Klára Kodešová 
Začal nám advent a nás čeká generální úklid. Ne, že bychom snad měli doma nepořádek, ale na Vánoce musí být vypulírován každý kout. Vánoční reklamy na saponáty, kde mají všechny ženušky dokonale nablýskané domy plné vánočních dekorací a voňavých svíček, se tváří, že stejně to vypadá o svátcích ve všech domácnostech. Asi bychom taky potřebovali saponát, který, zdá se, uklidí celý dům za nás, a ještě u toho zvládne upéct cukroví.
Pečení cukroví, to je kapitola sama o sobě. Každý rok si říkám, že tenhle rok udělám maximálně vanilkové rohlíčky, ale ani o jeden druh víc. Jenže pak se ozve rodina: „No ale Vánoce bez perníčků a lineckého cukroví, to přeci nejsou Vánoce! A musíš udělat i vosí hnízda a pracinky. Hlavně nezapomeň na cringlesky!“. Takhle dopadají moje „maximálně vanilkové rohlíčky“ každý rok.
Ale na svátcích je nejkrásnější obdarovávání druhých. Jestli sis myslel, že nakupování dárků je legrace, tak ses pletl. Přeplněné obchody, hlasitá vánoční hudba a nepříjemní lidé, kam se podíváš, to je klasika, bez které se Vánoce neobejdou. Doopravdy si někdy při nákupech v časech vánočních připadám jako v postapokalyptickém filmu, protože, co jsou lidé schopní udělat pro poslední deku s rukávy, bys v životě nečekal. Jsem velká fanynka Hunger games, ale někdo by měl lidem v nákupních centrech vysvětlit, že tady se nesnažíme dobýt Kapitol ani Minas Tirith.
No, co ti budu říkat, je to stres a mám pocit, že po těchto svátcích budu zralá na pobyt v lázních. Ale chtěla jsem ti jen říct, že i přes to všechno se na Vánoce velmi těším. Ach ne! Pálí se mi vanilkové rohlíčky, musím běžet. Tak zase za rok.
Tvoje Klára
