Dominik Boček 
Byla chladná, větrná podzimní noc. Déšť bičoval okenní tabulky a vítr mával s větvemi stromů. Tuto noc měli neklidnou nejen dopravní dispečeři. Petr Fiala se zoufale snažil usnout a alespoň na chvíli zapomenout na politiku. Nešlo to. Napadlo ho, že by mohl zabrat čaj na spaní, a vydal se do kuchyně. Rozsvítil si pouze slabě, aby nemusel mžourat. Zalil si sáček, sednul si ke kuchyňskému stolu a tupě zíral na protější okno směrem do ulice. Jak tak zíral, najednou měl pocit, že venku na chodníku postává nějaký člověk. Připadalo mu to divné. Zvednul se a chystal se zatáhnout žaluzie, jelikož mu pohled na onu temnou siluetu nebyl příjemný. Jenže když přicházel k oknu, ta postava se začala přibližovat. V jejím obličeji rozpoznal známou tvář - svou vlastní. Zprvu se leknul, ale poté ho napadlo, že je to jen odraz. Nebyl. Ten člověk se podivně usmál a zamával. Najednou se rozplynul v mlhu. Fiala si zmateně protíral oči. Když nikoho nespatřil, šel si opět sednout ke stolu.
V tu ránu ucítil na ramenou podivný chlad, jako kdyby ho držela nějaká neviditelná síla. „Bafiky!“ Fiala se lekl a uskočil. „Promiň, ale tenhle klišovitý nástup jsem si prostě nemohl odpustit.“ „Co jsi zač?! A proč vypadáš jako... jako já?“ vykřikl Fiala. „Jsem duch minulých voleb, těch, které jsi tak suverénně vyhrál,“ představila se bytost. „Myslel jsem si, že ti tato podoba bude příjemnější.“ „Ale proč jsi tady? Co po mně chceš? A co měl znamenat ten ironický tón?“ „Jsi přece politolog, ne?“ Fiala přikývl. „Ale co to s tím má společného?“ „Jdeme bádat.“ Duch vzal Fialu za ruku a společně se vznesli do výšky a letěli deštivou nocí na místo, kde to premiér znal nejlépe. „Hle, tvá milovaná univerzita, tady jsi byl král. Podívej, zrovna vystupuješ jako rektor. Ale již brzy tě vystřídá tvůj ministr školství. Když už o tom mluvíme, čeká nás další zastávka.“ Z Brna se přesunuli do Prahy, matky měst. Přišli na tiskovou konferenci po jednání vlády. „Rok 2012, tehdy jsi byl na resortu školství. A dokonce ve vládě tvého stranického předchůdce Petra Nečase, jenže zrovna on příliš skálopevný nebyl. Na tvém posledním sjezdu v roli předsedy oslavíš dvanáct let ve funkci. Překonal jsi i otce zakladatele. Celkem úctyhodné, obzvlášť když ses stal předsedou po pár měsících od vstupu do strany. Jiní by na tuhle pozici čekali celá léta. Neprošel jsi klasickým tříbením, jako to bývá zvykem. Měl jsi již své vysoké renomé. Stanul jsi v čele strany, z jejíž zašlé slávy nezůstalo víc než pár křesel ve sněmovně. A víš, koho tenkrát stvořila? Andreje Babiše, úhlavního nepřítele ódéesáků, kterého jste dodnes neporazili.“ „Ale porazili, v roce 2021,“ namítl Fiala. „To je tvůj názor, ale neboj, k tomu se vzápětí dostaneme,“ odvětil duch.
