Eliška Rysková 
Jako první jsem zvolila norský dokument, o kterém jsem věděla z amerického festivalu Sundance, kde si v lednu odbyl svou premiéru.
Snímek Neznámou krajinou (A New Kind of Wilderness, 2024) sleduje rodinu vyrovnávající se se smrtí manželky a matky Marie. Vídáme především otce Nika a jejich tři společné děti – Freju, Ulva a Falka. Žijí na farmě obklopeni krásnou divokou přírodou, vše si sami pěstují a doma se i učí, jelikož Maria si nepřála vzdělávat děti v institucích. To byl před lety jejich impuls k volbě „pomalejšího“ života v souladu s přírodou. Ovšem Nik sám nevydělává tolik, aby farmu udržel, a tak je čekají veliké změny. Musí opustit známé prostředí a začít chodit do mateřské a základní školy. Vzhledem k tématu dokumentu by bylo s podivem, kdyby vás nechal chladnými. Kromě emočně vypjatějších momentů najdeme ve snímku i několik těch vtipných. Třeba situace, kdy otec není dvakrát nadšený tím, že si dcera ze školy přinese tablet, o který hned projeví zájem i mladší sourozenci.
Pro nás jiný způsob výchovy ztvárněný v dokumentu je zajímavý, ač jsem nesouhlasila se vším. Ale na tom nezáleží. K souznění s rodinou není potřeba plně podporovat jejich životní styl. Stačí se jen dívat a poslouchat. Oceňuji i zapojení Mariiny nejstarší dcery z předešlého vztahu, Ronji, která se s až překvapující upřímností dělí o svůj pohled i vztah se sourozenci.
Druhý den jsem vyrazila na fiktivní příběh z Malajsie. Bratři (Abang Adik, 2023) jsou o dvou „bratrech“, u kterých ovšem není poznat, že ve skutečnosti nejsou spřízněni pokrevně. Hluchoněmý Abang nemá ani rodný list, protože před lety shořel během požáru v jeho domě, při kterém přišli o život jeho rodiče. Někdy poté se na ulici ujal mladšího Adiho. Od té doby se pohybují na hranici zákona a snaží se nějak přežívat v ulicích Kuala Lumpur. Ač se jejich názory někdy liší, stojí vždy při sobě. První polovina je napínavou dramedií s humornými pasážemi, ta druhá vážným a pro neznalého tamních zákonů až šokujícím dramatem. Mám ráda filmy o tzv. chosen family – rodině, kterou si člověk vybere sám, nebo která si vybere jeho – a tento se o naplnění definice zasadil do posledního dechu.
Jestli budete mít příležitost na ně zajít, ať už v rámci Jednoho světa či někdy jindy, využijte ji. Oba moc doporučuji, ani po jednom nezůstane vaše oko suché a mysl nedotčená.
