Aneta Zákoutská 
Vojtěch Mauer, student Právnické fakulty MUNI, Brno
„Díky tomuto dni si vždy uvědomuji sílu českého národa a také studentů, protože to je skupina, která dokáže hýbat světem. Uvědomuji si sílu češství a motivuje mě to k boji proti nadcházejícím problémům, kterých si nikdo dostatečně nevšímá. Nedokážu vyjádřit vděčnost obětem během snahy o změnu a úsilí, které muselo být vynaloženo. Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“
Julie Sedláčková, studentka University of Chichester
„Vzhledem k tomu, že prvním rokem studuji mimo Českou republiku, jsem 17. listopad prožila poklidně. Dívala jsem se na tematická videa, dokumenty. V Česku, jsem většinou šla na připomínkové akce, zapálit svíčku, nasát atmosféru. Každý rok ale hlavně vzpomínám na vypravování mého pradědečka, kterého roku 1939 zatkli nacisti. Stejně jako mnoho dalších studentů, i jeho odvezli do koncentračního tábora. Dědeček byl tenkrát jeden z mála lidí, kteří se vrátili domů. Hodně nám o tom vyprávěl. Proto je pro mě 17. listopad roku 39 velmi důležitý a vždy si ho připomínám.“
Zuzana Plodíková, studentka Lékařské fakulty UK, Hradec Králové
„Osobně tento den nijak sama ani s rodinou neslavím. Ráda bych se někdy přidala k zapalování svíček, či podobným akcím na výročí 17. listopadu, protože si myslím, že tento den je velmi významnou událostí naší země. Bohužel mi to z časových nebo osobních důvodů většinou nevyšlo.“
Matyáš Svoboda, student Stavební fakulty ČVUT, Praha
„17. listopad je pro mě nejdůležitější svátek, který oslavujeme a čím dál více si to uvědomuji. Svobody, za které bojovali naši rodiče a prarodiče, nám byly doneseny na zlatém podnose a bereme je jako samozřejmost. Bohužel jdou ztratit tak jednoduše, ale zpátky vydobýt jen cestou trnitou. A proto važme si toho, co máme, oslavujeme tento svátek odvahy běžného lidu a berme to jako poslání, o které se musíme starat.
Jsou jen dvě písničky, při kterých se mi ženou do očí slzy. Nijak dvakrát pompézní, ale o to krásnější naše národní hymna a Modlitba pro Martu. Píseň s textem, co tě tahá za srdce. S příběhem samotné Marty Kubišové. S příběhem samotných listopadových událostí.
Při 30. výročí Sametové revoluce a 80. výročí roku 1939 jsem se divil, jak je možné, že lidé nevyvěšují ani českou vlajku a ve městě není žádná větší akce. Moje česká hrdost ve mně vyvolala snahu o vyvěšení i u nás doma, kde jsem bohužel zjistil že ani žádná není. Nemohu říct, že 17. listopad mě naučil šít perfektně na stroji, ale vlajka vlála i tento rok.
Letos to byl první rok, co jsem v Praze na škole a mohl celé události sledovat z jiné perspektivy. Praha je sice bublina, ale proč to nefunguje i jinde v republice? Vlajky na každé tramvaji, na sloupech veřejného osvětlení. Lidé v ulicích s trikolorou na klopě, na Národní a Václaváku hlava na hlavě, ale zodpovědně s rouškou. Lidé připomínající si odkaz těchto dní. Ten duch revoluce na tebe dýchne úplně jinak, něž v prázdné ulici Pardubic.
Jak již jsem říkal jednou, je to svátek studenstva a jeho síly. Svátek naděje do dalších let, svátek svobody, na který nesmíme zapomínat. NIKDY. Nic cennějšího, než svobodu nemáme. Ani zdraví a láska to nemůže být, kdyby byla spoutána zákazy a totalitou.
Ukončil bych to slovy, což doufám, že není klišé, kterými se snažím řídit: Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí.“
Filip Kalousek, student NEWTON University, Brno
„Osobně si tento den nijak speciálně nepřipomínám. Je pro mě ale oslavou pádu komunistické strany a také oslavou demokracie. Té je potřeba si vážit. Je pro nás volností, ale především také zodpovědností každého z nás.“
Jan Voženílek, student 2. lékařské fakulty UK, Praha
„Už třetím rokem chodím v tento den na památeční místo. Symbolicky zapálím svíčku a jdu většinou domů.“
Petra Pozdníková, studentka Filozofické fakulty UPOL, Olomouc
„Od rodičů, z dokumentů a videí vím, jak je pro nás tento den důležitý. Obvykle chodím zapálit svíčku na počest Václava Havla, abychom si tak připomněli jeho důležité činy. Tentokrát jsem vynechala kvůli pochodům antivaxerů, kteří neprávem srovnávají tuto dobu s obdobím druhé světové války a zneuctívají zemřelé Židy v koncentračních táborech. Silně s tímto nesouhlasím, a proto jsem si pro tentokrát, vzhledem k tak moc závažné situaci, co se týče covidu, připomněla tuto událost doma.“
