Lidé objevili planetu (Pandoru), která má pod povrchem ložisko na Zemi velice ceněného nerostu. V této situaci musí jít původní obyvatelé stranou, což je o to jednodušší, když jsou podle měřítek těžařské společnosti primitivnější. Jelikož nálepka masových vrahů není pro firmu moc dobrá reklama, pokouší se nejdřív najít mírovou cestu.
Najmou skupinu vědců, kteří vymyslí způsob, jak vložit mysl člověka do „vypěstovaného“ prázdného těla, které vypadá stejně jako to domorodců. Díky tomuto vynálezu má být navázání kontaktu snazší a cesta domluvy rychlejší. Všechno ale není tak jednoduché, jak se to původně zdálo, a planeta nenosí své jméno nadarmo, protože je opravdu plná překvapení. Už jen samotní obyvatelé vypadají pozoruhodně, natož pak zvířata i vegetace. Celá akce se komplikuje a prodlužuje, majitele korporace však už nechtějí ztrácet svůj drahocenný čas…
Zápory
Úvod snímku je poněkud delší, a tak se divák jistou dobu jen tak rozkoukává. Po této pomlce ale nastává další, byť poněkud akčnější. Jde sice už o děj, ale stále je trochu slabý, a pořád se člověk těší, až to konečně pořádně začne.
3D projekce
Tento nadpis a všechny jeho podbody bych mohla přiřadit k záporům, ale zaslouží si mít vlastní, samostatný prostor. Zpracování 3D připadalo na tomto filmu nejhorší nejen mně, ale i dalším lidem v mé malé anketě okolo sedících návštěvníků kina. Vypadalo nedodělaně či možná spíš odbytě. Působilo tak, že hlavním promítáním mělo být 2D, ale protože za trojrozměrné se účtuje víc, narychlo tvůrci připravili i tuto verzi.
V každé scéně byl vybrán jeden objekt, který byl zaostřen (čili trošku vystrčen do popředí), a zbytek podstatnějších účastníků scény byl buď taktéž upraven, aby to vypadalo, že stojí za hlavním objektem, nebo (v horším případě) byly ostatní objekty rozmazány. Což způsobovalo, že film byl nejednolitý, nejspíš ho upravovalo více pracovníků a záleželo, jak se jim zrovna chtělo co předělat; a hlavně tak divákovi vlastně nakazovali, na co se v určitou chvíli musí dívat. Např. nebylo už možné pozorovat výrazy jiných než zaostřených osob, nebo se stávalo, že zaostření bylo uděláno necitlivě (zpracovali helikoptéru zabírající celé plátno, ale pasažéři už byli vidět špatně), zpracování scén na sebe při střizích nenavazovalo. Dovoluji si říct, že tak divák přišel o čtvrtinu zajímavých, počítačových scenérií.
Vnucoval se pocit špatného zraku.
Mnohdy uběhlo několik minut, aniž bych si všimla, že jde vlastně o 3D (v kladném smyslu), než mě třeba překvapila kapradina, která lehce vystupovala z plátna. Během celého promítání si pamatuji jen pár okamžiků, kdy bylo plastické promítání opravdu ku prospěchu. Sál mnohem více reagoval na upoutávku na premiéru Alenky v říši divů, kdy návštěvníci měli dík právě této vymoženosti pocit, že jsou příšery asi metr od jejich obličejů, než v průběhu filmu Avatar. Proto doporučuju raději navšívit normální zpracování.
Klady
Mezi klady bych mohla zařadit již asi vše, co následovalo po začátečním rozjezdu. Ačkoli tvůrci v příběhu nepřišli s ničím novým, film je nabitý dějem, napětím a nečekanými zvraty. Příběh doplňuje nádherně vypracované prostředí planety Pandora, které je nejspíš směsicí všech možných fantazií tvůrců. To, co by Vás ani nenapadlo, že by mohlo v některé vesmírné fauně a flóře být, na Pandoře je. Její zvířata jsou úchvatná. U těch zlých se máte tendenci schovat se za sedadlo v kině, ale když přijde na scénu nějaké hodné nebo tamní draci, litujete, že je vše jen dílo počítačů.
V napínavém příběhu je jisté množství násilí, ale samozřejmě je v něm také láska a v závěru i poučení, takže si myslím, že je snímek vhodný i pro odrostlejší děti.
Profil v Československé filmové databázi: