Václav Januš 
Co vše je bráno jako umělecké sklářství? Existuje tento pojem vůbec nebo je to jen sklářství?
Umělecké sklo můžeme určitě rozdělit do několika skupin nebo stylů. Ať už na základě historického kontextu, regionů nebo umělců samotných. Pod umělecké sklo vlastně spadá sklo, které bylo vyrobené za účelem vytvoření uměleckého díla. Pojem umělecké solitérní sklo vznikl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, někdy mezi světovými válkami. Jde o to, že se sklo dostává z pojmu užitného umění, například soch, nebo jiného uměleckého díla. Samozřejmě, mezi formy uměleckého skla patří různé techniky, jako třeba foukané sklo, tavené sklo, tavenice, dále také dekorativní techniky, které se používají na umělecké sklo, jako je malování, broušení, leptání, Tiffany technika (cínování, pozn.: redakce) a podobně.
Na jakou formu se zaměřujete vy?
Já a naše firma, pracujeme na pomezí mezi uměleckým sklem a designem, ta hranice je tu opravdu tenká, mnohdy se design skla a umělecké sklo prolínají. V současnosti je velmi moderní vyrábět sklo, které je užitné, například vázy, ale které má i svoji výpovědní uměleckou hodnotu. Ve firmě i u mě samotné můžeme mluvit o fúzi uměleckého skla a užitého designu, protože naše instalace jsou funkční, slouží jako zdroj světla v prostorech, avšak provedení je velmi umělecké.
Jaký typ zákazníků jeví o umělecké sklo největší zájem?
Velice záleží, jestli budeme rozlišovat umělecké sklo jako užitné nebo umělecké sklo, které má nějakou funkci, nebo artefakty kam můžeme počítat sochy, nebo i objekty, které jsou brány jako instalace nebo malby. Pokud jde o tyto umělecké skleněné artefakty, tak jsou zákazníky ti samí sběratelé umění, kteří se obecně zaměřují na umělecké kolekce. Jsou to většinou lidé, kteří investují do umění, protože jej vnímají jako dlouhodobou investici, která se jim může zúročit. Tito lidé tak potom sledují sklářské výtvarníky a většinou jsou orientovaní na sklo pocházející od slavných jmen, která se tvorbou skleněného umění zabývají velmi dlouho.
Co vaši zákazníci?
Naši zákaznici jsou většinou lidé, kteří mají vztah k designu, k umění a chtějí zkrášlit své prostory. Tím je myšleno, že chtějí svým prostorem něco říct. Většinou je za našimi výtvory příběh, který je spojený buď s daným prostorem nebo s tím konkrétním zákazníkem. Jsou to také lidé, kteří chtějí skrze naše instalace poskytnout zážitek buď sami sobě nebo svým návštěvníkům ve své rezidenci.
Je tedy možné brát sklo jako investici?
Určitě.
Posledních pár let se ve světě řeší ekologie a dopady emisí na přírodní prostředí, jak je na tom s ekologií výroba skla?
Je to velmi důležité téma a vlastně i dobrá otázka. Z ekologického hlediska je výroba skla poměrně náročný proces. Kvůli vysokým teplotám pro tavení skla v pecích si toto řemeslo vyžaduje vysoké množství energie. V současné době se skláři snaží přejít k alternativním způsobům zacházení s touto energií. Přechází například na obnovitelné zdroje energie, nebo se snaží o snížení spotřeby. Pak je tu recyklace skla. Právě recyklace je velká přidaná hodnota tohoto materiálu. Po recyklování se materiál použije na jiné druhotné výrobky, převážně však v užitných produktech.
Používají se ve sklářství nové, šetrnější postupy?
Samozřejmě, že inovace jsou i na samotných materiálech. Výrobci se snaží přicházet s novými způsoby, jak používat recyklované sklo inovativně a designově. Naše firma nedávno přišla s kolekcí, kdy se fouká do myceliových forem, což jsou vlastně houby. Necháme tímto způsobem nahřát formu, kam pak sklo foukáme. Samozřejmě, spotřeba skla se neredukuje, ale sníží se tím spotřeba dřeva. Tedy i tímto způsobem se firmy snaží zredukovat svůj dopad na životní prostředí.
Jsou šetrnější způsoby kvůli sklářské huti vůbec možné?
Co se týká spotřeby energie, tak výroba skla je náročný proces. Určitá výhoda skla je, že sklo je velmi nadčasový materiál, který vydrží dlouhé věky, pokud se nerozbije a může se tak předávat po generace.
Má české sklářství, zejména tedy to novoborské, ve světě silné jméno?
Sklo na Novoborsku má veliký ohlas. Ne nadarmo se tomu tady říkalo Křišťálové údolí. Tím, že v této severní oblasti bylo velké množství hutí na kilometr čtvereční má nejen u nás sklářství obrovskou tradici. Jeho historie zde sahá velmi hluboko.
Dá se říct, že toto řemeslo v Česku vymírá, nebo vstává z popela?
V dnešní době je sklářské řemeslo trochu ohrožené, ale mám ten pocit, že se to týká všech řemesel. Mladí lidé obecně inklinují k modernějším profesím, jako je třeba IT a dalším službám, kde je ta spotřeba rychlejší a přímější. Sklářské řemeslo je řemeslo jako každé jiné, vyžaduje si obrovskou zručnost a čas. Je náročné pracovat při sklářské huti, kde jsou vysoké teploty. Proto mnohé české firmy, stejně jako ta naše dávají prostor, šanci mladým lidem vrátit se do tohoto oboru.
