Ondřej Líňa Pomalý sentimentální blues, velkolepé písně s jazzbandem, úpravy rocku, popu a mnoho dalších žánrů můžeme slyšet u této hvězdy světového formátu. Vánoční album je ovšem jakoby svázáno danými písněmi. Na albu se totiž skoro neobjeví nová skladba. Z patnácti písní jsou jen dvě z dílny dvorního skladatele Alana Changa. Bublé se tedy spoléhá na osvědčenou kvalitu a neexperimentuje s novinkami. Což je na jednu stranu škoda, protože jeho hlas i muzikálnost nabízí potenciál už delší dobu známý. Na druhou stranu však do starých skladeb přidává moderní zpracování, ke kterému nesmí chybět ani jeho charakteristicky energický projev.
Nové verze nabízí veselost a pohodu patřící neodmyslitelně k vánočním svátkům. White Christmas jsou netradičně spojeny s radostí a ve větším tempu, což je příjemná změna oproti notoricky známým zpracováním. Také lidové Jigle Bells dostaly moderní nádech, který je vymanil z komerčního žánru nízké umělecké hodnoty.
Dříve už zmíněné nové songy se povedly na výbornou. Cold December Night nabízí moderní píseň, která inklinuje spíše k popu. Naopak skladba Feliz Navidad, kterou Bublé zpívá se zpěvačkou Thalii, nabízí uklidnění a výborné vyvážení hlasů obou zpěváků.
Jedinou výtkou snad může být Ave Maria. Klasická skladba Franze Shurbeta se Michalovi moc nepovedla. Jeho anglický přízvuk v italském textu je až skoro komický.
Celkové hodnocení je kladné. Občas jsou sice písně na hraně mezi podřadným uměním hodící se k výzdobě vánočních supermarketů a očekávanou klasikou. Michael Bublé a jeho skupina ovšem zvládli svoji práci na výbornou a právem se jejich album může stát tím, které si o Vánocích může pustit každý příznivec jazzu.
