertson a Smith z montrealské Univerzity McGill, v pravidle se objevila zmínka o brankáři, který jako jediný na ledové ploše mohl zastavit puk rukou.
Nebezpečné řemeslo hokejového brankáře
Přestože se už v začátcích ledního hokeje na konci předminulého století vyráběly puky z tvrdého kaučuku, tak brankáři chytali bez jakékoliv výstroje. Bylo to dáno i tím, že hokejisté neuměli vystřelit puk nad ledem, jenže vývoj se nedá zastavit ani v hokeji. A nejenže puky začaly létat i nad ledem, ale i čím dál tím větší rychlostí. Proto si brankáři začínali shánět svou první provizorní výstroj.
Ze začátku se brankáři od hráčů lišili pouze holeními chrániči a různými ovinováky, které chránily hlavně nohy. Jenže brankáře puky bolely čím dál více, a tak v devadesátých letech předminulého století přišel Kanaďan Seen Clearly s další novinkou, vypůjčil si kriketové chrániče. Které můžeme považovat za předchůdce dnešních betonů. Právě předchůdce betonů proslavil další Kanaďan George Merritt, který s kriketovými chrániči vychytal čisté konto ve finále Stanley Cupu 1896 a výrazně tak pomohl Winnipegu Victorias k titulu.
Dalším mezníkem v životě a hlavně zdraví gólmanů byl začátek dvacátého století, kdy si brankáři pořídili rozšířenou hůl podobnou té dnešní. Poté si brankáři začali chránit i ruce a tělo, ale na ochranu hlavy stále zapomínali.
Ostatně ani hráči v poli hodně dlouho neřešili ochranu hlavy. Vždyť ještě v sezoně 1996/97 hrával v NHL za Edmonton jistý Graham MacTavish bez helmy. Dnešní člen představenstva Olejářů byl posledním hokejistou, který nastupoval bez ochrany hlavy. Dovolovalo mu to totiž zvláštní pravidlo z roku 1980, které říkalo, že všichni nováčci, kteří jsou draftováni před tímto rokem, se mohou svobodně rozhodnout, zda budou helmu nosit či ne. A protože byl MacTavish draftován v roce 1979, využil tohoto pravidla až do konce své kariéry.
Podobné pravidlo s plexi štítkem na helmě zavedla NHL před sezonou 2013/14, kdy liga rozhodla, že každý nováček bude muset povinně nosit helmu s plexisklem. Zkušení hráči se pak mohou rozhodnout, zda kariéru dohrají bez plexiskla nebo s. V českém prostředí musejí používat plexi štítek všichni hokejisté narozeni po roce 1974. Na plexi si po příchodu do české extraligy musel zvyknout třeba plzeňský tvrďák Ryan Hollweg. Hráč původem z USA hrával v NHL za New York Rangers výhradně bez jakékoliv ochrany očí.
Za zrodem hokejové masky hledejte ženu
Ale zpět k brankářům, před sto lety už si brankáři vycpávali i horní část těla. K ochraně hlavy, ale vedla pozvolná cesta. Na konci třicátých let dvacátého století si poprvé chránila svůj obličej Elizabeth Grahamová, brankářka univerzitního týmu Queen´s University z kanadského Kingstonu. Nešlo o masku jako takovou, spíše o výrazně větší chránič zubů, který ochránil téměř polovinu spodní části obličeje.
Dalším průkopníkem v ochraně hlavy byl brankář Montrealu Maroons Clint Benedict, jenž se po velmi tvrdém direktu kotoučem do obličeje rozhodl chránit. Jenže jeho kožená maska chránila hlavně chrup a nos. Oči byly stále ponechány napospas hokejkám a tvrdé černé pryži.
Na poslední zimních předválečných olympijských hrách v roce 1936 v německém Garmisch-Partenkirchenu představil první masku s mřížemi brankář tehdy devátého celku olympijského turnaje Teiji Honma z Japonska. Na Československou reprezentaci tehdy na turnaji zbyla jen nepopulární čtvrtá pozice.
Poté se s maskou na obličeji objevovali spíše brankáři v nižších soutěžích. Zásadní zlom přišel až na konci šedesátých let minulého století. Kanaďan Jacques Plante totiž dostal do obličeje takovou bombu, že mu musel lékař zalátat obličej několika stehy. Plante se ale rozhodl zápas dochytat s maskou, která mu zakrývala celý obličej a otvory zůstaly pouze na oči, pusu a nos. Plante měl masku už od roku 1956, ale pouze na tréninky, protože tehdejší trenér Montrealu Toe Blake se bál, že bude mít brankář stiženou orientaci v prostoru, a že se Plantovi ostatní týmy a fanoušci budou posmívat.