Opět se přesunuli v čase a prostoru. „Podzim 2020, vrcholící pandemie covidu.“ „Tehdy jsme zakládali koalici SPOLU,“ vzpomínal premiér. „Lidi vás měli rádi, protože jste jim dávali naději.“ „A nebyla planá. Hnutí ANO jsme společnými silami porazili.“ „Porazili? Jsi si tím opravdu jistý?“ podivil se duch. „Žádné suverénní vítězství to nebylo, musely se spojit tři strany, aby o vlas porazily jedno hnutí, a celkem se na vládu složilo pět stran. Navíc propadla spousta hlasů díky tomu, že během předchozích čtyř let vznikla spousta protestních pidi straniček, které se kdesi na konci volebních průzkumů, kam novináři nedohlédli, zoufale přetahovaly o pár hlasů, aby jejich předsedové vyžebrali od státu příspěvek na podporu. Andrej Babiš podělal, co mohl, a přesto měl nejsilnější poslanecký klub. Tobě trvalo osm let postavit ODS na nohy a dostat ji zpátky k moci. Ovšem pod jinou značkou a navíc uvnitř pestré názorové sestavy, v níž jste museli dělat řadu kompromisů, abyste vůbec obstáli v boji proti společnému nepříteli a neumožnili mu návrat k moci dřív jak za další čtyři roky. Petře, nebyl jsi sice veliká zářivá vycházející hvězda, ale přálo ti štěstí. Tedy alespoň do okamžiku, než ses stal premiérem. Tvá vláda se nesmazatelně zapsala do historie. Nikde jinde na světě nedošlo k jejímu jmenování hlavou státu v akvárku. Nuž, je čas se rozloučit. Dál už tě trýznit nebudu. K tomu bohatě postačí tvé vlastní svědomí během příštích let v opozici.“ A s těmito slovy zmizel.
Petr Fiala stál v kuchyni jako opařený. Vůbec nechápal, co se právě stalo. A to netušil, co teprve přijde.
Najednou se ocitl před sídlem vlády. „Tak co, Peťo? Připraven na druhé kolo?“ ozval se známý hlas. Fiala sebou trhnul. Objevila se před ním vznášející se průsvitná bytost s tváří Andreje Babiše. „Já jsem duch současných voleb. Pomohl jsi svému úhlavnímu nepříteli vyhrát volby, doufám, že jsi na sebe náležitě hrdý.“ „Jak jako pomohl? Vždyť já jsem nic neudělal!“ bránil se Fiala. „No právě, neudělal jsi vůbec nic, jenom jsi nechal vylepit trapné billboardy. Stal se z tebe jen další člen nekonečné řady samozvaných politických mesiášů, kteří tvrdí, jak jsou schopní a budou všechno dělat jinak a lépe než ostatní. A když nastane jejich zářná chvíle, tak nakonec stejně zjistí, že to, co na papíře stěží fungovalo s vypíchnutýma očima, nefunguje v praxi ani při deseti kamionech dobré vůle. A to si říkáš politolog? Cos dělal celé ty roky? Tak dlouho ses chvástal, že dokážeš dát Česko do pořádku, a kde jsou výsledky?“
„Tak žádnou spálenou zemi, jak tvrdí nastupující koalice, tu přeci nemáme...“ „Ale to jsme neměli ani předtím. A nemít spálenou zemi je velice nízká laťka.“ „Ale pořád jsme na tom lépe než například Ukrajina...“ „Ale to už dávno nikoho neohromí. Voliče vítězných stran to nezajímá. Těm to bude jedno do doby, než začnou ruské tanky drancovat Bratislavu. Já se ptám, kde jsou výsledky!“ nedal se odbýt duch. „Samozřejmě, že věci nikdy nejdou tak, jak si člověk představuje, prošli jsme mnoha krizemi. Covidová krize, ukrajinská krize, vysoké ceny energií, konsolidace veřejných financí…“ „Petře, ty jsi fakt jako kolovrátek,“ přerušil ho duch, „tohle už tu posloucháme asi dva roky v kuse. Výmluvy, nesplněné sliby a dohazování dalších ještě nerealističtějších volby opravdu nevyhrává.“ „Ale však se podívej na Babiše, vždyť dělá to samé.“ „Jenže to má hned tři ale. Zaprvé: sám jsi právě potvrdil, že ses snížil na jeho úroveň, když jsi viděl, že mu jeho taktika funguje. Za druhé: tví voliči, včetně bývalých, mají od tebe daleko jinačí očekávání. A za třetí: Babiš splnil pouze ty sliby, které vyžadovaly minimální vynaložené úsilí a zároveň byly natolik efektivní, že si tím pádem mohl dovolit spoustu dalších, daleko pracnějších a náročnějších vyškrtnout, protože si na ně nikdo nevzpomněl. Ale především byl čtyři roky v opozici. Nebýt milionu propadlých hlasů by ho byla bývala neskolila ani nezvládnutá covidová krize, kdežto tvoje ODS potřebovala kvůli jedné padlé vládě osm let, spolehlivé partnery a notnou dávku štěstí, aby se zmohla na návrat do Strakovky,“ pokračoval duch v obžalobě.
