Radka Kmochová 
Madona z pletiva je v Krumlově opravdovým úkazem. Roman Týc pro ni použil bílou podkladovou desku a celkově působí klidným dojmem, kteý v lidech vzbuzuje zvláštní pocity. Pracoval na ní dva roky. „Už použitý materiál vyvolává tíseň, aspoň v nás, kdo se staráme o děti, a zároveň bílý prostor v otvoru, který má tvar madony, je jakýmsi světlým bodem. Vytváří dojem, že možná naše děti vstoupí do šťastnějšího období, než bylo 20. století," popsala madonu pro ČTK Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka galerie.
Široká ulice je plná svatých obrázků, zvláště pak madon. Lidé je mohou vidět téměř na všech domech, které ulici lemují. Pouze jediná budova, kde se madona nevyjímala, byla právě ta galerijní. „Když jsme sem po revoluci přišli, byla otlučená. Tak jsme si řekli, že bychom ji nahradili, ale ne replikou, ale že řekneme někomu ze současných umělců," popsala nápad Jirmusová Lazarowitz. Tak vznikla tradice madon v Českém Krumlově, kde se od té doby na domech po čase střídají.
Úplně první madonu zhotovila rakouská výtvarnice s českými kořeny Ona B. v roce 1994. Zůstala na fasádě až do roku 2006, a od té doby se madony střídají. Autory se stali například Veronika Bromová, Jiří Surůvka, Antonín Střížek, Michal Singer nebo rakouská fotografka Marielis Seylerová. Nejnovější madona Romana Týce je celkově sedmá v pořadí. „Jednou za rok až dva madonu měníme, vzniká tak zajímavá sbírka madon stejného formátu a tématu, ale rozmanitého pojetí. Nevím, jestli se mi to zdá z toho důvodu, že přišel velmi časně o maminku, ale mám pocit, že madona Romana Týce je strašně silná a působivá. Je to jedna z nejkrásnějších madon v naší sbírce," řekla Jirmusová Lazarowitz.
Roman Týc je v Krumlově poměrně známý. Před čtyřmi lety zde vystavoval obrazy z lidského popela pod názvem 3 kila osudu. Lidé z celé České republiky ho ale mohou znát i díky akci, kdy vyměnil panáčky v semaforech na pražských přechodech. Upozorňuje na sebe i s celou skupinou Ztohoven, která naposledy pověsila červené trenýrky na místo standarty na Pražském hradě.
