so., 30. březen 2024 09:32

Díky Au-pair jsem procestovala Německo, říká Lucie Kovářová

Logo AupairWorld Logo AupairWorld Zdroj: AupairWorld
Lucie Kovářová je studentkou prvního ročníku Žurnalistiky a anglické filologie. Měla možnost zúčastnit se programu au-pair, svou zkušenost by chtěla doporučit všem, kteří chtějí vystoupit z komfortní zóny.

Jak jste se k takové příležitosti dostala a proč vás napadlo odjet?
Velmi ráda cestuji a rozhodla jsem se vlastně proto, že jsem chodila na volitelnou němčinu. Jednou nás v hodině navštívila slečna, která rok pracovala v Německu jako au-pairka a moc to chválila. V té době jsem přemýšlela nad tím, že bych maturovala z německého jazkya, ale moje němčina byla špatná a nebyla jsem si jistá, jestli bych tu maturitu zvládla. Tak jsem se rozhodla tomu dát šanci, přihlásila jsem se na stránky Au – pair world a zkusila jsem si vytvořit profil. Pak mě oslovilo pár rodin a čekaly mě rozhovory. 

Odjela jste tedy o prázdninách z třeťáku na čtvrťák?
Ano, odjížděla jsem někdy v červnu a vracela jsem se začátkem srpna. Nebylo to teda na celé léto.

Jak probíhal proces vybírání rodiny a příprav před odjezdem? Bylo to časově náročné?
Bylo to hodně stresující, protože jsem vše začala řešit až začátkem února a bála jsem se, že už jsem začala pozdě. Takže jsem rychle vytvořila profil na který jsem musela nahrát i nějaké fotky, uvést preference jako kde chci pracovat, co a jak by se mi líbilo. Pak nějaké informace o mně a bylo fajn napsat i něco v němčině, takže jsem tam narovinu napsala, že moje němčina není nejlepší, ale snažila jsem se. A potom jsem každý večer procházela rodiny, připomínalo mi to trochu seznamku. Když mě nějaká zaujala, tak jsem jim zamávala a když mně zamávali zpátky, tak jsme si pak mohli napsat a domluvit se. Paní z jedné z prvních rodin, se kterou jsem si zamávala, mně hned navrhla, že si druhý den můžeme dát pohovor. Byl to můj první pohovor v životě a byl v němčině. Paní neuměla anglicky vůbec, takže jsem byla strašně nervózní, ale hned po tom pohovoru, který trval asi 2 hodiny, jsme začali řešit smlouvu a pak už to bylo v pořádku.

Takže jste si vybara hned první rodinu, se kterou jste si takto elektronicky sedli?
Nebyla to úplně první rodina, která mně zamávala, ale byla první, s kterou jsme si napsali. S předchozími rodinami jsme si třeba zamávali a pak už jsme se neoslovili, nebo mně nebo jim nevyhovovaly podmínky. 

Tahle rodina vás tedy zaujala natolik, že už jste neměla potřebu hledat další?
Ano, přesně tak

Když jste přijela do úplně nové země, jaké pro vás bylo začlenění, když jste neuměla skoro vůbec německy? 
Bylo to hodně náročné. Moje němčina byla opravdu na úrovni třeba horší A2, prostě úplné základy. Starala jsem se o čtyřletou holčičku, která mluvila lépe německy než já a pokaždé, když jsem jí nerozuměla, tak se začala vztekat. Protože to brala osobně, že si s ní nehraji. Vlastně ani rodiče ani starší brácha neuměli anglicky, jenom starší sestra. Ta rodina byla hodně jiná oproti mojí rodině, byli vegani a byli hodně bohatí, takže jsem si žila opravdu hezky. To bylo fajn. A chovali se ke mně moc hezky. Jenom tam byla ta jazyková bariéra. Ke konci pobytu jsem ale odjížděla s mnohem lepší němčinou.

Starala jste se o čtyřletou holčičku, jak vypadal váš den?
Maminka byla strašně benevolentní, takže to bylo spíš na mně, abych dnům dávala řád.  Říkala mi třeba ať vstanu kdy chci. Já jsem se snažila vstávat tak na osmou, kdy jsem věděla že vstávají i ostatní. Táta potom odešel do práce a mamka pracovala z domu, takže většinou pracovala a já jsem měla na starost tu holčičku. Byly jsme třeba v obyváku nebo na zahradě. Případně jsme jezdili na nákupy a fakt jsem jí jenom pomáhala, aby zvládla tu svoji práci a občas mě vzali i na nějaké výlety. Většinou moje směna končila chvilku po obědě, kdy mamka už přestala pracovat, takže oběd byl třeba kolem jedné. Často jsem vařila nebo pomáhala s vařením. Bylo to hodně o tom, že mi ta matka řekla, co ode mě zrovna potřebuje. Potom jsem si s holčičkou ještě dvě hodiny hrála, ale taky jsme třeba jen koukaly na televizi. Odpoledne jsem se šla většinou sbalit, protože jsem si zařídila jízdenku, která mi umožnila využívat všechny vlaky po celém Německu. Měla jsem danou večerku do desíti večer, ale když jsem napsala předem, tak jsem ji mohla i porušit. Takže jsem vždycky vyjela a procestovala jsem celé to okolí. A víkendy jsem měla úplně volné.

Takže o víkendu jste mohla odjet i někam dál a zůstat přes noc?
Ano, ale nikdy jsem to neudělala, protože jsem se asi bála. Většinou jsem se každý den snažila někam jet, takže jsem od rána do večera byla pryč a vrátila jsem se na tu noc. Vlastně jeden víkend mě starší brácha, kterému bylo 21 a starší ségra s manželem vzali na výlet na festival a potom jsem přespávala u nich, takže to bylo jedinkrát, kdy jsem nespala doma. 

Byly chvíle, kdy jste litovala, že jste odjela a chtěla jste se vrátit domů?
Asi ani ne, spíše byly chvíle, kdy to začalo být hodně náročné. Když jsem tam pak onemocněla, měla jsem silnou alergickou reakci na štípnutí od včely, tak pak bylo náročné si s tou holčičkou hrát.  

Kdybyste mohla a dostala takovou nabídku znova, šla byste do toho zase a doporučila byste to někomu?
Já bych to doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět něco o sobě a zlepšit si jazyk. Protože tím, že jsem byla neustále obklopena lidmi, kteří neumí anglicky, což podle mě byla celkem náhoda, protože dneska už to není běžné, to bylo hodně náročné. A určitě bych jela znova, zvažuji to i do budoucna. Chtěla bych se jednou naučit španělsky a říkám si, že by to byl skvělý způsob, jak urychlit ten proces. 

Zmínila jste, že jste si tam našla kamaráda, tak jak jste se tam seznamovala s někým novým?
No to bylo strašně trapné. Jak jsem vyrážela na ty výlety, tak jsem jednou vyjela úplně do neznáma. Nasedla jsem do vlaku a řekla jsem si, že pojedu na konečnou stanici. Když jsem vystoupila, dostala jsem strašný hlad a nikde jsem neviděla žádný obchod. Ve vlaku jsme se na sebe usmáli s jedním klukem, takže jsem se rozhodla, že ho půjdu oslovit a že se ho jenom zeptám, jestli neví, kde je nějaký obchod. A začala jsem na něj mluvit anglicky a on náhodou anglicky vůbec neuměl, takže já jsem pak v té němčině nějak koktala. Nakonec mě dovedl k Bille a nechal mě tam. Pak se asi za 5 minut vrátil, s tím že má volné odpoledne. Takže to byla vyloženě náhoda, ale pak už jsem nikoho dalšího takhle neoslovila. 

Co vám tahle celá zkušenost dala, co nejvíce jste si z toho odnesla?
Hodně lidí mi pak říkalo, že jsem působila sebevědoměji, že mi to dodalo trochu odvahy. Určitě to bylo velké narušení komfortní zóny a myslím si, že teď už se nebudu bát z ní vystoupit znova. A odmaturovala jsem teda s jedničkou z maturity z němčiny.     

Zobrazeno 94 krát
Naposledy upraveno: út., 2. duben 2024 20:12
Pro psaní komentářů se přihlaste