Natálie Jiráčková 
Já, jako dlouholetý fanoušek One Direction a následně i samostatných kariér členů po rozpadnutí ikonického boy bandu, jsem si samozřejmě koncert nemohla nechat ujít. Už jen cestou k O2 Aréně, jste mohli cítit nadšení fanynek, které netrpělivě očekávaly začátek koncertu svého oblíbeného interpreta.
Co mě už na začátku koncertu příjemně překvapilo, byl výběr předskokanů. I přes mírně nadávání, že dva předskokani jsou zbyteční a čekání na samotného Louiho bude nekonečné, se mně umělci zalíbili. Po pár minutovém zpoždění hvězdný zpěvák odstartoval koncert singlem z nového alba (How Did I Get Here?) Lemonade a naladil tak energickou atmosféru. Energie však provázela koncertem jen prvních pár minut a pak Louis přenastavil na pomalejší vlnu. Zhruba po hodině se na scénu vrátily živější songy.
Kritika show?
Rozhodnutí pro sérii pomalejších písniček se ihned stalo terčem kritiky. Podle některých, i přes vykřičené hlasy podporujících fanynek, se koncert stal baladou. Kritika bohužel nezůstala jen u výběru písní, ale přesunula se i celkově na vizuální stránku celé show. Výrazněji se se světly a velkými obrazovky totiž začalo pracovat až po „baladické“ hodině.
Další vlna negativity se snesla i na samotný projev zpěváka. V diskusích se nešetřilo slovy o tom, že Louis působil bez energie a že si koncert vůbec neužil, ale bral ho spíše jako svoji povinnost odehrát jeden z jeho naplánovaných koncertů. Pro někoho, kdo očekával od popové hvězdy v O2 areně obří show plnou konfet, mohl jeho projev působit až příliš minimalisticky.
Můj pohled
Já určitě s touto vlnou hejtu nemohu souhlasit. Pokud někdo očekával a těšil se na desítky tanečníků a složité choreografie, pravděpodobně si spletl interpreta. Podle mého názoru vypadal koncert přesně tak, jak měl. Louis se nesnaží nikoho oslnit vizuálními triky, protože naprosto stačí jeho hudba a texty, které pro mnohé z nás mají hluboký význam. To, co bylo pro některé nedostatkem energie, já spíše vnímám jako skromnost a upřímnost. Atmosféra v hale možná nebyla po celou dobu energická, ale přesně taková, jakou má koncert Louise Tomlinsna mít. Byla opravdová.
Byl tedy pražský koncert takovým zklamáním? Pro kritiky, kteří hledají dokonalý popový koncert možná ano. Pro nás, kteří Louiho sledujeme už od jeho začátků, to byl ale večer plný nostalgie a oblíbené hudby. Z tohoto koncertu jsem určitě neodcházela s pocitem, že byl koncert nudný a nezajímavý, právě naopak.
