čt., 9. březen 2023 17:57

Šťastně až na věky?

Ilustrační obrázek Ilustrační obrázek Zdroj: Eliška Rysková
Poslední uvedený film Jany Počtové, dokument Šťastně až na věky, nahlíží do pětice vztahů, z nichž alespoň polovinu by společnost zřejmě označila za „netypické“. Seznámíme se s milenkou Dagmar, otevřeným vztahem Šárky a Sandyho, Mirkou hledající po nevěře manžela nový vztah na internetové seznamce, monogamním vztahem věřících Kristýny a Mirka a polykulí, kde nebinární Fró chodí s Honzou, jenž žije s Andreou, která se vídá s Jakubem, jenž je s Michaelou.

Každý může být ve vztahu, s kým chce, pokud tím nikomu (včetně té osoby/osob) neubližuje. Zprvu by se mohlo zdát, že tento názor jde dokumentu přímo naproti, dokonce by snad mohl být i jednoduchou obhajobou nemonogamních vztahů. Omyl. Více osob zde někomu ubližuje, není nesobeckých. Nejméně kreativním příkladem by samozřejmě byla milenka Dagmar, jež vůči manželce a dětem svého milence necítí žádné výčitky, přesto by prý na straně manželky být nemohla. Pokrytecké? Je však možné, že ji výčitky dohnaly později – dokument prý ještě neviděla (na rozdíl od všech ostatních účastníků). Ale to už bych se nořila do konspiračních vod.

Jana Počtová za film získala v sekci Česká radost Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v říjnu minulého roku Cenu diváků a Cenu studentské poroty, což prý bylo příjemným překvapením. Zamýšlenou cílovou skupinou byly totiž ženy mezi 30 a 50 lety.
Myslím, že tento dokument má potenciál vyvolat diskuzi nejen mezi generacemi, ale obecně přivést různorodé lidi k zamyšlení nad různými podobami romantických vztahů.

Ačkoli formy vztahů zde zachycených neodpovídají mé osobní představě, postupem času jsem byla stále ochotnější a ochotnější se otevřít filosofii lidí, kteří lásku a pouto vnímají jinak než já. Na některé protagonisty jsem byla schopná se naladit více než na jiné. Věřící pár (zejména tedy Mirek) mě nenechal svými názory v klidu. A přiznám se, že sympatie k milence Dagmar jsem zprvu ani hledat nechtěla. Musím určitě ocenit přítomnost, se kterou se Janě Počtové a kameře (a nakonec i nám, divákům) všichni svěřují se svými myšlenkami a pocity. V opačném případě by samozřejmě moc nedávalo smysl natáčet zrovna s nimi.

Chvíli jsem přemítala, zda na dokument jít. Dobře, že jsem tak nakonec učinila. Přišla bych totiž nejen o zajímavou sondu do života jiných lidí, ale i o debatu po filmu, kdy se k nám online připojila režisérka a jeden z producentů, Jakub Pinkava, což můj zážitek jistě obohatilo. Dokonce možná více než nabídnutá sleva do Bageterie Boulevard (generálního partnera filmu).

Zobrazeno 152 krát
Naposledy upraveno: po., 13. březen 2023 20:04

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste