Kateřina Pelcová 
Pod okny Konviktu se sešli všichni, kterým není budoucnost českých médií lhostejná, od pedagogů po studující. V rámci iniciativy Média nedáme! se účastníci postavili za Českou televizi a Český rozhlas. Shromáždění začalo čtením veřejného prohlášení, které se neobešlo bez negativních reakcí kolemjdoucích. „Nadávali a pískali na nás,“ vyjádřila se k situaci protestující studentka.
Hlavním bodem demonstrace bylo vyjádření nesouhlasu s návrhem zákona o médiích veřejné služby, s nímž přišel v dubnu „samotný mecenáš kultury“ Oto Klempíř. Návrh neposkytuje dostatečné záruky nezávislosti a oslabuje zejména publicistickou činnost. Na tuto skutečnost z řad novinářů reagoval již v březnu svým odchodem z ČT Václav Moravec. Narušení nezávislé žurnalistické práce představuje také narušení základních demokratických principů, proto si tenhle diktát nemůžeme nechat líbit.
Nejen, že bude v ohrožení redakční autonomie, ale kvůli zrušení televizních a rozhlasových poplatků i celkové změně financování ČT a ČRo, může být vydávaný obsah nepřímo ovlivněn státem či třetími osobami. O představě podobného scénáře jako s tehdejšími Soukupovými instinkty a zprávami akorát v babišovském měřítku jde mráz po zádech.
Alespoň na Konviktu se podařilo televizi zachránit. Tu názorně vyhodil z okna student, jenž ztvárnil utajeného špiona vládní koalice. Naštěstí se studenstvo semklo k natažené plachtě, a pomohlo tak televizi zachytit. Tento akt důmyslně nastínil nynější kritickou mediální situaci a zároveň demonstraci poutavě ozvláštnil. Díky tomu, že se do záchranné akce mohli zapojit všichni přítomníé, dodávala letící televize ostatním odhodlání a pocit vzájemné sounáležitosti.
Na závěr akce dav spontánně zazpíval českou hymnu, právě ta přidala celému happeningu důraznější vyznění. Škoda jen, že tuto silnou atmosféru často narušovala projíždějící auta. Ale tím studentské snahy zdaleka nekončí, od 31.5. do 15.6. si studentská iniciativa Stojíme za kulturou Olomouc připravila Pochod za kulturu z Olomouce až do Prahy. Jak nejlépe a kdy jindy se postavit za kulturu, když už je za pět dvanáct? Musíme být slyšet!