„Ach, tahle debata nemá smysl,“ povzdechl si duch, „takže to vezmu jinak. Připomeneme si pozitiva. Tak především: gratuluji k dokončení volebního období bez předčasných voleb a pádu vlády. To o sobě každý premiér za ODS říct nemůže. Dále je obdivuhodné, že jsi dokázal udržet pohromadě takový pytel blech naplněný vším možným, od zarytých pravičáků až po mírnou levici, od konzervativců až po progresivce, klobouk dolů. Mít pět stran ve vládě, to bylo v módě naposledy někdy před sto lety a tehdejší vlády rozhodně nebyly kdovíjak stabilní. Jen škoda, že sis to s Piráty trochu pokazil. Dále se ukázalo, že vás pět spojuje mnohem víc než jen společný nepřítel. U nové sestavy se tak silné pouto zřejmě očekávat nedá. Tvoje vláda si v Evropě vysloužila výrazné uznání. A tímto bych výčet dobrých věcí uzavřel. Vlastně ještě jedna věc. Tvůj byznys plán vytvořit pravicovou koalici se stranami, které by se jinak do sněmovny nejspíš nedostaly, byl geniální. Dokonce tak geniální, že ho opozice mazaně okopírovala. A právě tohle ti nejspíš prohrálo volby.“
„Ale vždyť to není přece taková prohra,“ ohradil se Fiala. „Získali jsme přece více hlasů než posledně.“ „Chceš říct nevýhra,“ opravil ho duch. „Ano, teda vlastně ne. Proč mi podsouváš něco, co jsem vůbec neřekl?!“ „Viděl jsi povolební mapy? Nevím, jak tobě, ale mě ty hlasy v kontrastu se záplavou modrofialové nějak nevychází. No, výsledky známe a musíme s nimi nějak pracovat. Je čas skládat účty. Takže nejprve státní rozpočty. Geniální oslí můstek, viď? Tak povídej. Kde se stala chyba? Jak je možné, že po čtyřech letech vlády rozpočtové odpovědnosti máme sekeru za čtvrt miliardy?“ „No, prošli jsme celou řadou krizí...“ „Ale jdi do háje s krizemi. Přiznej se, že jsi nechtěl dopadnout jako Kalousek.“ „Pravda, ten osekával až na kost a kvůli tomu ho lidi doteď nesnáší. Poslední dobou dělá chytrého a dává milion nevyžádaných rad. Jenže lidi by mě roztrhali, kdybych je sedřel z kůže za cenu snížení schodku na minimum. On vůbec neví, jaké to je. Stačil ten povyk okolo důchodové reformy. Tady jsme chtěli posunout hranici postupným zvyšováním o dva roky, zatímco v Dánsku se s tím nemažou a dali to rovnou na sedmdesát let.“
„Jenže vláda musí dělat nepopulární rozhodnutí, sám jsi to několikrát říkal.“ „Ale ne zase tak moc. Klesly by nám preference a rozhazovační populisté by vyhráli volby.“ „Zvláštní, nevšiml jsem si, že byste zvítězili,“ rýpnul si duch ironicky. „Možná bys to s rozpočtem neměl tak těžké nebýt zrušení superhrubé mzdy, kterou zaváděla sama ODS. I dnes sedí v poslaneckých lavicích lidé, kteří pro ni tenkrát zvedli ruku. Samozřejmě nějaká konsolidace je lepší než žádná, jenže toho se chytla i budoucí vládní koalice, všiml sis toho? Najednou všichni slibují zdravé veřejné finance. A jako bonus spoustu nákladných dárečků pro občany. Tvrdí, že budou moci rozhazovat, aniž by navyšovali schodek státního rozpočtu. Nesliboval jsi minule náhodou to samé? Snižování zadlužení, nízké daně, nadité kapsy peněz, na které vám stát nesáhne. Kam se to podělo?“ „No, měli jsme tady krize.“ „Nezačínej zase s krizemi. Vždycky jsou nějaké. Ukrajinská, covidová, politická, uprchlická, krymská, finanční… Hrubý výčet jenom za posledních 20 let. A to jsem vynechal většinu krizí způsobených vládní politikou nebo nesčetnými kauzami. Nějaký jiný důvod by nebyl? A nezkoušej to na mě s Babišem!“ Nastalo dlouhé ticho. „Takže nepřiznáš, že značný podíl viny nese sama ODS? Když pravice tak ráda apeluje na osobní odpovědnost, proč jsi ji nevyvodil?“ Opět dlouhé ticho.
