Li, tady v Olomouci působíš po celý semestr jako lektorka pro začínající studenty čínské filologie. Na začátek by mě zajímalo, jak ses do Olomouce dostala?
Studuji v Hong Kongu na Polytechnické univerzitě, poslední rok oboru výuka čínština pro cizince. Jakožto absolventům nám univerzita poskytuje možnost zahraniční praxe na jedné ze šesti spřátelených univerzit. Kromě České republiky byla v nabídce Keňa, Nizozemí, Španělsko, Maďarsko a Indonésie. Českou republiku jsem ve své žádosti o vycestování vyplnila na první místo.
Půlka světa neví, kde nějaké Česko leží. Přece jen je menší než kdejaká čínská provincie. Proč sis tedy vybrala právě náš stát?
Kdo neví, kde je Česko? Každý Číňan ví, kde je Česko! Jste přece stát, se kterým máme velmi dobré vztahy. Česká republika byla z nabídky jednoznačně nejzajímavější. A Praha! Praha je nádherná, nedávno tam naši filmaři točili nový film. I proto teď každý Číňan chce vidět Prahu.
Jaké předměty spolu s dalšími lektorkami vyučuješ?
Přiletělo nás deset spolužaček a v podstatě děláme každá něco trochu jiného. Máme rozdělené prváky, se kterými vedeme individuální výuku. Konkrétně já učím každý den krom pátku. Vedu několik skupin konverzací, mám šest studentů na individuálky a po večerech učím kaligrafii po pokročilé.
Baví tě takové předávání informací a vědomostí mladým lidem?
Upřímně? (smích) Vůbec ne. Je to neskutečně náročné a všechna ta příprava na hodiny je nudná. Ne že by mi vadilo přímo samotné učení, těší mě, když vidím, že předám nějakou znalost dál. Jen je velmi těžké, že prváci toho znají příliš málo, a já si musím hlídat každé slovíčko, aby mi rozuměli. Musím se vyhýbat synonymům a obměňování frází, které znají z učebnic. Samozřejmě si nějaké věci navíc neodpustím a studentům je vysvětlím, ale uvědomuju si, že jim tím kolikrát motám hlavu. Musím hodně přemýšlet o tom, co jsou mí studenti schopni zvládnout. A to je únavné.
Je školní systém v Číně a Česku srovnatelný? Všimla sis nějakých zásadních rozdílů?
Největší rozdíl pro mě samotnou je ten, že mě studenti berou jako kamarádku. Je to skvělé a zároveň zvláštní, nedávno jsme byli v ZOO, chodíme na párty, do obchodního centra a podobně. Odpoledne jsem jejich kamarádka a během vyučování mě poslouchají a učí se ode mě. Tohle se v Číně neděje. Tam jsou jasně dané role žák – učitel.
Samozřejmě hraje velkou roli to, že jsi nám věkově blíž a jsi cizinka, přece jen tě bereme jinak než spoustu starších vážených vyučujících.
To je pravda. Aspoň jsem tedy šťastná, že si to tady můžete dovolit aspoň k nám mladým. A ten školní systém v Číně? Myslím, že zrovna je s tím vaším srovnatelný. Nevím, kdy se české děti začínají učit číst a psát, ale máte přece jen jenom pár písmenek v abecedě, takové učení musí jít rychle.
Jak se čínské děti učí znaky? Jak říkáš, podobně jako u nás, nastoupí do školy bez větší znalosti ve čtení a psaní a postupně se vše učí od píky?
Ano. Přibližně v pěti letech se děti začínají učit číst a psát znaky. Je to pro ně ale přirozené a mnohem jednodušší než pro mé studenty tady v Olomouci. Těm musí v hlavě naráz proběhnout čínský výraz pro věc, kterou chtějí pojmenovat, uvědomit si, v jakém tónu ho mají vyslovit a potom si k tomu ještě zapamatovat znak. Naše děti mají za úkol vesměs pouze to poslední. Ale ani tak to není žádná legrace.
A upřímně, myslíš si, že má student v Česku šanci naučit se čínsky a používat znaky na vysoké úrovni pouze v rámci studia na vysoké škole? Nebo je pro ně nezbytné strávit nějaký čas v Číně?
Myslím, že s takovým tempem výuky se čínsky naučí. Ale vycestování je podle mě na místě. Půl roku nebo rok intenzivního používání jazyka v reálných situacích je přece jen o něčem jiném než používání modelových frází z učebnice jen mezi svými spolužáky. Navíc život v Číně je úplně jiný. Student zajímající se o čínštinu by měl takový život poznat.
Můžeš porovnat tvůj život v Hong Kongu a v Olomouci? Umíš si představit, že bys tady teoreticky zůstala delší dobu?
Vlastně ano, dovedla. Olomouc je neskutečně krásné a vlídné město příjemné pro život. Oproti Hong Kongu je tady podstatně levněji. Posledně jsme nevěřili vlastním očím, když jsme koupili dvoulitrový džus za dvacet korun. V Hong Kongu nejde litr džusu pod šedesát korun. Jinak srovnávat život tady a v Číně je téměř nemožné. Už jen to počasí! Máte tu hroznou zimu. No a to jídlo…
České jídlo ti nechutná?
Ale ano, chutnaly mi vaše knedlíky. Bylo mi po nich těžko, ale s omáčkou byly vážně dobré. Úplně jiné než ty naše tzv. ťiaoc‘, které jíme se sójovou omáčkou. Zkusila jsem i guláš, zelí a další typická jídla. Popravdě řečeno, mi docela vadí, jak moc se česká jídla solí, člověk se toho hned přejí. Občas si vaříme s ostatními lektorkami na ubytovně různá čínská jídla. To je to, co mi tady chybí. Ale Kofola mě úplně učarovala! První dny v Olomouci jsem, na rozdíl od ostatních, kterým moc zachutnalo vaše pivo, pila jenom Kofolu.
Olomouc je plná čínských restaurací, navštěvuješ je někdy? Jsou doopravdy „čínské“ v pravém slova smyslu?
Hm. Na Horním náměstí je jedna, která je skutečně čínská, a to jídlo chutná skoro jako v Číně. Vesměs restaurace kolem náměstí, kde vaří „čínská jídla," nejsou zlé, ale do skutečných chutí to má daleko. (propukne v smích) Ovšem nejvíce mě pobavily restaurace v Šantovce. Tam už bych si čínu nedala.
A přitom je to tam poměrně oblíbené. Poslední otázka – na Vánoce jsi byla ještě v Číně, ale české Velikonoce si zažiješ. Jak je oslavíš?
V Číně Velikonoce neslavíme, ale slyšela jsem, že tady u vás kluci bijí holky a ještě za to něco dostanou. Vajíčka a sladkosti. Doufám, že to aspoň má symbolizovat něco dobrého pro ty dívky, které to schytají. Na mě žádní chlapci nepřijdou, máme totiž v plánu vycestovat do zahraničí a trochu poznat Evropu. A navíc, sice nejsem chlap a své studentky nebiju, ale někteří studenti mi nosí velikonoční balíčky plné čokoládových zajíců a vajíček. Mám z toho ohromnou radost, to jsou ty chvíle, které po návratu do Číny opravdu obrečím.
