Kateřina Beranová Jarmila Bracková, 73 let, důchodkyně
Pár dní před 17. listopadem jsme se vrátili z Říma, kde byla svatořečena Anežka Česká. To ještě nikdo netušil, co se tady stane. Na to jsme se potom koukali v televizi a samozřejmě jsme jásali. Konečně jsme setřásli ty břemena, ty okovy nesvobody. Já jsem to zažila sama na vlastní kůži, vystudovala jsem učitelství, ale po škole jsem šla pracovat do textilky jako dělnice. Po revoluci se mi splnil sen - mohla jsem pracovat s dětmi. Na konci prosince nebo na začátku ledna totiž hledalo biskupství katechety, tak jsem této příležitosti využila. Prošla jsem pohovory, pak ročním kurzem a nakonec jsem dvaadvacet let učila.
My to doma nijak neslavíme. Jenom sledujeme, co se děje v televizi.
Bedřich Blaha, 59 let, výpravčí
V té době byl pro nás všechny, kdo jsme zažili dobu komunismu, 17. listopad obrovskou nadějí. Národ se semknul a mysleli jsme si, že bude líp. I když jsme věděli, že nastane kocovina. Dnes je 17. listopad připomínkou té naděje, ale určitě nesplnil očekávání lidí. Hlavní vinu vidím v tom, že jsme se nevypořádali s minulostí. Nebyli potrestáni ti, kteří měli být potrestáni, protože napáchali hrozné zlo a hrůzné zločiny. Tvrzení starých moudrých lidí říká, že národ, který se nevypořádá se svou minulostí je odsouzen k tomu, aby si ji zopakoval. A toho já se bojím. Vidím i teď, jak "bolševici" zvedají nenápadně hlavy, dostávají se do samosprávy a podobně.
Sedmnáctý listopad jako státní svátek velmi podporuji, protože to je velice významný den, ale žádných pietních akcí se neúčastním.
Vít Hertl, 21 let, student
Sametovou revoluci jsem nezažil, ale chápu ji jako obrovskou příležitost, které se nám dostalo, abychom mohli sami řídit své životy. Ať už jde o cestování do zahraničí, studování vysněné školy, veřejné vyjadřování názorů nebo třeba volnost v otázce víry. 17. listopad mně vždy připomíná, že svoboda není něco, co je samo sebou, ale že o ni neustále musíme bojovat. Tohle datum také poukazuje na to, jak je lidská paměť krátká a shovívavá. Odfiltruje vše špatné a ponechá si v sobě pouze to, co bylo pěkné. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč se někteří lidé dnes chtějí vracet k totalitnímu režimu. Možná je to dáno pasivitou, je často jednodušší být veden. Myslím, že hodně lidem to vyhovuje.
Abych se přiznal, tak moc neslavím, ale snažím se v ten den aspoň podívat na zprávy, kde je oslavám věnovaný velký kus vysílacího času. V tento významný den si ale vždy uvědomuji, jak snadno lze ztratit tu hozenou rukavičku, kterou naši starší spoluobčané tvrdě vybojovali. My to dnes máme jednodušší, než ti, kteří pro svobodu obětovali svoje životy. Mám ale špatný pocit z toho, že to všechno, hlavně my mladí, bereme na lehkou váhu.