„Kdybych měl s tebou probírat všechny kauzy ODS, které se odehrály za tvé éry, tak jsme tu do příštích voleb. Ani tví partneři si nevedli o nic slavněji. Nejmenší podíl viny nesou Piráti, respektive Ivan Bartoš se svou digitalizací stavebního řízení. V čem jste vůbec lepší než strany budoucí koalice? V kauzách a jejich řešení si vedete zhruba stejně. Ovšem ani Babiš si nedovolil vyhodit ministra po telefonu. Jak vám má člověk věřit, že jste lepší, když nejste? Své oponenty rádi osočujete, že mají autoritářské praktiky. Ne, že by to nebylo očividné. Nikdo netvrdí, že je možná dokonalá strana s perfektními politiky, ale jak vás má člověk brát vážně, když i vy máte svoje nemalé problémy?“ Znovu se rozhostilo hrobové ticho.
„Petře, vstoupil jsi do špatné strany. Stal ses součástí skupiny, která vždycky všechno podělala. Populismus u nás roste nepřetržitě od založení hnutí ANO. Jeho vznik je zásluhou ODS. A taky trochu Věcí veřejných. Vy jste zplodili Babiše s Okamurou. A tohle je výsledek boje proti populismu. Tak dlouho a intenzivně jste proti němu bojovali, až jste si sami přivodili porážku. Dobrá práce, sám bych nedokázal být tak kontraproduktivní. Tohle je odkaz nástupce Občanského fóra. Je to vůbec možné, že zrovna vy jste přímými nositeli Havlova odkazu? Jakže to tenkrát bylo? Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny. Byla to catch-all party ještě dřív, než to začalo být moderní. Byla tě škoda na politiku. Měl jsi zůstat u politologie,“ uzavřel duch.
„Ale kdo by potom porazil Babiše?“ „Jenže vy jste ho neporazili, říkáme ti to celou dobu! Přesně podle poučky: co tě nezabije, to tě posílí. Ty sis fakt myslel, že se vám ho společně podaří znova trumfnout? Ani po dvanácti letech se ODS nevyhrabala na vrchol své bývalé slávy. Ona si nezaslouží mít svého předsedu ve Strakovce. Jakákoliv názorová opozice vždycky těží z krizí a nedostatků, to bys jako politolog mohl vědět. Babišovo vítězství není jeho úspěch, ale tvoje neschopnost. Možná není problém v populistech, ale ve vás. Možná by se mohly tradiční strany konečně probrat a jít s dobou, jinak jim hrozí zánik. Jenže vy jste konzervativci, co je staré, to je dobré. Proč něco měnit, když to funguje… Jenže to je právě ten problém. Staré metody nemohou fungovat navždy. Časy se mění, Petře! Časy se mění!“ A s těmito slovy se duch rozplynul.
