Natálie Dudová 
Olomoucké „patnáctce” jsem se dlouho z různých povýšených důvodů vyhýbala, poslední dobou jsem tam ale často a její atmosféra mi začala přirůstat k srdci. Zamířila jsem tam tedy i v neděli, abych si mohla konečně poslechnout poměrně nové indie-rockové seskupení založené mým vrstevníkem Stanislavem Chyzmanem.
Rozjezd této kapely jsem sledovala už delší dobu. Nikdy jsem se ale nedostala k žádné její muzice. Na koncert jsme tedy s kamarádkou přicházely hodně zvědavé a nedokázaly jsme se ubránit obavám, že odejdeme zklamané. Když jsme se doslechly, že se zpěvák shání po Vincentce, protože mu vypovídá hlas, naše skepse ještě o něco vzrostla. Snažily jsme se ji ale zamést pod stůl a užít si brněnskou předkapelu Acute Dose. S hudbou se nálada v klubu začala pomalu uvolňovat, diváci se začínali bavit. „Bude to dobrý, slyšel jsem od nich už asi tři písničky a říkám ti, že to bude dobrý,” ujišťoval mě kamarád, který přišel podpořit svého spolužáka ze střední školy. Rozhodla jsem se tomu uvěřit a vám už teď můžu prozradit, že to vůbec nebyla chyba.
Midnight Swimmers vyskočili na pódium něco po půl desáté a hned co začli ladit první tóny, jsem se přestala bát. Zvuková zkouška skončila, zpěv zesílil a koncert mohl doopravdy začít. Napjatě jsme čekali a když to všechno začalo, nikdo nevydržel jen tak stát. Celý klub se hýbal, tančil, pohupoval, užíval si. Při třetím songu jsme se už nemohly přestat usmívat. Koncert mi dělal neskutečnou radost. Hudba byla skvělá a rodinná atmosféra malého klubu plného přátel ještě lepší. „Jsem na ně hrdá a to je vlastně vůbec neznám,” zakřičela na mě přes jásající dav kamarádka. Myslím, že jsme byli všichni, když jsme je viděli, naše vrstevníky, rodáky ze stejného města, kamarády ze střední, jak ambiciózně jdou za svým snem.
Koncert skončil dřív než bychom chtěli, ale všichni slavili. Diváci se objímali s kapelou i mezi sebou. Show doma je prostě show doma. I mně se podařilo ukořistit chvíli s frontmanem Stanem, jak mu říkají kluci z kapely. „Je to náročný. Jsme prostě na tour. Hrajeme už třetí den v řadě a zítra nás čeká ještě Brno. Nedokážu ti teď nic pořádnýho říct, je to takovej šílenej kolotoč. Večer hrajeme, po koncertě si dáme nějaký to pivko, budíme se s kocovinou, jedeme pro věci a zase znova. Paradoxní na tom je, že show jsou jedna od druhé lepší a lepší,” odpověděl mi zpěvák na otázku jak se má.
Nemůžu posoudit jestli byl nedělní koncert lepší než ty předchozí a je mi to upřímně docela jedno. Naše pochybnosti totiž zalezly pod stůl hned při první písni a už zpod něj nikdy nevylezou. Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla stát u začátku skvělé kapely a doufám, že se dočkáme velkolepého pokračování.
