Eliška Jurasová 
Jak jsi se vlastně k fotbalu dostala?
U nás v rodině je láska fotbalu asi genetická. Fotbalem žijeme celá rodina. Od babičky s dědou, přes bratrance, po moje rodiče a sestru Lucku s manželem. Už odmalička jsem se chodila dívat, jak trénuje moje starší sestra a od té doby jsem začala trénovat s ní i já, bylo to výborné rozhodnutí.
Měla jsi v dětství i jiné koníčky?
Odmalička jsem všechen svůj volný čas věnovala fotbalu či futsalu, ale určitě nikdy nezapomenu na naše pouliční hry se sousedskými dětmi.
Co pro tebe fotbal znamená?
Znamená pro mě opravdu moc, všechny krásné momenty, vzpomínky, zážitky, které jsem si díky fotbalu získala jsou neskutečné. Poznala jsem mnoho přátel, kteří mi jsou nablízku pořád.
Pamatuješ si na svůj první gól?
Pamatuji si na svů první gól za Slovácko. Ten jsem dala v Morkovicích, pamatuju si že jsme ještě hrávali na půlku proti klukům a nějak jsem z poloviny hřiště vystřelila a ono to spadlo.
Chybí ti FC Slovácko, kde jsi hrála?
Samozřejmě že chybí. Za tu dobu, co jsem tam byla, jsem poznala mnoho skvělý holek, které mi chybí. S některými jsem neustále v kontaktu za což jsem velice ráda.
Slovácko je jeden z prestižnějších klubů, kde jsi působila. Jaký je rozdíl mezi tvým režimem teď a když jsi hrála za právě Slovácko?
Na Slovácku jsme mívaly tréninky 4x týdně, a někdy dokonce dvoufázově. V současné době s holkami v Hodoníně trénujeme 2x týdně. Samozřejmě během působení na Slovácku šla veškerá víkendová „zábava“ bokem, v tom je to asi jediné odlišné.
A jaký klub kde si doposud působila je podle tebe ten nejlepší?
Na všechny si vzpomínám moc ráda. FK Mutěnice kluci byl mým začátkem, dá se říct že mě tam všechno naučili. Na Slovácku jsem poznala co to je obrovská dřina. Mutěnské ženy jsou asi největší kolektiv v jakém jsem kdy měla možnost hrát. Spartak Myjava byla pro mě výborná zkušenost zahrát si i zahraniční fotbal a můj nynější klub Nesyt Hodonín je skvělý a jsem ráda jeho součástí.
Co je podle tebe důležité pro úspěch týmu?
To je individuální, určitě by se dala jmenovat tréninková jednotka, kvalita hráčů i trenéru, aktuální rozpoložení týmu a pro mě určitě kolektivní práce.
A co je tvůj největší individuální úspěch ve fotbalu? Na co jsi nejvíc pyšná?
Úspěchů bylo opravdu mnoho. Pamatuji si, jak jsem se poprvé dostala do chlapeckého výběru z Mutěnic. Také vzpomínám na můj první trénink na Slovácku nebo na moment, kdy mi došla pozvánka na reprezentační sraz, tehdy ještě výběry Moravy a Čech do 15 let. Bylo toho opravdu mnoho, tak nemůžu vybrat asi pouze jeden. Jako úspěch považuji reprezentaci ve futsale, kde patřím do širší nominace ČR výběru žen.
Jaký je fotbalový zážitek, který nikdy nezapomeneš?
Asi zážitek stát v reprezentačním drese u hrající hymny. Nejvíc mě dojalo první místo na turnaji v Německo v kategorii juniorky. To pro mě byl silný zážitek.
Máš nějaký vzor?
Každý máme nějaké vybrané osobnosti, které chceme potkat. Mým vzorem je Bořek Dočkal, který nyní hraje ve Spartě Praha. V ženské kategorii asi nemám přímo vzor. V rámci vítězství ve školní soutěži žen Coca Cola Cup v roce 2012 jsem se setkala s Janem Kollerem, poté jsem se logicky setkala s celým týmem 1. FC Slovácko a také svou milovanou Spartou.
Zmínila si vítězství v Coca Cola Cupu. Jaké máš vzpomínky na výhru a následně na olympiádu 2012, která byla odměnou?
Tak to bylo naprosto neskutečné, nikdo to nečekal, ani my samy. S holkami jsme si sedly a bojovaly a vyneslo nás to až na první místo, neskutečné. Na olympiádě jsme měly možnost vidět finálový zápas ve fotbale žen, Amerika – Japonsko jestli si dobře pamatuju, na stadiónu Wembley, takže taky nádhera.
Byl někdy v tvém životě moment, kdy jsi musela dát přednost něčemu jinému než fotbalu?
Zlomový okamžik pro mě přišel ve třetím ročníku na střední škole, kdy jsem se rozhodla naplno věnovat studiu, proto jsem odešla i z 1. FC Slovácka. Vybrala jsem si školu před fotbalem, tohoto rozhodnutí zatím nelituju. V oboru, který studuji, jsem se našla a díky tomuto rozhodnutí jsem našla další přátele.
Jaký máš cíl teď?
Asi nemám žádný sen, který by se nějak vyzvedával nad ostatní. Můj nynější cíl moc nesouvisí s fotbalem, ale je neméně důležitý - úspěšně zvládnou státnice na vysoké škole.
Hraješ taky futsal, co tě víc baví? Jaký je hlavní rozdíl mezi fotbalem a futsalem?
Upřímně jsem se našla více ve futsale, již od dětství mě bavilo více hrát v hale. Hlavní rozdíl je samozřejmě s hřištěm, počet hráčů a rychlost.
Jaký je pocit reprezentovat svou vlast ve futsale?
Pocit reprezentovat je naprosto nepopsatelný, jsem hrdá, že jsem to mohla zažít.
Do kdy se chceš fotbalu a futsalu věnovat?
Určitě dokud to půjde. Prozatím se mi vyhýbají závažná zranění, tak snad to tak bude i nadále.
Máš v plánu vést k těmto sportům i své děti?
Tak to je otázka do budoucnosti teda. Určitě budu ráda, když své děti budu moci vodit na fotbalové zápasy, nebo jim kupovat kopačky jako mi je kupovala moje maminka Ale pokud se rozhodnou pro nějaký jiný sport či koníček, budu to respektovat.
