Jana Matějíčková 
Za den přijde do domu deset dvacet návštěvníků, a to se my, holky, musíme jinak otáčet. Do noci se smaží řízky, dělají chlebíčky a peče štrůdl. A to nemluvím o velikonočních kraslicích, které ještě několik z nás poctivě dělá, ať už se jedná o vyškrabování, lepení slámy nebo techniku horkým voskem.
Kluci se většinou schází v neděli před velikonočním pondělím, aby si z vlastnoručně utrhaného vrbového proutí upletli korbáče (=pomlázku). Nejhorší je, když z vás ráno strhnou peřinu a hned vyzkouší pomlázku, jestli vás probudí. Věřte, že probudí.
Letos jsem zažila i vylití pánské vůně na oblečení, a řeknu vám, není to nic příjemného. Ale jsou Velikonoce, a tak to „mrskáčovi“ odpustím, převleču se a jedeme dál. Ještě, že nebydlím ve vedlejší vesnici, kde se holky polévají kýblem studené vody.
Člověk si může Velikonoce užit a strávit příjemné chvíle se známými, které celý rok nevidí. Musí si ale v tom celém shonu najít tu svoji cestu, aby ho to bavilo. Já jsem například každý rok dělávala voskové kraslice, které mě ale už po několika letech přestaly bavit. Proto jsem se vrhla na lakování a krajkování vajíček. A to nemluvím o vajíčkách, kterým jsem nalepila oči a udělala vlasy z umělé trávy. Člověka třeba napadne nějaká „blbinka", která se hned chytne. Očičkové kraslice byly totiž rozebrané jako první.
