Kateřina Ledvinová 
Co byl váš první impulz k založení útulku a jak vás osobně zasáhla problematika opuštěných zvířat?
Tím prvním impulzem bylo určitě to, když jsme hned první den, co jsme sem přijeli, potkali na cestě toulavé psy. Stahovali se mi pak k domu nejen psi, ale i nemocné kočky, na kterých vidíte, že to mají „za pár“ a už jim nikdo nepomůže. Během dvou let co tu bydlím, tak opravdu denně, ať už jedu kamkoliv, potkávám přejetá a zraněná zvířata. Těch koček je tady tisíce jen v okolí mého domu. Jsou nemocné, plaché, nenechají se chytit. Na to se opravdu nedá jen tak dívat.
Jaké kroky jste musela podniknout k tomu, abyste mohla začít budovat útulek?
Z hlediska legislativy se musí založit nezisková organizace, kde musí být minimálně dva lidé. My jsme tři, se mnou ještě kamarádka Veronica a kamarád Giuseppe. Všichni za to máme stejnou zodpovědnost, máme přesně dané, k čemu organizace bude sloužit – v našem případě je to útulek pro kočky a psy. Můžeme také šířit povědomí o kastraci, což my určitě plánujeme. Chceme vytvořit velký kastrační program, který můžeme šířit například i formou přednášek ve školách.
Jaké jsou reakce místních na vaši iniciativu?
Upřímně nevím přesně, kolik místních to ví, ale zatím všichni, s kterými jsme to řešili, měli velmi pozitivní reakce. Ani jednou jsem se nesetkala s tím, že by někdo namítal, že to není potřeba.
Spolupracujete s nějakou místní organizací?
Nespolupracujeme s žádnou další místní organizací, jelikož právě my tou místní organizací jsme. Tady je největší problém v tom, že v celé Kalábrii je naprosté minimum útulků. Většinu z těchto útulků mají cizinci jako jsem já. Většina z nich to provozuje tak, že si berou zvířata k sobě na zahradu a snaží se některá zachránit, jenže to nestačí. A když už tu nějaký útulek přece jen je, tak je tragicky přeplněný. Nejbližší útulek mám 40 kilometrů od domu. Tam dobrovolničí Veronica, moje kolegyně z neziskovky. S tímto útulkem hodláme spolupracovat a vzájemně si vypomáhat.
Plánujete nějakou osvětu ohledně chování ke zvířatům ve vašem regionu? Jak se v Kalábrii k této problematice přistupuje?
Rozhodně. Jakmile bude útulek postavený, začneme. Teď akorát řešíme, jak to pojmout. Jeden z místních tu má vazby na školu, takže už plánuje, že by do útulku vodil děti z prvního stupně ZŠ, abychom jim ukazovali, jak dopadají zvířata, která se nekastrují a nikdo se o ně nestará a nezajímá. Aby si ta nová generace uvědomila, že se tu musí něco změnit.
Jinak ohledně toho, jak se k této problematice přistupuje jsou tu asi dvě skupiny lidí. První skupina, bohužel ta menší, jsou lidé, kteří se na to nemohou dívat a snaží se pomáhat, jak jen můžou. Nemají ale prostředky na to, aby pomáhali víc. Druhá skupina je určitě početnější. Jsou to lidé, kteří v tom vyrostli a neřeší to. Není to o tom, že by neměli rádi zvířata, ale zamrzlo to v bodě, kdy ta toulavá zvířata tu odjakživa jsou a lidi už to prostě nevnímají. Oni už je praktický nevidí.
Jaký je momentální proces výstavby útulku?
Momentálně nám bude 6.3. 2024 končit sbírka na stránce znesnaze21.cz (odkaz najdete na konci článku). V momentě, kdy sbírka skončí a obdržíme peníze, začneme okamžitě s výstavbou, tipuji koncem března. Momentálně řešíme, že by nám výstavbu mohla provádět česká firma. Teoreticky by už někdy v květnu mohl být útulek otevřený.
Jaká bude kapacita útulku?
Ze začátku bude menší, protože jsme extrémně omezeni financemi. Jediný zdroj financí potřebných na začátek jsou od mých sledujících, které se vybírají právě přes portál znesnaze21.cz. Na začátku budeme mít kapacitu teoreticky kolem dvaceti psů. U koček ještě přesně nevíme. K tomu budeme mít samozřejmě prostory pro zvířata, která budou po kastraci. Nechceme tady zvířata hromadit, našim cílem je, aby se co nejdřív dali adoptovat. Moje kolegyně Veronica je v odchytech a adopcích extrémně úspěšná, tak doufám, že se nám to bude dařit i nadále.
Máte s útulkem nějaké další plány do budoucna? Plánujete se věnovat primárně psům a kočkám, nebo i jiným zvířatům?
Plány do budoucna zatím nechci vyzrazovat, ale určitě se nezasekneme na tom, že přijmeme dvacet psů a ty se budeme snažit adoptovat. Chci, abyste tu třeba za pár let, když přijedete na dovolenou, nepotkala žádného sraženého psa na silnici. Nebudete tady potkávat tuny mrtvých koček. Co kilometr, to jedna sražená kočka. Chci tu situaci tady kompletně změnit. Uvědomuji si, že to bude velmi dlouhý proces.
Mohou vám i naši čtenáři přispět?
Ještě stále jde přispět do sbírky – odkaz zde: https://www.znesnaze21.cz/sbirka/pomozme-opustenym-pejskum-v-jizni-italii
Sbírka končí 6.3. 2024. Byla bych ráda, kdybyste mě sledovali na naší cestě, protože přesně kvůli tomu vznikla Zlomatka v Itálii. Moc vám děkuji.
