Jiří Bejček Ještě před tím, než se hlavní hvězda dostala na pódium, patřila první část večera slovenskému duu Lubo Burgr & Pjoni, které rozdělilo publikum na dva nevyrovnané tábory. Menšina hltala doslova každý verš, který svérázná dvojice balancující na hranici geniality a trapnosti vypustila z úst. Výraznou část publika ale Slováci neokouzlili, a tak většina klubu trávila čas u baru, kde se řádně připravovala na následující program.
Midi lidi nastoupili na pódium lehce po deváté hodině. Sál rozezněla úvodní „Tak už se zachraň!“, která stejně tak otevírá i aktuální desku „Give Masterpiece A Chance!“. I přes počáteční faux pas osvětlovače, který během drtivé většiny úvodní písničky nerozsvítil jediné světlo a nechal kapelu utopenou jen v projekcích, mělo intro skvělou atmosféru. Kapela si následně rozsvícení reflektorů sama vynutila. Od druhé písničky už osazenstvo Jazz Tibetu vidělo, kdo že to na pódiu stojí.
Frontman Petr Marek bavil svými neopakovatelnými pohyby a absurdními průpovídkami. Když například za celou ryze brněnskou skupinu pozdravil Olomouc se slovy „Jsme opět rádi v našem rodném městě,“ publikum jednoznačně překvapil. Rozčarování publika se rychle proměnilo v čirou radost, když se klubem rozezněla taneční hitovka „Ráno“. Ta se ale stala kapele osudnou. V závěrečné pasáži, kdy už opravdu skákal celý Jazz Tibet (včetně obrazů na stěnách a půllitrů na baru), se frontmanovi během taneční kreace povedlo omylem vyškubnout kabel ze zvukové karty. Nastalo ticho, které opět rozbil rozesmátý Petr Marek: „Víte, tahle písnička patři k vrcholům našich koncertů.“ Smích ho ale přešel ve chvíli, kdy se ukázalo, že svým počínáním pravděpodobně celou zvukovou kartu rozbil. Vyděšená kapela začala řešit situaci i se zvukařem a zhruba po patnácti minutách svůj zvukový aparát opět rozchodila. Ztráta času se bohužel projevila na počtu skladeb. „My jsme se dozvěděli, že můžeme hrát jen do desáté hodiny. Takže musíme trochu přidat, protože je 21:59,“ pronášel už zase rozesmátý zpěvák k publiku. Midi lidi nakonec hráli ještě zhruba půl hodiny přes svůj stanovený limit. Přerušení koncertu mělo ale vliv na atmosféru, a tak se kapele v poslední části už nepovedlo klub dostatečně roztančit.
Základ setlistu byl vystavěný na skladbách z letošního alba „Give Masterpiece A Chance!“. To se vtipně zaobírá existenciálními problémy společnosti, přičemž je tematicky zasazeno na koupaliště. V jeho textech se tak zajímavě mísí bazén a nanuky s melancholií a přepracovaností. Očekává se, že si Midi lidi za svou čtvrtou řadovou desku vyslouží nominaci na letošní cenu hudební kritiky Apollo.
