Nikola Jeřábková 
Tradice připadá na 30. dubna, předvečer prvního máje. Tradovalo se, že v tento den, se čarodějnice schází na kopcích u ohně, konají zde své rituály, zpívají, tancují a skáčou přes oheň. Čarodějnice byla vnímána jako spojenec ďábla. Některé ženy byly z čarodějnictví obviňovány a jejich život tak nebyl vůbec příjemný. Na ochranu proti negativním energiím lidé pálili ohně na kopcích. Kopec již dnes pro uspořádání „čarodějnic“ není podmínkou, nejčastěji se tato akce koná na hřištích.
V německy mluvících zemích se slaví pod názvem Valpuržina noc. Tento den bývá ztotožňován s gaelským svátkem Beltain nebo s židovským svátkem Lag ba-omer. Pro staré Kelty touto tradicí začínalo kalendářní léto. Na oslavu přicházejícího života zhasínali staré ohně a zapalovali nové, které pro ně symbolizovaly naději a čistotu. Ve staročeských pramenech pálení ohňů není zmiňováno, nejspíše se k nám dostalo německým vlivem.
Typickým zvykem pro tento den bylo metání zapálených březových košťat do vzduchu a zbytek jejich ohořelých částí si lidé odnášeli do domu. Ohořelé části v domě symbolizovaly ochranu celé domácnosti. Zbylý popel z ohně byl cenný, rozhazoval se po polích, aby byla budoucí úroda hojná.
V polovině 19. století byl tento zvyk zakazován, protože byl považován za pověrčivou praktiku. Nemohl probíhat ani během druhé světové války, z důvodu zákazu pálení venkovních ohňů. V době komunistického režimu byla snaha o přejmenování svátku na tzv. vatry míru.
Současná podoba pálení čarodějnic se odehrává na mnoha místech. Velká část vesnic a měst pořádá akce, kde se lidé sejdou, zapálí se oheň a v něm hoří figurína znázorňující čarodějnici. Tato čarodějnice je většinou vyrobena ze starých kusů látek a vycpaná vatou nebo polštáři. Opékají se buřty, pije se alkohol a lidé začínají s příchodem hezkého počasí grilovat na zahradách. Z původního pálení ohňů vymizel i zvyk zapalování košťat. V dnešní době se již nejedná o ochranný a náboženský rituál, ale o společenskou akci, která se pořádá za účelem pobavení.
