Lucie Nádeníková Chceš zkusit něco jiného? Buď Brontosaurus
Chceš zkusit něco divného? Buď Brontosaurus - Fénix
Ekologické hnutí Brontosaurus si jméno prehistorického ještěra zvolilo na základě hesla: „Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti“. Ačkoliv v současnosti víme, že důvod jeho vyhynutí byl jiný, v roce 1974, kdy hnutí Brontosaurus vzniklo, tato teorie platila. A možná právě proto máme dnes v České republice stovky mladých lidí, kteří si na základě této dřívější hypotézy říkají Brontosauři. Dávný omyl, který vedl k volbě názvu, však nikterak nesnižuje význam této organizace.
Před více než čtyřiceti lety vzniklo dobrovolnické hnutí jako prostředek pro práci s mládeží v oblasti ochrany přírody, kulturních památek, lidských a sociálních hodnot. V době své největší popularity měla značka Brontosaurus významné postavení v kontextu volnočasových aktivit pro mládež. Po roce 1989 se otevřela spousta nových možností a doposud poměrně alternativní platforma Brontosaurus získala početné řady konkurentů v boji o přízeň mladých. V takové konkurenci byl mírumilovný býložravec ve značné nevýhodě. Proto nastal postupný úpadek dobrovolnického hnutí a lze říct, že pro současnou mládež je hnutí Brontosaurus povětšinou neznámým pojmem.
I dnes se však najdou nejen obyčejní příznivci ale i tací, pro které se stal Brontosaurus jedním ze smyslů života. Jsou to takzvaní ,,skalní“. Poznáte je zřejmě už na první pohled. Mají barevné šátky a placky s hesly jako ,,Pojďme měnit svět!“. Pravidelně každý pátek odpoledne je můžete potkat na nádraží, kde v pohorách a s krosnou na zádech čekají na vlak, který je doveze na druhý konec republiky. Budou tam kosit louky, upravovat zámecké parky, zdít chátrající hradby, sbírat netradiční zážitky a poznávat nové lidi.
Hnutí Brontosaurus pořádá pravidelné tzv. víkendovky, což jsou krátké pobyty trvající od pátečního večera do nedělního poledne. Tyto akce bývají většinou tematicky zaměřené a mají už zažitou strukturu. V sobotu dopoledne účastníci dělají dobrovolnickou práci a odpoledne a večery jsou vyhrazeny pro zážitkový program. Noci pak pro hraní deskových her, zpívání s kytarou a povídání. Brountosauří oddíly pořádají také jednorázové přednášky, setkání a workshopy. Se svým ekostánkem objíždějí letní festivaly a funguje především program Prázdniny s Brontosaurem (PSB), který nabízí desítky táborů. Právě zde je největší příliv nových členů, kteří se rekrutují z bývalých táborníků. Hnutí Brontosaurus se totiž soustředí primárně na věkovou kategorii 15-26 let. Plynule tedy navazuje na klasické tábory (skautské, sokolské a další), které pro své účastníky patnáctým rokem naopak končí.
Tábory PSB si drží podobnou strukturu jako víkendovky, jsou však pro účastníky mnohem náročnější, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dvoutýdenní pobyt v přírodě, kde třeba od šesti hodin ráno pracujete, celé odpoledne strávíte běháním po lese a šermováním a pak do noci zpíváte u táboráku, se od běžného denního režimu studenta výrazně liší. Člověk je už po prvním týdnu fyzicky velmi vyčerpaný, zároveň se k tomu připojuje také intenzivní kontakt s ostatními účastníky a organizátory (tzv. orgy). Program je zážitkový, a proto často dochází k mezním situacím, kdy člověk musí překonat své hranice, strachy, zodpovědně se rozhodnout, nebo mezi ostatními prosadit svůj názor. Program tábora tedy není jen formou zábavy, kde si lidé užívají zábavu při hraní her, ale má i snahu člověka něco naučit a posunout jeho sebepoznání, umožnit mu po psychické i fyzické stránce růst.
V současnosti tvoří členskou základnu hnutí Brontosaurus na patnáct set aktivních příslušníků a další stovky příznivců. Ti se pak větví do jednotlivých základních článků, z nichž každý má svá specifika. Dělí se však především na dva výchozí segmenty – Akce příroda a Akce památky. Většina těchto článků se soustředí na mládež, existují však i speciální dětské oddíly a skupiny odrostlých Brontosaurů s dětmi. Některé vznikly také na základě příslušnosti ke konkrétní lokalitě, o níž pečují. Mezi ně patří také Klub přátel Lukova (ZČ HB KPL), ze kterého se oddělil poměrně mladý základní článek Fénix (ZČ HB Fénix), jehož specifiky se budu zabývat.
ZČ HB Fénix patří mezi články, které mají věrné členy po celé republice. Najdeme mezi nimi pražáky, brňáky, liberečáky i pardubáky. Ti všichni dohromady jsou schopni se sejít kvůli jedinému víkendu třeba na hradě Orlík u Humpolce, nebo tradičně v Lukově u Zlína. Jak je už z výčtu lokalit patrné, Fénix se řadí do segmentu Akce památky. Mezi jejich další oblíbená místa patří také zámky Bučovice, Kačina, Brtnice a Červená Řečice, pevnost Josefov, Experimentální archeologické centrum Křivolík a poměrně nově ,,objevená“ zřícenina hradu Templštějn. A stále přibývají další.
Většina členů jsou vysokoškoláci. Ale kromě budoucích ekonomů, lékařů a vědců komunitu plnohodnotně dotvářejí také prodavačky a řemeslníci. To, co tyto lidi pojí, není žádný sociální status. Pro mnoho z nich je tmelem vztah k historii a památkám. Ale především je to možnost pohybovat se v prostředí, kde nikdo nesoudí a není souzen. Tedy většinou. Prostředí, kde můžete být sami sebou bez pocitu studu. Lidé zde nemají potřebu kritizovat chování ostatních, třeba už jen z důvodu, že sami jsou také jiní. Vědomí jakési vlastní jinakosti (ať už v pozitivním, či negativním smyslu), kterou běžné okolí nedokáže akceptovat, je tedy jejich zřejmě nejtypičtějším rysem.
Fénix také přitahuje lidi s podobnými zájmy. Samozřejmě, že výjimky potvrzují pravidlo, ale obecně lze říct, že všichni Fénixové jsou milovníky fantasy. Nedají dopustit na Terryho Pratchetta, svět Sapkovského Zaklínače, doma mají skříně plné deskových her a v budíku nastavený pagan metal. Z toho také vyplývá tematické ladění jejich táborů a víkendovek, které se inspirují fantasy literárními díly. Pravidla her v přírodě zase bývají podněcována zásadami počítačových her. Z nich vychází také často užívaný princip RPG. V těchto hrách ( RPG = role-playing-games/rolové hry nebo hry na hrdiny) mají účastníci přidělenou konkrétní fiktivní postavu s přidělenými úkoly a roli této postavy pak hrají po celou dobu trvání akce. Takto specificky laděné akce pak přitahují konkrétní typ lidí, který podobné věci vyhledává.
Fénixové se také pravidelně vídají v čajovnách, na koncertech i divadelních představeních. Jejich styky nejsou omezené jen na akce pořádané pod hlavičkou hnutí Brontosaurus. Jsou otevřeni přijímání nových členů, ale zapadnout do jejich kolektivu nedokáží všichni. Každý neumí přijmout specifický humor, všudypřítomné dvojsmysly a legraci i v situacích, kam úplně nepatří. Jejich ,,víkendovky", tábory i ostatní akce bývají často na hranici bizarnosti a člověk je zkrátka musí přijmout v jejich přirozenosti.
Typičtí členové hnuti Brontosaurus totiž působí přesně jako ,,holky sluníčkářky” z Hrdého Budžese, které chodí v rozevlátých sukních, nastavují dlaň a tiše šeptají:,,Namaluj mi sluníčko!”
Mnoho z nich brzy přijde na to, že Fénix zkrátka není pro ně, nenajdou se v něm. Mají pocit studu, když s ostatními členy procházejí městem a lidé se po nich otáčejí a špitají si, protože tuhle brontosauří skupinu nemůže přehlédnout nikdo. Hlučná dvacetičlenná skupinka mládeže, z nichž dva nemají boty, další má na sobě rytířskou zbroj, jiný kostým jednorožce, někdo z nich brnká na kytaru a ostatní si házejí těmi svlečenými botami. ,,Lidi, kteří nás potkávají, si často myslí, že jsme opilí. Jednou nás někdo dokonce nahlásil na ústředí Hnutí Brontosaurus, že pijeme, ačkoliv je to v rozporu s ideami organizace, ale samozřejmě tomu tak nebylo. Ti lidi si zkrátka neuvědomují, že takoví prostě jsme. Máme radost ze života a musíme ji nějak ventilovat,"svěřuje se Jonáš, předseda ZČ HB Fénix.
To však není jediná skutečnost, kterou většina populace nechápe. V dnešní době, kdy se všichni honíme za vlastním prospěchem, kariérou a hlavně za nabytím materiálních statků, je skupina lidí, kteří si vezmou dovolenou v práci, aby mohli jet jinam pracovat zadarmo a ještě za to platili, ano, ta skupina je zvláštní. ,,Hele, když mi dáš pětistovku, tak mi klidně můžeš uklidit v pokoji a zrýt třeba celou zahradu,“ říkají kolegové a spolužáci. A zhruba tato věta vystihuje postoj většinové společnosti.
Být Brontosaurem, a Fénixem zvlášť, zkrátka není jednoduché. I režim Fénixích táborů je poměrně drsný a od ostatních odlišný. Vzhledem k tomu, že roční období léta pravidelně zařizuje třicetistupňová horka ve stínu, je nutné těžkou fyzickou práci na slunci dobře naplánovat. Proto se často začíná pracovat už v šest hodin ráno. Po pěti hodinách nošení kamenů vezmou ,,děcka za vděk" i jídlem vařeným v kotlíku nad ohněm, které je většinou spálené, nebo nedovařené, ale přesto si za něj kuchař vyslouží pochvalné mlaskání. Těžko říct, kde se v účastnících ta energie bere, ale i po několika hodinách spánku na zemi a vyčerpávající práci se plni elánu vydají na několikakilometrovou cestu k rybníku. Tam si udělají pět temp, což je v situaci, kdy je na hradě jedna sprcha pro třicet lidí, zásadní část denní hygieny a jdou zase zpět na hrad vstříc odpolednímu zážitkovému programu. Běhají v lesním terénu, plní náročné úkoly a mnohdy končí až za tmy, aby mohli vyčerpaně usednout k táboráku a dalších pár hodin věnovat zpívání s kytarou.
Fénixe pojí láska ke kamenům s příběhy z dob, kdy tyto kameny ještě byly zdí. Většina lidí je považuje za blázny, protože jsou ochotni platit za příležitost pracovat. Je to ale baví. Mohou být spolu a zároveň pomáhat. Rádi utíkají do vzdálené reality a přitom zůstávají sami sebou. Každý z nich je individualitou. Právě tato rozdílnost je spojuje. Takoví jsou. Neřeší pomluvy, závist a kdo co má, nebo nemá. Prostě žijí a život si užívají po svém.
