Široký Důl - V Širokém Dole se už od roku 1998 každoročně koná jedna z největších soutěží v požárním útoku Memoriál V. I. Lenina. První cenou je putovní obraz Vladimíra Ilijiče Lenina, který namaloval neznámý sovětský umělec. Letos o něj bojovali také mladí dobrovolní hasiči Viktorie Vidláková, která soutěžila s týmem SDH Radonín na postu béčkařky, středař Jan Hejl za tým SDH Lavičky a Jakub Zuzák s týmem Mladoňovic, za který běhá pravý proud.
Byla vaše příprava na závody v něčem speciální?
Viktorie: Protože většina týmu studuje na vysokých školách, je těžké domluvit se na tréninku. Na Memoriál jsme se speciálně nepřipravovali, ale navštívili jsme pohárovou soutěž, kterou jsme pojali jako přípravu.
Jan: Ano, jelikož jsme tým, co běhá převážně útoky na 3b a Lenin se běhá na 2b. To nám posledních pár let vyhovuje. Trénovali jsme v pátek před soutěží. Trať si snažíme přizpůsobit té, která je v Širokém Dole, to znamená zkrácený náběh a místo rakve s Leninem stůl.
Jakub: Nedá se říci, že bychom trénovali speciálně na tyto závody. Přes zimu jsem se fyzicky připravoval na celou sezónu, takže v tomhle směru se tento závod nijak nelišil. Příprava byla jiná akorát v tom, že jsme s týmem trénovali se zkráceným náběhem k základně na sedm metrů, tak jak je to i na Memoriálu.
Co se vám na Leninovi nejvíce líbí, a co byste naopak změnili?
Viktorie: Nejvíce se mi líbí skvělá příprava pořadatelů. Nedá se jim nic vytknout. Z vlastní zkušenosti vím, jak je složité takovou soutěž uspořádat. Závodům přidává na prestižnosti i to, že se zde ukazují nejlepší týmy z České i Slovenské republiky. Pro mě i ostatní je to obrovská zkušenost.
Jan: Určitě se mi líbí parádní organizace na těchto závodech. Ani nevím, čím je ještě zlepšit. Každý rok je to lepší a lepší.
Jakub: Věc, která se mi neskutečně líbí na těchto závodech, je atmosféra, jaká při nich panuje. Potěšily mě i nově přidané koberce na záklek. Je to mnohem lepší, protože proudař na nich má větší jistotu a stabilitu.
Jak se vám na Leninovi závodilo?
Viktorie: Člověk cítí neuvěřitelnou nervozitu, protože chce předvést to nejlepší. Trať je ale velice nepříznivá, protože se nachází mezi budovami a je zcela vyasfaltovaná. Náběh je zkrácený a uprostřed něj stojí káď, která zavazí v náběhu na základnu. Chápu, že jinak by byl tento závod nerealizovatelný, ale nemůžu říct, že by se mi na trati dobře závodilo.
Jan: Jelikož jde o dost specifickou soutěž, je to úplně něco jiného než extraligové závody. Samozřejmě jsou to parádní závody, o čemž vypovídá pravidelná účast špičky Česka i Slovenska.
Jakub: Oproti mým pesimistickým očekáváním musím uznat, že celkem dobře.
Pokolikáté jste se závodů účastnili a jaké bylo vaše nejlepší umístění?
Viktorie: Závodu jsem se účastnila podruhé. Můj tým sem ovšem jezdí už dlouho. Letos jsme se umístili na 15. místě. Doufáme, že za rok to bude ještě lepší.
Jan: Už popáté a každý rok jsem si to suprově užil. Čtyři roky po sobě jsme na Leninovi dali čas okolo čtrnácti vteřin, což je krásný výsledek, a loni se nám dokonce podařilo vyhrát, to byla velká paráda.
Jakub: Na Leninovi jsem byl poprvé a naše letošní umístění bylo 33. místo s časem 15,86. Náš levý proudař měl totiž zádrhel na základně se spojem.
Kromě vlastního týmu, komu jste fandili nejvíce?
Viktorie: Vítězství jsem přála týmu z Mladoňovic, protože letos předváděli skvělé výkony a s rekordním počtem bodů vyhráli okresní ligu. Věřila jsem, že vyhrají i Memoriál. Dále jsem fandila Staré Říši, to je pro mě srdcový tým.
Jan: Asi všem. Všichni by si jednou Lenina zasloužili vyhrát. Je to úžasný pocit.
Jakub: Fandil jsem Staré Říši, protože je to můj oblíbený tým a jejich proudaři jsou pro mě vzor.
Jak hodnotíte atmosféru závodů?
Viktorie: Atmosféra na tomto závodu je nepopsatelná. Stojíte po boku těch nejlepších týmů z České a Slovenské republiky. Líbí se mi, jak se každý spontánně baví a užívá si na sto procent. I kdybych neměla na závodě soutěžit, tak bych tam jela, protože atmosféra je vážně kouzelná.
Jan: Nálada je fantastická, stovky lidí kolem, dráhy, výborný komentátor. Vše je prostě super.
Jakub: Atmosféra byla výborná, jak ze strany pořadatelů, tak i díky mému týmu.
Máte nějaký vtipný zážitek nebo historku ze závodů?
Viktorie: Závod sám o sobě je celkově neuvěřitelný zážitek. Vtipné ale bylo, když jsem hledala s kluky z Mladoňovic jejich dodávku, která stála na druhé straně areálu než náš autobus. Když jsme přišli k jejich parkovacímu místu, zůstali jsme stát jako opaření, protože bylo prázdné. Pobíhali jsme pak po celém areálu sem a tam. Nakonec jsme se vrátili k našemu autobusu a zjistili, že jejich dodávka stojí opodál, protože ostatní kluci z týmu s ní už dávno přeparkovali.
Jan: Zážitků je dost, ale málo si jich pamatuji, protože oslavy bývají náročné.
Jakub: Bylo jich tolik, že bych je možná ani nespočítal.
Ivana Říhová 
