Adam Baštinec Najít společný čas k rozhovoru nebylo jednoduché, jako radní má spoustu povinností, k tomu je ještě manažerem sportovišť, kam spadá kroměřížský stadion, plavecký stadion a basketbalová hala. Domluva padla na úterý, kdy chodí na fotbal s mým otcem a potom na společné pivo. Zatímco jeho fotbaloví kumpáni seděli kolem stolu a debatovali, on ještě řešil věci spojené se zimním stadionem. Už jsem se bál, že to budeme muset přesunout. Po hodině jsme spolu konečně usedli.
„Dám si malinovku,“ poprosil číšníka v restauraci, která se nachází v útrobách zimního stadionu, zatímco já jsem zapínal diktafon. Více jak hodinový rozhovor začíná …
„Někdy v roce 2006-07 za mnou přišel z dozorčí rady pan Makovec, jestli bych jim nějakým způsobem pomohl, tak jsem začal zjišťovat, jak to funguje. Prostředí jsem znal z pozice hráče a před vojnou jsem pracoval jako ledař. Každý oddíl měl sportoviště v nájmu a od města dostával dotace, které zajišťovaly provoz, peníze se tenkrát investovaly do oprav jen minimálně. V hokeji šla většina peněz do mužů, kteří se v té době pohybovali na spodu tabulky a mládež zatím kolabovala v tom, že nebyl dostatek kvalitních trenérů, který by je vedl,“ popisuje obšírně situaci na začátku Holík.
Uvědomil si, že tudy cesta nevede, je třeba razantní změny, a tak na valné hromadě prohlásil, že by se měla prodat druhá liga a peníze investovat do mládeže. Domluva s představenstvem a dozorčí radou spočívala v tom, že přijdou noví lidé a spolupráce začne s městem, jenže tři dny před valnou hromadou za ním přišli, že to nepůjde. „Musel jsem se tenkrát rozhodnout během jednoho dvou dnů, jestli vsadím všechno na jednu kartu a předělám to podle sebe. Kluci mi tehdy věřili, hlasovali hráči a trenéři, tak jsme ten večer vytvořili na valné hromadě představenstvo a dozorčí radu, jakou jsem vymyslel já. Stávající členové se odvolali a já jsem začal s prací,“ dodal s tím, že si nebyl úplně jistý, zda je jeho vidění správné.
Reorganizace podle jeho slov byla brutální, ale jinak to prostě nešlo. „Nejsem ten typ, který rád vyhazuje lidi, měl jsem z toho trauma, musel jsem to prostě v hlavě vymazat. Pokud tady někdo dělal dvacet let a neměl chuť se posunout, tak odešel, některé vztahy nedopadly dobře, ale jinak to prostě nešlo.“
Po očku sleduje fotbalový zápas na televizní obrazovce a usrkává limonádu. Z vedlejší místnosti se ozývá hlasitý smích hostů, kterého si nejde nevšimnout. „Máte všechno?“ ptá se číšník, který očima zkontroloval poloprázdné sklenice, kývnutím hlavy mu dáváme znamení, že všechno máme a vracíme se zpět k tématu.
Další byly dluhy, které sužovaly hokejový klub, vyřešil je prodejem licence na druhou ligu mužů do Trutnova, vyinkasoval za to tehdy 700 tisíc korun. Měl štěstí, protože následující rok se dávala druhá liga zadarmo. „Podepsali jsme to tenkrát na Pivních slavnostech na Kamínce,“ vzpomíná s úsměvem a pokračuje, „ V té době jsem se často střetával s negativními názory, co jsem to udělal, že jsem to pohřbil. Ale já jsem tehdy vsadil na ambiciózní trenéry Pavla Neumana a Jirku Osinu a vyplatilo se.“
Budování mládežnických kategorií
Každoročně v rámci náborů rozdají tři tisíce letáků s informacemi a objedou školy a školky v okolí, ale třeba i v Otrokovicích, ze kterých do Kroměříže dojíždí tři kluci. „U nás to funguje skvěle v tom, že máme v přípravce pět trenérů, to nikde jinde není, tím, že se necpou peníze do mužů, tak zajistíme kvalitní trenéry pro mládež. Je to hodně o individuálním přístupu.“
Ze začátku se nejmenším kategoriím věnovali nejkvalitnější trenéři, ročník 1998 byl první, který najel na nově nastavený režim. Postupně se začaly naplňovat jednotlivé kategorie, od žáčků po dorosty. Zatímco malých hokejistů bylo na začátku ve všech kategoriích kolem šedesáti, dnes jich je přes 280 a budou se muset pro nadbytek vyřazovat.