S moderní maskou, která by donedávna obstála, přišel legendární trejťak
Na začátku sedmdesátých let minulého století měli už brankáři možnost se chránit velmi dobře. S typem masky, který u nás nejvíce proslavil Dominik Hašek, přišel legendární ruský brankář rudé mašiny Vladislav Treťjak, který tuto masku představil v roce 1972.
Brankáři s takovým typem masky už nechytají. Ještě v nedávné minulosti se takovou maskou pyšnil Chris Osgood, který téměř celou kariéru spojil s Detroitem. Nebo Tim Thomas, jenž se do NHL prosadil v pozdějším věku. V extralize si takový typ masky vybral Martin Prusek nebo „věčně druhý“ brankář Martin Vojtek.
I přes takové možnosti ještě v té době chytali brankáři bez jakékoliv ochrany a to dokonce v NHL. Vůbec posledním golmanem, který nastoupil v zápase NHL, byl Andy Brown. Kanadský golman odchytal celou sezonu v dresu Pittsburghu bez masky. Poté se ještě další čtyři roky potloukal nižšími ligami.
Góly, to je oč tu běží
Doby, kdy brankářům crčela krev z obličeje v téměř každém zápase, jsou nenávratně pryč. Jizev na těle maskovaných mužů také ubylo. Jenže v hokeji v posledních letech padá čím dál méně branek. A vedení nejlepších hokejových soutěžích na světě bijí na poplach. Co s problémem úbytku gólů, na které diváci chodí na stadion?
Mimo zvětšení branek nebo kluziště se také velmi často řeší možnost, která by golmanům výrazně ubrala na rozměrech chráničů. Myšlenka, jež je vyargumentována vývojem zejména kevlarových materiálů, které by měly golmana více ochránit, i přes ztrátu úbytek materiálu na některých částech chráničů.
Golmani jsou proti, vždyť puky létají rychleji než auta na německé dálnici
To se ale nelíbí hlavně brankářům. Třeba největší česká naděje posledních let Petr Mrázek z Detroitu Red Wings to považuje za špatný krok. „Někteří hráči v lize dokáží vystřelit puky okolo 200 kilometrů za hodinu. I přes chrániče, které oblékáme nyní, takové projektily zabolí a po těle vám zůstávají modřiny.“ Reagoval na možné změny ve výstroji před nedávnem Mrázek pro deník sport.
Vývoj člověk nezastaví ani v hokeji. Hokejisté střílejí stále tvrději a přesněji, ale brankáři přesto dominují. Pokles průměru gólu na zápas je viditelný a rok od roku klesá. Čím to? Příčiny si odborníci v zámoří vysvětlují po svém. Podle kanadského webu hockeynews se liga od zavedení platového stropu výrazně vyrovnala. Ubyl počet faulů, za což může postupné hokejové vymírání bitkařů ve čtvrtých formacích.
Ofenzivní smršť má přinést zmenšení brankářů. V době, kdy hokejové týmy po celém světě hledají stále větší strážce branky, se zmenšení výstroje jeví jako nejjednodušší řešení. Bývalý kanadský brankář Corey Hirsch nedávno předvedl v tamní televizi, kde by brankáři mohli ze své výstroje ubrat a zároveň by to neohrozilo jejich zdraví. „Největší část výstroje je vesta, která úplně zbytečně trčí nad brankářova ramena, zakulatil bych ji kolem ramen. Betony jsou také čím dál větší, zmenšit. To samé platí o obou rukavicích.“ Vykládal stříbrný medailista z olympijských her v Lillehammeru z roku 1994.
Něco se musí stát, nebo budou góly nadále ubývat
Brankáři se oprávněně bojí, ale ligy zase musejí jít divákovi naproti. V době, ve které si fanoušek může vybírat z desítek kolektivních sportů nebo nesčetného množství kulturního vyžití, musí jít i hokej lidem naproti.
Nejzářnějším důkazem je řeč čísel – tedy statistika. V osmdesátých letech minulého století se jen ti absolutně nejlepší brankáři NHL blížili úspěšnosti zásahů k 90%. Nyní je ligový průměr okolo 92%. Nejofenzivnější tým letošního ročníku NHL z Dallasu nastřílel 267 branek, což činí 3,25 branky na zápas. Naopak nejméně branek nastřílel celek z New Jersey a to 184, v průměru tedy 2,24 branky na zápas. Před třiceti lety ty nejofenzivnější týmy v NHL dávaly v průměru i o tři branky více.
Takže myšlenka o „zmenšení“ brankáře se jeví jako správná. Stačí se podívat, kterak vypadali brankáři v minulosti a kolik prostoru v brance zabere jen jejich tělo navlečené do výstroje.
Z nuly hrdinou nebo opačně. S tím musí golman počítat
Ať už jde o jakýkoliv kolektivní sport, brankář to nemá nikdy jednoduché. Buď je vynášen do nebes, nebo je v případě neúspěchu první na ráně.
Vzpomeňte na hokejový turnaj na olympijských hrách v Salt Lake City 2002. Vítěz skupiny, ve které byl mimo český výběr, ještě kanadský tým ovládlo Švédsko, jenž ve čtvrtfinále narazilo na podceňované Bělorusy. Favorité ze země tří korunek svého soupeře po celý zápas zcela drtili, ale zatímco Bělorusy neskutečným způsobem držel brankář Andrej Mezin, Švédy potopil Tommy Salo, do té doby v turnaji suverénní golman, který vychytal obhájce olympijského zlata z České republiky i hvězdy javorového listu. Salo si totiž srazil do branky střelu Valerije Kopata téměř z poloviny hřiště, vše přišlo dvě a půl minuty před koncem.
Zatímco Mezin dostal za výkon ve čtvrtfinále od vládních běloruských špiček byt v Minsku, Salo byl zatracován. A nikdo si ani dnes nevzpomene na Salovo famózní počínání ve skupině, ale všichni fanoušci mají v paměti zarytý hlavně jeho kiks, který stál Švédy semifinále.
Tento příběh jen dokresluje nevděčnou pozici brankáře, se kterou se musí golman vypořádat.
V NHL se stále hledá někdo mladší a lepší. To je šance i pro české golmany
Momentální hráčský kolotoč po celém hokejovém světě, nasvědčuje tomu, že manažeři týmů stále hledají někoho lepšího, většího nebo levnějšího. Není divu, že v posledních letech, kdy vládli brankáři okolo pětatřiceti let, přichází doba dravého mládí a golmanů o desetiletí mladších.
Poslední tři vítězové Vezinovy trofeje, což je ocenění pro nejlepšího brankáře sezony NHL, byli brankáři, kteří měli v době převzetí trofeje maximálně 27 let.
Přesto je brankářský post specifický. Od dob Martina Brodeura, jenž se do NHL jako jednička prosadil v jednadvaceti letech se něco podobného nikomu nepovedlo. Ano v posledních letech zaujali v NHL golmani okolo dvacítky. Třeba v Anaheimu John Gibson, ve Winnipegu Connor Hellebuyk nebo v Detroitu Petr Mrázek. Ale ani jeden nemůže říct, že je jasnou jedničkou svého týmu.
Čtyřiadvacetiletý Mrázek byl letos v Detroitu nejblíže postu prvního brankáře, přesto se v rozhodující chvíli sezony Rudá křídla spoléhaly na zkušeného třicátníka Jimmyho Howarda. Tedy jedničkou v NHL nejdříve v pětadvaceti.
Bude příští zastávkou Francouze nebo Furcha NHL?
Nabízí se možnost pro momentální golmany reprezentace. Momentálně pětadvacetiletí Dominik Furch s Pavlem Francouzem mohou na mistrovství zaujmout skvělým výkonem, který podtrhne týmový úspěch a nabídka ze Severní Ameriky klidně může přijít.
Podobným klíčem si v minulosti dveře do NHL otevřel Roman Turek, Milan Hnilička nebo Roman Čechmánek. Uspět na mistrovství a kdo ví, třeba nabídka alespoň z farmářského týmu může přijít. Cestou na pomezí týmu NHL a farmáření se v blízké minulosti vydal Marek Mazanec, produkt píseckého a plzeňského hokeje, kam přestoupil ve čtrnácti letech. Ostatně v Plzni se nebojí dát mladým hokejistům šanci.