V tom Pter Fiala z ničeho nic objevil v potemnělém jednacím sále poslanecké sněmovny. Objevila se před ním bílá průsvitná postava bez tváře. „Já jsem duch příštích voleb.“ Na chvíli se zarazil. „Ty vlastně nepotřebuješ vědět, jak to za čtyři roky dopadne, jelikož už se tě to netýká.“ „Ale týká!“ opáčil Fiala „Jsem občanem České republiky, mám volební právo, jistěže se mě to týká. Mluv, duchu!“ „Ach, myslím, že za čtyři roky už to tu nepoznáš. Kdo ví, jestli nějaké příští sněmovní volby budou... Spousta věcí se změní. Ty, jakožto veterán české politiky a řadový člen ODS se už budeš chystat k důchodu, stejně jako Babiš. A třeba Vít Rakušan už nebude předsedou STANu. Nechci tě děsit, ale v době příštích voleb už nejspíš nebudě sedět na Hradě Petr Pavel. Velice pravděpodobně se objeví spousta nováčků a vzhledem k vývoji za posledních patnáct let a dění v okolních státech nejspíš nebudou všichni žhavými stoupenci liberální demokracie. A koalice SPOLU další čtyři roky nevydrží. Ty sám už budeš jen nečinně přihlížet, protože s tím nebudeš moct dělat vůbec nic.
Ale ber to z té lepší stránky. Budeš mít fůru času. Takových možností. Můžeš se vrátit do akademického světa. Nebo psát memoáry nejdéle sloužícího předsedy ODS a premiéra té nejpravicovější vlády v historii. A když už jsme u toho školství, tak mi, Petře, vysvětli tvou logiku. Ve vládě jsi měl dost akademiků, z toho dva bývalé rektory z téže univerzity: sebe a ministra školství Mikuláše Beka. Sám jsi byl před dvanácti lety na jeho místě. Proč vysoké školy dostaly místo dárků uhlí? Uvědomuješ si, doufám, že český rozpočet tento krok pocítí? Podívej se na tohohle studenta pajdáku,“ a ukázal mu skrz portál na mladého muže sedícího na přednášce. „Jeden z jeho žáků se v budoucnu stane ministrem financí. Pokud ten nešťastník bude pod křídly demotivovaného kantora na pokraji šílenství a nenaučí se počítat, je s naším rozpočtem konec. Chápeš to, Petře?! Efekt motýlích křídel! Kde je tvá rozpočtová odpovědnost? Kde je tvá politická odpovědnost? Jak to, že nedokážeš vysvětlit, co tvá vláda dělá a proč je to pro nás důležité? Jaký má smysl taková opatření zavádět, když je populisté po volbách stejně zase zruší? A to není všechno. Co tvůj kámoš Pája?“ „Myslíš Pavla Blažka?“ „Jo, Dona Pabla. Proč si téměř celé ty čtyři roky kryl svého mafiánského parťáka a starosty Řeporyjí ses zřekl? Novotný je jenom obyčejný hulvát, zato Blažek pomáhal prát špinavé peníze.“ „A ty se divíš? Vždyť je to ODS!“ ozval se z dálky duch minulých voleb.
„Ach, Petře, jsem zvědav, jak si budeš užívat druhou stranu barikády. Být v opozici má i své výhody. Jen nemůžeš vládnout. Bude zábava sledovat, jestli upřednostníte hledání vlastní identity před společným postupem proti Babišovi. Pro vládu s autoritářskými přístupy není nic lepšího než rozhádaná opozice. Rozděl a panuj, jedna ze základních politických pouček. Už tě nebudu děsit, vidím, že máš dost. Demokracie je nádherná věc, že Petře? Víš, co mi ten váš kolektivní boj proti extremismu připomíná? Je to jako kdybyste se pokoušeli sfouknout oheň, protože hoří stejně jako svíčka. Akorát je větší, takže se bude muset fouknout víc. Ale ouha! Čím víc foukáte, tím víc to hoří. Použij hasičák, Petře, než se požár rozšíří na všechny strany! Pak už nic nezachráníš!" A s těmito slovy zmizel.
Petr Fiala se rozhlédl kolem. Byl opět sám ve své kuchyni a na stole na něj čekal hrnek s horkým čajem. Kouřilo se z něj stejně, jako když ho navštívil první duch. Žaluzie byly stále rozdělané. Skoro se až bál přistoupit k oknu. Nakonec sebral odvahu. Tentokrát venku nikdo nestál. Na okně se však ukázal velký zamlžený flek, v němž bylo napsáno: uvidíme se za čtyři roky. Fiala i přes nával pocitů a emocí nakonec usnul. I přes silné zážitky měl určitě klidnější spaní než Andrej Babiš.
