Eliška Rysková 
Tentokrát bych se ráda zamyslela nad úkazem posledního roku, možná dvou. Spočítala bych na prstech jedné ruky kolikrát jsem za tu dobu seděla ve zcela zaplněném sále. Jako někdo, kdo kino navštěvuje rád a filmy jsou pro něj něčím větším než pouhou výplní volného času, mě tento jev zčásti rozesmutňuje. Na druhou stranu – se snižováním řad diváků se snižují řady potenciálních rušitelů. Za což mohu být jen ráda. Ale kdybychom odhlédli od tohoto pozitiva, kde můžeme hledat vysvětlení?
Nechcete opustit teplo a bezpečí domova a vydat se na pospas ostatním? Nemáte zájem společensky žít? Nenecháte se nikým přesvědčit, abyste vyrazili za kulturou? Neláká vás nabídka, z programu si nic nevyberete? V multikinech hrají jen nezajímavé mainstreamové věci a menších kin se bojíte? A co je pohodlnější než měkké sedadlo? Vlastní pohovka/postel? Ve speciálních sálech či za příplatek dostanete její simulaci. Je dostačující obrazovkou ta televizní? Velké plátno je možná zbytečně velké? A zvuk linoucí se z reproduktorů pak ohlušující? Netvoří naopak tohle všechno dohromady ten plnohodnotný zážitek, který lze dostat jen v kině? Nevydáváte se tam právě za ním? O lidech, kteří tam chodí za přítmím, se raději zmiňovat nebudu.
Je to ekonomické rozhodnutí? Třeba byste si tam zašli rádi, jen kdyby lístek nebyl tak drahý. V případě, že máte na něco chuť, na večeři po kině už nezbyde. Na obranu multikin musím říci, že právě z občerstvení žijí, protože větší podíl z prodaných lístků si nenechávají. Ale ano, dát za popcorn a Colu stejně jako za lístek – nebo i víc – je směšné.
Zvítězí nad návštěvou kina aktivita jiného druhu? Sportovní, společenská, … Pivo v hospodě se sice stalo méně dostupným, ale o to víc se objevilo nových streamovacích služeb. Stačí si za cenu jednoho lístku do kina předplatit kteroukoli z nich a máte na měsíc k dispozici množství rozličného „kontentu“. A i kdybyste u obrazovky seděli celých 30 dní, stejně by nebylo fyzicky možné vidět vše. Na svůj watchlist na Netflixu se bojím jen podívat, proto se mu raději obloukem vyhýbám.
Můžeme z toho vinit covid? Měly na tom restrikce s ním spojené tak velký podíl? V nějaké míře určitě ano, ale proč už jste se nevrátili k před-covidovému způsobu života v oblastech, kde to jde? Někdo neměl s návratem k „běžnému“ životu takový problém jako jiný, koho to možná od kina zcela odtrhlo a zpět už nevrátilo.
Nebo jste jen líní se zvednout z gauče a obléct? To je trochu smutné, ne? Pokud nejste úplně zapálení cinefilové, určete si například jeden konkrétní den v měsíci, který si zpříjemníte novým filmem. Rozšíříte si obzory, dozvíte se něco nového, příběh vás emocionálně zasáhne - nebo se alespoň na nějakou chvíli zabavíte. Přečtěte si kulturní rubriku ve vašich oblíbených novinách/časopise/na webu. Dejte na doporučení známých. Podívejte se, jestli váš oblíbený herec/herečka/režisér nemá venku nový projekt. Zkuste si pustit trailer na každý film z programu – třeba vás některý zaujme. Nebo vyrazte do kina jen tak - možná budete mít štěstí.
Ať je váš důvod jakýkoli, zkuste ho alespoň jednou za čas překonat. Jinak tam za několik (desítek) let – až si konečně uděláte čas a přijdete – kina stát nebudou. Už na vás totiž nemohla čekat déle.
