Adéla Václavíková 
Před rokem a půl vám vyšla první kniha Zatracená láska. Co vás k publikování vedlo?
Už na střední škole jsem začala psát různé povídky a příběhy, ale Zatracená láska byla první rukopis, který jsem dokončila s obrovským nadšením a navíc strašně rychle - během jednoho měsíce. Avšak pak přišly ještě měsíce úprav. Tím příběhem jsem byla posedlá a došlo mi, že si ho nemůžu nechat jen ležet v šuplíku, a tak jsem ho vydala.
Chtěla jste vždycky psát? Je nějaká chvíle či událost, která ve vás vyvolala touhu psát?
To asi ne. Odmalička jsem chtěla dělat hodně věcí jako malování, pečení, modelování, ale psaní mezi nimi nebylo. Přišlo až s pubertou a tím spojenou vlnou platonických lásek – protože když nemůžete chodit s tím hercem nebo zpěvákem, není nic snadnějšího, než si v hlavě o vás dvou vymyslet příběh. (smích)
Zatracená láska vyšla u nakladatelství Pointa, byla jste s ním spokojená? Doporučila byste ho začínajícím spisovatelům?
O mně je známo, že jsem upřímná. Nebudu lhát, že to bylo bezva, ale nemůžu ani tvrdit, že to bylo příšerné. Mělo to své mouchy, s některými věcmi jsem nebyla spokojená, ale když to vezmu kolem a kolem, jsem ráda, že jsem do toho šla a doporučit Pointu rozhodně můžu. V Pointě se navíc naučíte spoustu užitečných věcí, například jak se sami propagovat, jak zaujmout a oslovit čtenáře. Navíc se seznámíte s procesem výroby knihy podrobněji než u klasického nakladatelství, jelikož jde všechna komunikace přes vás jako autora. Když se na Zatracené lásce začalo pracovat, ani netušila jsem, že se kniha musí nějak vysázet, a že se řeší i detaily, jako jestli napíšete „ok“ nebo „OK“, aby to bylo v celé knize jednotné. Myslím si, že jsem díky Pointě dostala o všech těchto věcech přehled a teď, když pracujeme na knize s Fragmentem, už vím, čím vším rukopis musí projít, než jde do tisku.
Každý někde začínal a crowdfunding (pozn. autorky – budoucí čtenáři teprve na knihu sesbírají konkrétní částku, aby kniha mohla vůbec vyjít) je skvělý způsob, jak na to. Pointa se navíc za vás postará o spoustu věcí, takže minimálně pro mě to byla lepší cesta než samonákladem.
Nechala jste se při psaní svojí prvotiny inspirovat vlastními zkušenostmi či životem? Najdeme v příběhu Anny a Maddoxe něco, co se vám v reálném životě stalo?
Spíš bych neřekla, ale asi nějaké společné znaky to má. Třeba jsem si nikdy moc nerozuměla s otcem a moji mámu můžete vidět nejčastěji s hadříkem v ruce. Taky jsem prvního pořádného kluka měla až v devatenácti letech, jako Anna. Ve všech mých postavách je kus ze mě samotné.
V českém literárním kruhu je Zatracená láska často přirovnávána ke knize After od Anny Todd. Jak se k tomu stavíte?
Na úvod musím říct, že mě štve, když se někde píše, že jsem se nechala inspirovat After, protože to není pravda. O existenci After jsem se dozvěděla až v době, kdy jsem řešila korektury na Zatracené lásce. Jinak na tom srovnávání vidím klady i zápory. After má hodně fanoušků, takže je to může lákat k přečtení mé knihy. Na druhou stranu má i spousty odpůrců, kteří tak Zatracenou lásku mohou zavrhnout dřív, než ji otevřou. A to upřímně, kromě potetovaného bad boye, nezkušené holky a vysokoškolského prostředí dějově Zatracená láska s After nemá nic společného. Už mi spousta čtenářů i řekla, že Zatracená láska má na rozdíl od After zajímavou zápletku a je stoprocentně lepší. Kdybych to měla shrnout, přirovnání mi nevadí. Konec konců, After je velmi čtivá kniha, která vyvolává emoce (ať už pozitivní nebo negativní), takže srovnávání se Zatracenou láskou beru jako poklonu.
Dostáváte recenze všech názorů. Berete si je k srdci a učíte se z nich a využíváte je pro svá další díla?
Rozhodně ano! Občas je trochu složité zvolit mezi tou haldou protichůdných názorů tu správnou cestu, ale snažím se. Když se v 70 % recenzí objevuje, že čtenáře nebavilo opakování dialogů z pohledu obou postav, logicky to do dalších knih upravím. Horší to je, když pár lidem vadí Maddoxova nespisovnost a jiní se vztekají, když by se to mělo změnit. Kdo má pak ten správný názor? Jak se mám rozhodnout? Jasně, měla bych se rozhodnout hlavně podle sebe, ale někdy jsem z toho opravdu zmatená a prostě nevím, co dělat.
V lednu 2022 vyjde pokračování – Zlomená láska, na co se čtenáři mohou těšit?
Tentokrát se poodhalí Maddoxova minulost a jeho stinnější stránka. A Anna konečně přestane žít podle striktních pravidel a roztáhne trochu křídla.
Čtenáři se rozhodně můžou těšit na emoční koktejl a já jen budu doufat, že mě po dočtení budou mít ještě rádi.
Tentokrát kniha bude publikována u nakladatelství Fragment, proč jste se pro něj rozhodla?
Když jsem se pokoušela vydat Zatracenou lásku, tak jsem s Fragmentem komunikovala – respektive s redaktorkou Janou Olivovou, které se můj rukopis líbil. Tehdy to bohužel úplně nevyšlo, ale pokračování se už podařilo prosadit, za což jsem Janě velmi vděčná.
Když byste porovnala Pointu a Fragment, s kterým se vám lépe spolupracovalo a proč?
Tohle se úplně zodpovědět nedá. Každý měl své klady i zápory. U Fragmentu člověk samozřejmě nemusí řešit financování knihy, což je obrovské plus, taky mají pochopitelně zkušenější lidi, kteří na knize pracují, což jsou korektoři, redaktoři, sazeči. U Pointy má zase autor větší přehled o tom, co se s jeho rukopisem děje a nemusí například mazat stránky, aby se vešel do rozpočtu.
Co byste vzkázala začínajícím spisovatelům?
Nestyďte se za svoje dílo a nebojte se ho ukázat světu. Představte si, kolik skvělých příběhů si nepřečteme jenom proto, že leží někde v šuplíku a autor se o ně bojí podělit. Nebo o kolik dalších příběhů jsme přišli, protože začínající autor byl odrazen neúspěchem u klasického nakladatelství. Nemusí to být dokonalé, každý nějak začínal a vydat rukopis skrz samonáklad nebo crowdfunding není žádná hanba.