Školy se zaměřením na sklářské řemeslo tu tedy ještě jsou?
Na severu Čech je škol mnoho, zejména Kamenický Šenov, Železný Brod, ale také Valašské Meziříčí. Je ale potřeba natáhnout mladé lidi zpět k řemeslu. Nechceme, aby toto řemeslo skončilo. Byla by to velká škoda.
Jaká byla vaše cesta k tomuto řemeslu?
Já jsem studovala design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a už v rámci mého studia jsem měla šanci vyzkoušet si práci na návrhu sady objektů ze skla pro hutě různých značek. Ta láska ke sklu mi zůstala a po studiu jsme se spojili s majitelem firmy Lasvit, se kterým jsme si padli do oka. Lákala mě možnost vytvářet výrobky na pomezí designu a umění, takže tohle byl způsob, jak jsem se k tomu dostala. Vlastně ta volnost, ten přechod z designu do sklářského řemesla je svým způsobem výhoda. Nebyla jsem tak svázaná technikami, které dnes samozřejmě znám, ale v té době mi to dovolovalo být v mé tvorbě odvážnější.
Máte tedy jako designerka větší příležitost pracovat se sklem, než tvořit návrhy jako sklář? Dá se to vůbec porovnat?
Sklářský výtvarník díky svým hlubokým znalostem o skle a práci s ním může přijít s inovacemi, třeba s novou technikou zpracování skla.
Je mi jasné, že v dílně nepracují jen skláři a designéři. Kolik řemesel v procesu tvoření skleněných výrobků můžeme potkat? Jaký je proces výroby?
My jako sklářští návrháři a designéři přinášíme myšlenku. S tím nápadem jdeme za sklářským mistrem. To je zkušený profesionál, co se výroby skla týče. Dohlíží na jeho výrobu a vymýšlí, jak zrealizovat myšlenky designéra. Tím, že má znalosti o technikách, tedy o foukání, tvarování a všech dalších postupech, navrhne ten správný způsob, jakým ten nápad vyrobit. Pomáhá mu při tom jeho asistent, většinou jeden nebo dva. Asistent mu pomáhá s přípravou skloviny, například na kerbel a sklářský mistr většinou už jen tvaruje sklovinu do požadovaného tvaru. Tady práce návrháře nekončí, práci mistra totiž komentuje a naviguje jej tak, aby byl výsledný výrobek přesně podle jeho představ.
Jaká další řemesla můžeme ve sklárně najít?
Ve sklářské dílně výčet řemesel sklářským mistrem, designerem a jejich asistenty nekončí, jsou tu i další. O sklářské hutě a nástroje se stará huťmistr, pak jsou tu brusiči, kteří sklo brousí, malíři, kteří jej malují a dozdobují když je sklo vychladnuté. Ale najdeme tu povolání přidružená. Třeba bankéři.
V módě existují různé sezóny a trendy. Má je i sklářský průmysl?
Ano, ale určitě to není rychlá obměna trendů jako u módy. Ani to není možné, protože sklářská technologie je daná a inovace, když se na nějakou přijde, jsou velmi sporadické a je to spíše styl, který si výtvarník najde a pak jej opakuje. Trendy možná můžou ovlivňovat návrháře v pojetí skla. Třeba u nás ve firmě se o trendy zajímáme, sledujeme, co se děje v interiérovém designu nebo architektuře. Trendy se v naší tvorbě reflektovat snažíme, ale určitě to není slet mikrotrendů jako právě v módě.
Kde se vlastně berou ty trendy, nápady na nové výrobky?
Je to většinou to, co člověka baví a zajímá. Můžou to být věci z přírody, může to být něco z výtvarného umění nebo z ruchu ulice, hudby, knih. Paleta inspirací je pro každého jiná.
Umělci svou tvorbu často ukazují na různých výstavách a galeriích. Jsou v Čechách i ve světe nějaké vyhlášené výstavy skla?
Největší sklářskou akcí v Čechách je mezinárodní sklářské sympozium IGS, které se koná právě na Novoborsku. Jsou tam zapojeny výtvarníci z Čech, ale pozvaní jsou i umělci ze zahraničí. Toto je tedy největší akce, ale je tu i plno menších událostí. Město Liberec například organizuje týden Křišťálového údolí, kde ukazují práci u sklářské huti, ale i výstavy skleněných instalací. Zanedlouho se také budou konat sklářské slavnosti přímo v Novém Boru. Tady budou prezentovat své výrobky sklářské firmy z okolí, takže tedy i my.
Sklárna Ajeto vyrábí a dodává od roku 1998 ceny Thálie pro a od roku 2011 dokonce vyrábí trofeje pro Tour de France. Budeme moci v budoucnu vidět ceny a trofeje z Vaší sklárny i jinde? Jsou na obzoru nějaké nové spolupráce?
Kromě těch, které jste zmínil, pravidelně vyrábíme ceny pro L’Etape, což je menší odnož Tou de France. Naposledy jsme vytvářeli ceny pro L’Etape České republiky. Většinou vyrábíme ceny pro akce sportovní. Takže v našem repertoáru máme ceny pro World Tennis Championship, také Cenu Věry Čáslavské, kterou jsem dokonce navrhovala já osobně a která je udělovaná za mimořádné zásluhy pro ženy ve sportu a olympijském hnutí. Ale třeba také i pro Sportfilm festival Liberec, nebo i HIT Award. To je cena pro ocenění za design v hoteliérství. Na všech těchto cenách budeme pokračovat i do budoucna.
