Kateřina Lorenzová Ač je hra prezentována jako komedie, má řadu těžkých a vážných momentů, které publikum dovedou k zamyšlení. Šajlok je židovský lichvář a lakota, který půjčí křesťanskému kupci Antoniovi peníze pro jeho mladého přítele Bassania, jenž se chce ucházet o krásnou a bohatou Porcii. Půjčka je svým způsobem výhodná, bez nějakých úroků, jediný problém nastane, pokud nesplatí Antonio včas, v tom případě si na něm Šajlok může vzít libru masa. Příběh mnoha dějových linek Shakespeare napsal v roce 1598 a stále hra přitahuje diváky i divadelní tvůrce. V Brně se hraje podle překladu Jiřího Joska, který poskytuje krásný a klasický text. Joskovy překlady jsou v Městském divadle už známé z povedené inscenace Zkrocení zlé ženy i z mnoha dalších.
Obsazení inscenace jednoznačně vévodí hostující posila brněnského souboru Boleslav Polívka. Známý mim i filmový herec má už s rolí Šajloka zkušenosti z Letních shakespearovských slavností, kde si proradného Žida zahrál pod režijním vedením Romana Poláka. I to mu možná pomohlo vcítit se do Šajloka a ukázat všechny jeho stránky. Role je mu šitá přímo na tělo. Lichvář je v jeho podání opravdový, hluboké a vážné promluvy pronáší takovým způsobe, že publikum vždy na chvíli jakoby zkamení. Naopak přijdou i chvíle typického „polívkovského“ humoru, které diváci dozajista ocení. Šajlok v průběhu inscenace dokáže vyvolat nejrůznější, i protichůdné, emoce jako je opovržení, porozumění i lítost. A to je přesně to, co si Šajlok zaslouží.
Za dámskou část obsazení je nezbytné zmínit Svetlanu Janotovou, která se zhostila role půvabné Porcie. Janotová je v současnosti oceňovaná především díky skvělému výkonu v muzikálu Flashdance, kde učarovala tanečním a pěveckým projevem. Sebejistá, inteligentní a odhodlaná
taková je Porcie v těle mladé Slovenky. Janotové sekunduje na výbornou její komorná Nerrisa s tváří Elišky Skálové. Obě dvě s přehledem zastíní své snaživé nápadníky.
Onen kupec, po kterém nese hra své jméno, se nachází lehce v pozadí. Křesťanského kupce Antonia hraje Petr Štěpán, který je jednou z jistot Městského divadla. Tentokrát má Štěpán méně prostoru, drží se spíše v pozadí a tím pádem není tolik výrazný jako obvykle. Zato Michal Isteník v roli Šajlokova sluhy Lancelota Gobba si rozverným žertování strhává pozornost na sebe s velkou lehkostí sobě vlastní.
Jednou z nejznamenitějších věcí na inscenaci Benátského kupce je propracovaná a nápaditá scéna vytvořená Christophem Weyersem. I když se jedná o činoherní představení, Benátský kupec se uvádí na velké Hudební scéně. Veškerý prostor, je jednoduše a funkčně využitý. Minimalismus a čistota vládnou celému jevišti. Benátky, které jsou hlavním dějištěm, se dají charakterizovat několika prvky: voda, mosty a okna všech těch domů na Canale Grande. A vše zmíněné divák dostane.
Vodní plochy jsou na scéně rozčleněné průhlednými chodníčky, nebo spíše lávkami. Přítomná je i nezbytná mostní konstrukce a v pozadí stojí řady oken s žaluziemi. Moderní pojetí, které skvěle funguje a neruší. Takto upravené jeviště dává prostor hercům, aby naplno využili potenciálu prostředí k dokreslení atmosféry inscenace. Vody si na jevišti na vlastní kůži užije hlavně Boleslav Polívka, který prověří, že v některých místech jsou vodní jezírka hlubší, než by se mohlo na první pohled zdát. Efektně řešený prostor tak herci opravdu využívají k narážkám a hrají si s detaily, což pozorného diváka jednoznačně pobaví.
Dvorní kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová, která má na svědomí řadu zdařilých kostýmních návrhů pro brněnskou scénu, se také postarala o příjemnou podívanou. Oděvy z kontrastních materiálů a barev doplňují prostou a čistou scénu. Diváky nečekají žádné dobové kostýmy, i přesto působí herci v oblečení podle návrhů Kučerové přirozeně a doplňují Weyersovu scénu. Klasické střihy kombinují ty modernější a vše působí komplexně. Barevné, sametové a lesklé kabáty hlavních mužských představitelů kontrastují s tradičním černobílým oděvem Šajloka. I kompletní kostýmy dvou dalších neúspěšných nápadníků Porcie jsou opravdu zdařilé.
Nadbytečnou součástí inscenace mohou být scénické projekce. Když nápadníci Porcie otevírají tři skříňky, a dozvídají se, jestli uspěli ve zkoušce, obsah truhliček je zpracován ve videoprojekcích. Není to první inscenace Městského divadla, která si pohrává s projekcemi, ale konkrétně pro Benátského kupce je tento trend možná zbytečný.
Na inscenaci se podílela i další velká osobnost Městského divadla. Originální hudbu pro Shakespearovu hru složil Zdenek Merta, který se podílel i na několika původních muzikálech právě pro brněnské divadlo. Stačí zmínit hudbu k muzikálu Peklo, Očistec nebo Babylon, za poslední zmiňovaný počin obdržel i cenu Alfréda Radoka. Mertovy originální skladby vždy přispějí k vyvolání správné atmosféry, ať už se jedná o scénu dramatickou, či lehce komickou.
V Brně opět dokázali, že se dá najít kompromis mezi něčím tak klasickým a legendárním, jako jsou hry Williama Shakespeara a snahou být moderní a originální. Atraktivní vizuální pojetí působí elegantně a dost možná nebude dráždit ani ty nejzarytější odpůrce inovací. Shakespearova vážná komedie dostává v Brně ohleduplnou péči a jeviště zaplavené vodou a dobrými herci je správná koncepce. Benátský kupec přináší skvělou Weyersovu scénu a úžasného Boleslava Polívku. Závěr soudního procesu mezi Šajlokem a Antoniem je jedním z nejlepších momentů celého představení. Zdlouhavější okamžiky naopak nastávají při scénách Šajlokovy dcery Jessiky a jejího vyvoleného Lorenza. Inscenace ale určitě potěší všechny milovníky Williama Shakespeara. A ti, kteří nejsou úplnými shakespearovskými nadšenci, možná pochopí, proč kvůli tomuto Angličanovi všichni už 400 let blázní. Brněnský soubor potvrdil, že umí publikum rozesmát a zároveň poskytne prostor k zamyšlení v momentech, které si to zaslouží.
Benátský kupec
Režie: Stanislav Moša
Překlad: Jiří Josek
Délka představení: 3 hodiny
Obsazení: Jiří Mach, Petr Štěpán, Milan Němec, Aleš Slanina, Boleslav Polívka, Michal Isteník, Svetlana Janotová, Eliška Skálová, Zdeněk Junák a další
