Barbora Chytilová Usměvavá dívka, jen o trochu starší než já sama, na mě okamžitě vychrlila několik otázek. "Vy jste studentka? Co studujete? A baví vás to?" Než jsem se stihla ke všemu vyjádřit, slečna už zkušenými pohyby roztírala těsto, aby se usmažilo rovnoměrně. Já jen udiveně zírala a zeptala se, jestli je rozetřít pravidelně těsto opravdu tak těžké, jak mi to připadá. "Vůbec ne. První den bývají problémy, ale pak už jde tvoření palačinek samo. Vypadá to složitě, ale to je jen klam. Máme totiž nové kolo na smažení, se kterým to jde lehce," odpovídala a kroutila při tom nesouhlasně hlavou. Pro ni je tato práce jako pro většinu ostatních pouze brigáda, a to už více než tři roky. Začínala jako studentka, pak odjela do zahraničí a teď se k palačinkám vrátila. Bere je hlavně jako výpomoc kamrádovi, nic víc. Už totiž nestuduje.
"Palačinky se prodávají dobře. Stačí aby se jeden člověk zastavil a hned se za ním vytvoří fronta. Zvlášť v zimě se lidé rádi zahřejí," povídala dál. Uběhla chvilka a palačinku už dostává drstvu Nutelly a ořechů. Když se podívám na pár stojící za mnou, mám pocit, že se je jim sbíhají sliny stejně jako mně. Naprosto přesnými pohyby poté slečna palačinku poskládá a předává mi ještě horký poklad do ruky.
Hned po prvním kousnutí je mi jasné, že jsem si vybrala dobře. Chutná jako od maminky, Nutella s oříšky totiž tvoří dokonalou kombinaci. Pro dietáře toto jídlo asi není, někomu by možná mohla připadat dokonce moc sladká. Přesto musím všem doporučit, aby se některý zimní večer zastavili na palačinku z pojízdného vozíku. Právě v tomto období taková slaďoučká pochoutka příjemně zahřeje. Jen je třeba hledat Palačinkolu u kluziště na Dolním náměstí, kam se kvůli vánočním trhům přestěhovalo.
