Vilém Válek Zda-li je ještě krom naší planety ve vesmíru život, zajímá lidstvo už tisíce let. Je to jedna z těch filozofických otázek, na které zatím nemáme odpověď, ale stále nás baví přemýšlet nad ní a pohrávat si s možností, že tam někde venku jsou zelení mužíčci s velkýma černýma očima a malou pusinkou. Po celém světě je nespočet lidí, kteří tvrdí, že se s mimozemšťany setkali, ba dokonce, že jimi byli uneseni. A právě touto problematikou se zabývá i nový film režiséra Olatunda Osunsanmiho s názvem Čtvrtý druh. Filmové upoutávky lákaly diváky nejen na krásnou Millu Jovovich v titulní roli, ale především na příběh, který je založený na skutečnosti a který oplývá velkým množstvím autentických záběrů.
Hlavní dějová linie se točí kolem psychiatričky Abigail Tylerové, která se po smrti svého manžela snaží pokračovat v jeho práci. Aljašské městečko Nome, kde doktorka žije se svými dětmi je plné lidí trpících nespavostí, depresemi a poruchami nálad. Při snaze tyto lidi léčit se psychiatrička dostává na stopu podivným okolnostem, které ji nakonec dovedou až k závěru, že řada z těchto lidí mohla přijít do kontaktu s něčím, pro co ona sama nemá vysvětlení, ani název. Postupně své pacienty podrobuje hypnóze, jejímž cílem je navrátit dotyčnému vzpomínky na údajné mimozemské únosy. Výsledky hypnóz jsou více než znepokojující a přivádí psychiatričku až k samému zdroji jejího pátrání. Její dcera se jedné noci stane obětí údajného únosu a tak se Tylerová nechá sama uvést do hypnózy,aby stanula tváří v tvář pravdě. Konec zůstává otevřený.
To,co Čtvrtý druh odlišuje od ostatních filmů typu Akta X, nebo Znamení, které se zabývají podobnou tématikou, je fakt, že divákovi je v průběhu celého filmu podsouvána myšlenka, že tohle všechno se opravdu stalo. Film začíná intrem herečky představující doktorku Tylerovou, která diváky ujišťuje, že snímek vychází ze skutečného policejního případu zaznamenaného roku 2000, a že řada záběrů, které ve filmu uvidí, je autentických. Slib je dodržen. Dobrou polovinu snímku tvoří ,,autentické" záběry z hypnóz a policejních výslechů, které divákovi neustále připomínají, že to, co vidí, je skutečné.
O to větším zklamáním je skutečnost,že celá údajná realita se ještě před uvedením filmu do kin kázala jako výmysl a promyšlený obchodní akt. Film, který byl natáčen převážně v Bulharsku, je totiž sakumprásk fikcí, včetně slavných autentických dokumentů, na které nás lákaly trailery. Reakce na film Čtvrtý druh jsou smíšené, vždy ale bouřlivé. Na jedné straně stojí skupina lidí považující snímek za brakový, plný afektovaných hereckých výkonů a nesouvislého děje. Na straně druhé stojí příznivci, kteří poukazují na nekonvenčnost filmu a zajímavé zpracování. Co filmu rozhodně upřít nelze je dusivá atmosféra, která se režisérovi podařila navodit vskutku věrohodně. Uživatelé Československé filmové databáze film hodnotí na 68%, vlastní názor si na něj ale musíte udělat sami.
Fotozdroj: http://www.kultx.cz/wp-content/uploads/ctvrty_druh_plakat.jpg
