ne., 11. březen 2018 20:42

František Váňa: Mým snem je zahrát si v Americe, zatím ale sbírám zkušenosti

František Váňa František Váňa Zdroj: webové stránky BK Olomoucko
František Váňa je dvacetiletý basketbalista a reprezentant v mládežnických kategoriích. V současné době obléká dres basketbalového klubu s názvem Olomoucko, který je jedním z dvanácti účastníků nejvyšší basketbalové soutěže v České republice. V aktuálním ročníku Kooperativa NBL odehrál nadějný basketbalista patnáct zápasů a nastřílel 26 bodů.

Svou mládežnickou kariéru jste strávil v Prostějově. Co vás vedlo k tomu, abyste i nadále zůstal v Prostějově a podepsal smlouvu s BK Olomoucko. Neměl jste nabídky z jiných klubů? Nelákalo vás zkusit něco nového?

Uvažoval jsem o odchodu na nějakou z amerických univerzit, kde bych při studiu hrál i basketbal. To ale nevyšlo a zůstal jsem v Česku. Amerika mě však stále láká, takže uvidím, co se z toho vyvine. Z českých klubů jsem měl nabídky z Brna, kde jsem se zúčastnil několika tréninků. Nakonec jsem se rozhodl pro Olomoucko, protože jsem se dostal na vysokou školu do Olomouce.

 

Přechod z mládežnického basketbalu k tomu mužskému bývá pro mnoho hráčů velmi obtížný. Jak si zvykáte na jiný styl hry a v čem vidíte hlavní rozdíly?

Stejně jako ostatní mladí hráči si i já teprve zvykám. Největší rozdíl vnímám v rychlosti hry, protože basketbal mezi dospělými je daleko rychlejší a dynamičtější. Další rozdíly jsou ve fyzické připravenosti a taktické vyspělosti hráčů, se kterými jsem se v mládežnických kategoriích často nesetkal. Mezi dospělými se taky netrpí žákovské chyby a profesionalita je na místě. Zvykám si i na úplně jinou roli v týmu. Minulý rok jsem byl jedním z tahounů družstva. Nyní hlavně sbírám zkušenosti od svých starších a zkušenějších spoluhráčů.

 

Jaká je tedy vaše role v týmu?

Když mě trenér pošle na hřiště, očekává ode mě, že se nebudu bát střílet. Svou hru mám založenou právě na střelbě. Bohužel v letošní sezoně se mi moc nedaří. Věřím ale, že se to zlepší. Přece jenom jsem mladý hráč, který se ještě rozvíjí a sbírá zkušenosti.

 

Jak už jste řekl, jste výborným střelcem z dlouhé vzdálenosti. Stačí vám tréninky s týmem, nebo trénujete i individuálně?

Nechci říkat, že mi tréninky s týmem nestačí, ale pokud existuje možnost zůstat v hale a střílet, často ji využívám. Často se tedy snažím dělat něco navíc, protože jak už jsem zmiňoval, přechod z mládeže do dospělého basketbalu je velmi těžký a pro mladé hráče často nekompromisní.

 

Jak probíhá váš běžný den?

Můj běžný den závisí hodně na rozvrhu, který mám ve škole. Většinou v osm hodin ráno jedu do školy v Olomouci, kde jsem dvě hodiny. Poté jedu zpět do Prostějova na trénink. Následuje oběd, po kterém se opět přesouvám do školy. Když skončí odpolední vyučování, jedu na druhý trénink. Večer přijedu domů, udělám si večeři a připravím se na další den. Najdou se ale i volnější dny, třeba čtvrtek nebo pátek, kdy si ve volných chvílích volám s přítelkyní, která studuje v USA.

 

Tak to musí být velmi náročné. Dá se tedy studovat a zároveň hrát basketbal na nejvyšší úrovni? Jak často jezdíte do školy?

Abych se přiznal, studovat a hrát basketbal je docela náročné. Není to ale nic, co by se nedalo zvládnout. Navíc jsem si vybral angličtinu ve spojení s tělocvikem. Takže tento studijní obor se dá dobře skloubit se sportem. K tomu mám zařízený individuální studijní plán, který mi studium do jisté míry ulehčuje a většina vyučujících mi vychází vstříc. Do školy jezdím každý den, od pondělí do středy mám čtyři vyučující hodiny. Ve čtvrtek a v pátek jsou to pouze dvě hodiny.

 

Se svým týmem jste aktuálně na šestém místě Kooperativa NBL s bilancí jedenácti výher a třinácti porážek. Jak hodnotíte dosavadní působení vašeho týmu a jaký si kladete cíl pro zbývající část sezóny?

V létě došlo k přestavbě družstva, přišlo mnoho nových hráčů a dlouho jsme se sehrávali. Proto jsme ze začátku sezóny odehráli pár horších utkání, které jsme i prohráli. Potom jsme se ale zvedli a připsali jsme si důležité výhry. Před sezónou jsme si řekli, že chceme postoupit mezi šest nejlepších, to se nám povedlo, takže si myslím, že s dosavadním umístěním můžeme být velmi spokojeni. Ve zbývající části soutěže chceme obsadit co nejlepší výchozí pozici pro play-off.

 

Kromě českých hráčů působí v týmu i dva Američané, dva Srbi a jeden Slovinec. Hlavní trenér Predrag Benaček pochází také ze Srbska. Neobjevují se v týmu nějaké komunikační problémy ať už na hřišti, nebo mimo něj?

S komunikací na hřišti ani mimo něj není žádný problém. Srbové a Slovinec mezi sebou mluví srbsky, ale když nás chtějí třeba zapojit do rozhovoru, tak s angličtinou nemá nikdo žádný větší problém.

 

Kdo z hráčů má v šatně hlavní slovo a je tzv. lídrem kabiny a proč?

Za lídra kabiny bych určitě označil našeho kapitána Michala Křemena. Je z nás nejstarší a taky nejzkušenější, s Nymburkem vyhrál šest titulů, odehrál mnoho těžkých zápasů, takže nám mladým hráčům předává cenné zkušenosti. Kromě Michala Křemena jde v šatně slyšet i Srb Filip Šepa, který je velmi temperamentní i na hřišti.

 

Čeho byste chtěl v basketbalu a v osobním životě dosáhnout. Jaké jsou vaše cíle a sny?

Rozhodně bych chtěl hrát basketbal, co nejdéle na jakékoli úrovni, protože je to má vášeň. Co se týče cílů, kladu si je postupně. Prvním z nich bylo hrát nejvyšší českou ligu a to se mi povedlo. Tím dalším je, herně se zlepšovat a odejít hrát do zahraničí za nějaký prestižní klub. Mým snem jako většiny basketbalistů je zahrát si v NBA. To by byla velká senzace. Jinak v životě se snažím žít naplno ve všech směrech a přál bych si v něm dosáhnout něčeho, na co bych mohl být opravdu pyšný.

Zobrazeno 1511 krát
Naposledy upraveno: pá., 23. březen 2018 16:55
Pro psaní komentářů se přihlaste