Jan Vomáčka Kompozice hry je zcela statická a výkladová. Pět herců arogantně postává na podiu a hovoří o nejvýraznějších událostech 20. století. Připomínají divákům válečné běsnění, nebezpečí ideologií i nejdůležitější vynálezy a objevy. Z herců čpí ironie, jízlivost až naivní lehkost, která vyvolává v divákovi podobný dojem, jako by seděl na lavičce s Forrestem Gumpem. Na rozdíl od mentálně opožděného Američana jsou však postavy Europeany zcela anonymní, neprožívají emoce a nemají jména. Sotva kdy spolu komunikují, a to navíc neverbálně. Jejich charakterovou neurčitost zvýrazňují také kostýmy. Herečky mají přilepenou bradku a chovají se chlapácky hrubě. Naproti tomu muži klopýtají na vysokých podpatcích, jejich pozadí obepínají legíny a dámské kalhotky. Při troše fantazie je pohled na herce jediným prvkem, který v sobě nese zárodky humoru. Pouze Barbora Šebestíková a Václav Stojan jsou oblečeni běžně a ve hře plní funkci jakési prapodivné němé ilustrace.
Na míru bizarnosti mají vliv také kulisy a rekvizity. Převažují umělé materiály – mikroten, silon, guma. Igelitový přístřešek osvětlují studeně modrá světla. Jediným přírodním prvkem na scéně jsou ředkvičky, které jsou silně kontrastní. Na vše dohlíží kostlivec, jenž pod svými žebry v sáčku na odpadky schraňuje ušmudlané i bezhlavé barbíny. Stačí jen rozřezat igelit.
Naprostá anonymita postav nedává vyniknout hereckým výkonům. Prostor pro to, aby herci předvedli své umění je zcela minimální. Jsou jen pasivními interprety textu. Celá hra tak spíše připomíná trochu bizarní přednášku dějepisu.
V porovnání s ostatními inscenacemi Tramtárie postrádá hra byť jen špetku humoru. V komediích, jako je například Druhý život Veroniky, se divák směje od začátku do konce. Vtip není cizí ani tragikomedii Ošklivec. Humor se vkrádá dokonce i do hororu Psycho či jiných dramat. Jen v Europeaně pro smích prostor nenajdete.
Celá hra působí stejně bezpohlavně jako její postavy. Chybí zápletka, napětí a také pro Tramtárii tolik typické odlehčení. Témata dvacátého století byla zpracována lacině, bulvárně a nepřinesla takřka žádný nový pohled na situaci. O tom, že jsou války kruté, ideologie zrádné a antikoncepce komfortní, přesto nezdravá, ví každé malé dítě. Celým představením mě provázelo zklamání.
Na prknech, která znamenají svět, Europeana poprvé zazářila v roce 2005 v pařížském Théâtre du Châtelet a získala si popularitu převážně ve frankofonních zemích. Známá je také slovenská verze Divadla Kolomaz. Čeští herci sehráli Europeanu nejprve v Národním divadle Brno. Premiéra v olomoucké Tramtárii se uskutečnila 17. března 2015.
Zdroj fotografie: http://www.divadlotramtarie.cz/europeana-strucne-dejiny-dvacateho-veku/