„Naše filozofie spočívala od začátku na tom, že se hráče snažíme udržet do konce základní školy nebo mladšího dorostu, a pak ty nejšikovnější tlačíme do extraligy, kde vynikají perfektním bruslením a skvělými dovednostmi. Za devět let nám prošlo pod rukama sedm kluků, kteří hrají extraligu a někteří z nich jsou i v reprezentaci,“ dodává s tím, že ze začátku musel řešit časté výstupy s rodiči, kteří v jeho metody nevěřili.
Povídání přerušuje na chvíli zvonění telefonu, chladnokrevným pohybem prstu doleva dává pokyn k zamítnutí hovoru a pokračuje v povídání o mládeži.
… „ A i když hrají třeba ve Zlíně, tak jim dám slevu na brusle, pořád je beru jako naše kluky a oni to tak taky cítí, když po sezoně za námi přijedou si zahrát hokej a lítají tady v tričku HK Kroměříž, člověk je pak hrdej.“
Kromě velké reklamy pro kroměřížský hokej se mu jednou podaří možné budoucí hvězdy ve špičkových týmem zpeněžit. Na hráče, kteří opustí klub, má limitní smlouvu, tedy nyní jdou zadarmo, ale pokud budou v mužích oblékat dres třeba extraligového týmu, tak na ně získá peněžní podíl.
Prestižní centrum mládeže na Moravě?
Proč ne! Když člověk poslouchá, s jakým zájmem mluví o plánech do budoucna, napadá ho, že to všechno je jen začátek. Co se týče kroměřížského hokeje, v nejbližší době je připraven projekt, který zahrnuje novou výstavbu druhé menší haly s ledovou plochou i rekonstrukci té stávající.
„Mám nachystaný projekt, který řeší přestavbu stadionu, měly by vzniknout nové šatny, ubytování, tělocvična, postavit by se měla druhá menší ledová plocha, tím se sníží náklady na provoz, v létě může jet malá plocha a led se ve velké hale udělá až se začátkem soutěží. Navíc se vydělají peníze na prodaném ledě, když budete mít dvě plochy.“
V Kroměříži bych chtěl vybudovat prestižní centrum pro výchovu nadějných hráčů, kteří by zde měli veškerý komfort a necítili by žádný tlak ze strany velkých týmů, řídil by to svaz ledního hokeje, platil stát, ministerstvo školství.
„Dostali bychom nejlepší hráče, kterým bychom se věnovali, dali bychom jim všechno, co potřebují, něco jako dříve Dukla. Věřím, že bychom vychovali skvělé hokejisty pro český hokej. Navíc poloha Kroměříže je naprosto ideální, sto kilometrů od Ostravy, kousek do Olomouce, Zlína, Brna a Praha není také daleko,“ vypočítává.
Na otázku jestli by se jednou mohla naplnit hala, tak jak tomu bylo v památném semifinále s Olomoucí, uvádí: „Když se nám tady podaří vybudovat centrum mládeže s veškerým zázemím, tak věřím, že by se tady mohly jednou konat mistrovství světa do 18 let třeba, nebo když se kluci vrátí ze světa, tak uspořádají exhibici a spousta lidí se přijde na ně podívat.“
Peníze, peníze! Je třeba změnit systém
Jeho dalším snem, jehož bude asi nejtěžší dosáhnout, je změnit systém hokeje v České republice, respektive jeho soutěží. „Zaprvé je u nás všechno svázané penězi, mládež by měla být odtržená od mužů, jak je tomu v NHL. Zadruhé by se měl snížit počet extraligových týmů, tím by vzrostla kvalita a hráli by mezi sebou jen ti nejlepší. Pak by měla být liga a kraj, který vůbec v hokeji nefiguruje.“
Pohodlně se opře o opěradlo židle a prohrábne si rukama vlasy.
„A kvůli tomu všemu jsem musel vstoupit do politiky, protože bez politického angažování nejsi schopnej ty věci změnit,“ dodává na závěr kroměřížský radní.
