Na takovou otázku odpovídám poslední dobou velmi často. Potýkám se s nechápavými pohledy svých vrstevníků, kteří mají díky Facebooku dokonalý přehled o aktivitách svých „přátel“. Slovo přátelé mělo ještě nedávno úplně jiné postavení. Povyšovalo se nad slovem kamarádi a znamenalo něco vskutku zavazujícího. Běžně jich má každý na Facebooku i 90. Možná vám připadá, že tolik lidí ani neznáte. O opaku by vás rozsáhlý společenský webový systém rychle přesvědčil.
I já jsem na dva měsíce podlehla jeho kouzlu. Původně bylo mým cílem vytvořit si profil přístupný pouze skutečným přátelům, protože nás ze studijních důvodů dělilo 400 km. Během tří dnů už mě o přátelství žádali další, což neznamená, že má oblíbenost sahá do extrémů. Právě v tuto chvíli nastal zlomový bod. Se žádostí o přátelství lze udělat dvě věci. Buď ji potvrdíte nebo ignorujete. Ignorace ve mně vzbuzuje dost negativní pocity a z toho důvodu následovalo nekonečné potvrzování. Přátelím se s 86 lidmi, ale na pivo bych zašla tak s pěti z nich. Ano, mám možnost zbytek odmítnout , ale zaslouží si bývalý spolužák, známý z dovolené nebo spolupracovník mou ignoraci? Vyvstává dilema, které mnozí ani neřeší.
Hlavní část facebooku tvoří „zeď“. Díky „zdi“ se dozvíte kdo si vaří večeři, kdo se s kým rozešel, sešel, pohádal…Cokoliv tam jen vaši „přátelé“ napíšou. Následuje zvláštní zjištění, o co všechno se lidé touží podělit.
Většinu dospívání trávíme budováním důvěry rodičů k naší samostatnosti a zodpovědnosti, abychom se vyhnuli zodpovídání otázek typu co děláme, kde jsme, kam jdeme…Pozoruhodné, jak lehce právě tyto informace napíšeme nespočtu lidí. Není vaše povinnost psát na zeď, co děláte, ale popravdě, kdo nepodlehl? Kdo se o nikoho nestará, nic nepěstuje, nehraje Mafii, nevyplňuje kvízy a má méně jak 20 přátel?
Pravděpodobně není součástí Facebooku.
