út., 27. únor 2024 18:06

Členové humanitárního spolku Člověčina osobně jezdí až k frontovým liniím

Lidé scházející se zpátky před radnici po olomouckém pochodu Lidé scházející se zpátky před radnici po olomouckém pochodu Zdroj: Veronika Wdówková
Den za Ukrajinu připomněl minulou sobotu to, jak potřebná je stále podpora Ukrajiny potýkající se s ruskou agresí už dva roky. Po celé republice se pořádaly pochody a jiné akce vyjadřující, že podpora jejích obyvatel bude pokračovat i nadále. V Olomouci se pořádání akce, která měla mít nejen tento význam, ale také měla podtitul "proti strachu", zhostily spolky Člověčina a Ščedryk ve spolupráci se zdejší pobočkou Paměti národa. Následující rozhovor s paní Ludmilou Doutlíkovou, Ukrajinkou žijící nyní v České republice a přední tváří spolku Člověčina, může alespoň základně nastínit jeho činnost.

Co byl pro vás takový prvotní impulz? Nebo možná jinak, odkud vzešel nápad založit spolek?

Nedá se říct, že by to byl nějaký nápad. Když začala válka, tak ta pomoc přicházela automaticky. Lidé asi moc nepřemýšleli, jestli by se to mělo nebo nemělo dělat. Takto to mělo hodně lidí. Potom to sice trochu upadlo, ale když člověk viděl, jak to na Ukrajině vypadá, tak to nešlo nechat být. A spolek pak vznikl přirozeně jako plod naší práce, potom co se sešlo více lidí, kteří na tom chtěli spolupracovat. On vlastně přišel v průběhu, když se na to mezi pomocí našel čas.

Vůle pomoct byla u lidí asi na začátku silnější. Pozorujete teď její úbytek? Nebo jak byste popsala situaci?
Neřekla bych, že je to úplně úbytek. Spíše na začátku hodně lidí pomáhalo i fyzicky. A co se týče příspěvků, tak u toho zůstali lidé, kteří od začátku věděli proč to dělají. A my pořád fungujeme, takže té podpory je dost.

Jeden ze způsobů vaší pomoci je dodávání potravin nebo hygienických pomůcek. Jak toto vlastně u vás funguje? Kupují se věci z příspěvků nebo máte třeba spolupráci s nějakým obchodním řetězcem?
Někteří lidé nám osobně nosí potraviny, například kávu nebo sušenky. A dokupujeme to, co nám chybí, například dětskou výživu, nebo cokoli co víme, že bude třeba. Nakupujeme také na Ukrajině, protože je to tam levnější.

A dovážíte tam ty, ať už darované nebo zakoupené, věci sami nebo je třeba nějakým způsobem posíláte?
Vozíme to přímo my, osobně a na konkrétní místa. Nevozíme to do nějakých skladů, ale přímo do obcí u frontové linie, k vojákům na frontu, do útulků nebo lidem, kteří mají doma více zvířat a potřebují je nějakým způsobem uživit.

Máte z těch cest, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu nějaký nejsilnější zážitek, který si momentálně vybavíte?
Těch zážitků je tak strašně moc, že říct, který je nejsilnější, ať už v pozitivní nebo negativní, vám teď asi ani nejsem schopná říct.

Je nějaký sortiment produktů, který je teď nedostatkový a nejvíce ho potřebujete?
Nejvíce potřebujeme samozřejmě peníze. Protože z nich například jsme schopni koupit vojákům monokulární dalekohledy, které jednotlivci nekupují, protože už se pohybují ve vyšších částkách. A z věcí například pleny, pro děti i dospělé, dětskou stravu, podložky pro lidi upoutané na lůžko. To jsou věci, které se spotřebovávají ve velké míře. Pak také infuzní roztoky a podobné věci, protože zraněných, ať už kvůli výbuchu ve městě, nebo vojáků na frontě, je strašně moc, takže ta spotřeba je obrovská.

Podpora Ukrajiny ať už přímo na jejím území a nebo jejím obyvatelům za jeho hranicemi bude určitě třeba ještě dlouho po skončení války. Ale ve chvíli, kdy už by slábla, máte nějaké plány na to, kam tu svou pomoc přesměrujete?
My jsme otevření jí směřovat různými směry, ale právě protože si uvědomujeme, že podpora bude potřeba i když válka skončí, tak se budeme spíše rozšiřovat na Ukrajinu. Chtěli bychom tam otevřít řetězec rehabilitačních center a věnovat se například poválečné posttraumatické péči.

Zobrazeno 129 krát
Naposledy upraveno: st., 28. únor 2024 12:00
Pro psaní komentářů se přihlaste