Natálie Dudová 
VAROVÁNÍ: tento článek nevznikl za účelem snižování závažnosti momentální celosvětové krize v souvislosti s pandemií nového typu koronaviru.
První zmínky o koronaviru jsme zaslechli někdy koncem prosince, tehdy nejspíš ještě nikoho nenapadlo, že se brzo stane nejskloňovanějším slovem českých médií. První český případ nákazy u nás se objevil asi před dvěma týdny. V úterý 10. března jsme zjistili, že Prahu objížděl nakažený taxikář. Tehdy to začalo vypukat naplno. Ne ten virus. Ta panika. Ještě v deset ráno mi to nedocházelo. V jednu nám zrušili školu a řekla jsem si, že tohle bude sranda. Doopravdy jsem se ale rozhodně nebavila. Dva dny na to nám zakázali chodit večer na skleničku. Další dva a nesměli jsem chodit už ani přes den. Uznala jsem, že je na čase udělat zásoby. Rýže a těstovin možná, ale vína především. Mají v Lidlu ještě prosecco ve slevě? Musím si pospíšit.
Spěchala jsem. Dnes pro prosecco, včera pro zrnka kávy, předtím do práce, v pondělí ještě do školy a do fitka, do baru. Stresovala jsem, abych to všechno stihla. Musela jsem spěchat za zábavou, za povinností, za odpočinkem. Stresovat se a spěchat, abych si odpočinula. Není to trochu oxymorón?
V neděli na nás uvalili karanténu. Vláda schválila omezení volného pohybu. Do obchodu, k lékaři a domů. To snad ne. Můžu na brigádu? Můžu jít ven pít s přáteli? Můžeš, otázka je jestli musíš. Ne jen proto, abys nenakazil nebo se nenakazil, ale abys chvíli nespěchal.
Možná přes všechnu tu hrůzu, kterou s sebou situace nese nás i něco učí. Třeba, že se svět nezboří, když na chvíli všichni zastavíme. Doufám.
Karanténa. Jednoduché slovo budící hrůzu. Zákaz vycházení. Ale co kdyby to byla prostopouhá možnost zůstat doma. A k takové možnosti se dá přistupovat dvojmo. Chci upozornit, že oba dva přístupy jsou stejně kvalitní a jednotliví vyznavači by se neměli jeden na druhého dívat skrz prsty. Dá se vstát s východem slunce, za zpěvu ptáků si uvařit bylinkový čaj, nastartovat se jógou a po zbytek dne se věnovat malování nebo jiné plně harmonizační činnosti. Nebo se můžete vykopat z postele, když zvony odbíjejí dvanáctou, nastartovat netflix s jednoduchým mottem „čím víc Sex Education tím líp” a vaší jedinou fyzickou aktivitou může být otevírání sedmičky červeného/bílého/růžového/šumivého/slivovice. Je to na vás a je jedno co si vyberete. Vaše volba bude mít ve finále úplně nijaký dopad. Dobře, možná, že ta sedmička slivovice by měla dopad. Tu si radši rozmyslete dvakrát.
A kdybyste přece jen měli potřebu opustit dům, tak budiž. Sbalte se a sami nebo se spolubydlícím/rodinou a zmizte někam mimo lidi. Tady je ale potřeba začít být kreativní. Myslím tím to, že olomucké Poděbrady nejsou ten nejoriginálnější nápad a bude vás tam asi tolik, kolik by vás bylo na náměstí, kdyby začali rozdávat něco zadarmo. Třeba toaletní papír. Takže znovu, rozmyslet dvakrát. Když se vám to ale podaří a ocitnete se doopravdy někde daleko od lidí, tak tam chvíli jen tak buďte. Opřete se o strom, podívejte se do slunce a zkuste pochopit tu jednu malou lekci z mnoha, kterou nám korona dává. Tu, že někdy musíme zpomalit. Vrátit se k sobě a třeba taky k přírodě.
