Petr Vencl 
Od patnácté hodiny v pátek proudily hloučky lidí do bývalých karlínských kasáren, aby nejen spatřily novou kolekci maleb, ale také jako první slyšely pět songů z nadcházejícího debutového alba, jehož název Brauner prozatím neprozradila. Ihned u vstupu návštěvníky uvítal výtvor, který ale nebyl součástí exhibice. Slečny vybírající stokorunové vstupné měly na sobě zvláštně vypadající černé róby a podivně vytvarované pokrývky hlavy. Jejich nalíčení ještě více prozrazovalo, že o elitářskou výstavu umění se sklenkou vína v ruce rozhodně nepůjde.
S otištěným podpisem Lény na zápěstí se účastníci přesunuli na mírně ponurý plac, který obklopovaly ze všech stran činžovní domy překryté průhlednou zelenou plachtou. Na příjemnou atmosféru to nemělo žádný vliv, prostor kasárny totiž skvěle vystihoval cílovou skupinu Brauner: černý oděv, zvláštní sestřihy i výrazné barvy na hlavě. Kombinace těchto faktorů působila surreálně stejně jako mnoho obrazů samotné umělkyně.
Desítky fanoušků čekaly v nekončící frontě od tří hodin na autogramiádu Lény bezmála dvě hodiny, než ji autorka přerušila kvůli plánovanému zahájení vernisáže. Protože se nedostalo na všechny, slíbila její pokračování po odhalení obrazů a vystoupení. Samotný start se namísto pěti hodin pozdržel o necelou hodinu. Čekalo se na přivezení posledního, největšího obrazu této výstavy. Chladné počasí neodradilo žádného návštěvníka, naopak se prostor před kasárnami každou minutou více a více plnil. Na začátek vernisáže upozornil trubadúr v barokní róbě, který před vpuštěním návštěvníků na výstavu pořvával na náhodné lidi, co tady vlastně dělají.
Několik minut před šestou hodinou se nahrnulo odhadem na půl tisíce lidí do prostoru konání výstavy, který se zahalil do naprosté tmy vyjma pódia, na kterém odrážel tlumené světlo do éteru lesklý materiál. Postupně silný reflektor mapoval všech osm vystavených děl. Až na dvě výjimky Léna namalovala své podobizny, pokaždé však s jinou barvou účesu a odlišnou energií, která z nich doslova vyzařovala. Zbylé dva kusy pak byly fantasijně snové ilustrace na čtvercových formátech, na kterých zachycovala opět samu sebe zcela obnaženou.
Brauner k divákům promlouvala nejprve v šeru, poté její přítel, vizuální umělec, s uměleckým jménem Světlonoš zlehka na scénu pouštěl pruh záře na Lénu. Ta po krátkém uvítání návštěvníků a představení obrazů na podiu přivítala licitátora Martina, který před samotnou dražbou obrazů po malých částkách rozprodával drobné skici a malůvky, které Brauner věnovala přesně pro tuto událost. Na závěr drobného prodeje se objevila malířská mikina Lény, jež dříve patřila jejímu dědečkovi, známému herci Vladimíru Brabcovi. Kupující si ji odnesl domů za necelých sedm set korun. Částka obrazů začala na čtyřiceti tisících korunách, které po kapsách z přihlížejících neměl v tu chvíli nikdo. Cílová skupina této umělkyně se totiž pohybuje mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty. Telefonicky se ale vydražily všechny, nejlevnější za počáteční cenu, nejdražší pak za pětašedesát tisíc. Po improvizované aukci se většina návštěvníků přesunula z kasáren na čerstvý vzduch, část z nich si ale ihned po ukončení dražby pečlivě hlídala svá přední místa kvůli nadcházejícímu koncertu.
Krátce před půl devátou nastala očekávaná chvíle všech fanoušků. Léna, Světlonoš a hudební producent Jiří Burian na pódiu představili pět prvních písní z budoucího alba malířky a diváky naprosto uhranuli do oněmění. Silné basy, leč jemná, melancholická elektronika s harmonickým klidem doplňovala dechberoucí hlas Lény zpívající v angličtině. Na světové scéně by se dal její projev přirovnat k norské zpěvačce Auroře, na té české pak k Emě Brabcové z kapely LUNO. Vydání desky Lény se pak plánuje
na jaro 2018.
Jak Brauner slíbila, tak také splnila. Ihned po koncertu se odebrala do místnosti, ve které si návštěvníci mohli koupit upomínkové předměty, a pokračovala s autogramiádou. Po zbytek večera na hlavní scéně hrál český DJ Pierre Urban a úspěch celé vernisáže se oslavoval všemi přítomnými do brzkého sobotního rána.
