Jolana Chovancová 
Tajné jednání v Berchtoldově pracovně
Zámek Buchlovice, patřící hraběti a tehdejšímu rakousko-uherskému velvyslanci v Petrohradě, Leopoldu II. Berchtoldovi, se stal dějištěm politického setkání ministrů zahraničí Rakouska-Uherska a Ruska. Ministři se nejprve setkali během neformální procházky v zámeckém parku, aby se poté odebrali k jednání do Berchtoldovy pracovny, kterou jim hrabě k těmto účelům poskytl. Tam jednali v naprostém soukromí bez přítomnosti dalších osob. Tento soukromý charakter schůzky byl později důvodem značných sporů.
Obsah Buchlovické schůzky
Hlavním předmětem jednání, které se odehrálo 16. září mezi Aehrenthalem a Izvolským, byly poměry na Balkáně. Dožívající turecké říši náleželo i území Bosny a Hercegoviny, ale toto území bylo již tři desetiletí obsazeno rakousko-uherskými vojsky. Situaci bedlivě sledovala nejsilnější mocenská seskupení Trojdohoda a Trojspolek a mezi oběma se rozpoutal boj o to, v čí prospěch bude balkánská otázka vyřešena. Aehrenthal i Izvolský si byli vědomi toho, že nemohou riskovat válečný konflikt, a tak se především snažili vyzvědět, co která strana zamýšlí a požaduje, přičemž žádný nechtěl ustoupit od svých nároků. Rakousko-Uhersko usilovalo o připojení Bosny a Hercegoviny ke svým korunním zemím a Izvolský souhlasil s okupací pouze za podmínek, že ruským válečným lodím bude umožněn volný průjezd Bosporem a Dardanelami. Na těchto podmínkách se oba ministři dohodli, avšak jejich splnění si každý vykládal po svém. Izvolský měl požadovat, aby s oznámením anexe Aehrenthal vyčkal na jeho návrat do Petrohradu, kde mohl veřejné mínění v Rusku připravit na tuto zprávu. Danou žádost však měl Aehrenthal odmítnout a Izvolský ji dále neprosazoval.
Anexe a narušení vztahů
Aniž byla otázka anexe Bosny a Hercegoviny předložena vídeňskému parlamentu a řešena zároveň s ruskými požadavky, jak předpokládal Izvolský, vydal císař František Josef I. už 6. října 1908 prohlášení o anexi. Izvolského mise tak skončila diplomatickým fiaskem, což vedlo k jeho následnému odvolání a také zásadnímu ochlazení vztahů mezi oběma zeměmi. Ruská veřejnost brala anexi téměř jako útok namířený proti Rusku samotnému, jelikož informace o tajné schůzce se na veřejnost nedostala. Naopak se šířila informace, že Bosna a Hercegovina pro ruského ministra neměla až takový význam, neboť nepředstavovala strategické místo pro ruské ekonomické a politické záměry.
První světová válka
Rozporuplné výsledky jednání, jejichž důsledky se projevily až za několik let, byly krátce po jednání oslaveny jako triumf rakousko-uherské diplomacie. Hraběti Berchtoldovi významně stoupla společenská prestiž a organizací schůzky se skvěle zapsal na císařském dvoře. Na žádost umírajícího přítele Aehrenthala a po osobní intervenci císaře Františka Josefa I. přijal Leopold Berchtold roku 1912 místo ministra zahraničí rakouské monarchie. Jako dík za přijatou funkci mu císař udělil Řád zlatého rouna, ale ani tato pocta neměla rozptýlit Leopoldovy pochyby o funkci. Po atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este byl Berchtold nucen vyhlásit Srbsku ultimátum, po jehož odmítnutí vypukla první světová válka. Rok nato Berchtold ze své funkce odstoupil a po vzniku Československa byl jako nežádoucí osoba vyhoštěn a do konce života pobýval převážně v Maďarsku.
