Dominik Boček 
Opět nadešel čas Vánoc a vánočních trhů aneb svátek konzumu a kapitalismu. Respektive spíše čas vánočních trhů, které se samotnými svátky mají pramálo společného. Anebo dokonce adventních trhů, protože málokde trvají i přes svátky. A kolikrát nejsou ani adventní, když leckde začínají už dva týdny po dušičkách. V půlce listopadu se člověk už může běžně setkat v českých městech s rozsvícenými vánočními stromky a vyřvávajícími koledami z ampliónů. A nejen na náměstích. Obchodní řetězce jsou svou agresivní vánoční nákupní atmosférou proslulé. Není před tím kam utéct. Toto čiré šílenství na konci prosince volně přejde v bujaré oslavy nového roku, ačkoliv z událostí první poloviny tohoto desetiletí se zdá, že s každým rokem se víc a víc blížíme konci světa.
Velkolepé oslavy a nákupní šílenství ale nejsou hlavním problémem. Tím jsou totiž ve skutečnosti samotné Vánoce, konkrétně jejich interpretace. A nechme stranou hádky, jestli Vánoce jsou původně křesťanský nebo pohanský svátek, kdo se snažil co přebýt apod. Vánoce jak názvem, tak obsahem mají křesťanský původ. Žádné lidové zvyklosti s tím nemají cokoliv společného. Potíž je v tom, že přestaly být náboženskou oslavou a v důsledku přílišné zlidovělosti zkomerčněly. Chtělo by se říct, že jediný, kdo si v tomto ohledu může stěžovat, jsou křesťané. Jenže to není pravda. Dalo by se akceptovat, pokud by „komerční Vánoce“ stály striktně odděleně od těch náboženských. Ve skutečnosti se jedná o siamská dvojčata. Zaposlouchali jste se někdy do textů koled? Zpívá se v nich o křesťanské nauce. Vánoce jsou sice časem pohádek a někteří ony koledy zřejmě tak berou, ale pro 2 miliardy lidí této planety je to naprosto vážná věc. Byli jste o adventu někdy v kostele? Vůbec to tam nevypadá tak jásavě jako venku, dokonce se ani nezpívají koledy. Pokud byste si někdy přečetli úryvky z bible, které se při adventu čtou, možná by vás některé texty zarazily. Třeba evangelium pro první neděli adventní. „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé Zemi.“ Den soudu? To moc nezní jako příprava na Vánoce. Modlitba ze Štědrého večera není o nic méně strašidelná. „…pomáhej nám, ať věrně plníme tvou vůli, abychom se nemuseli bát, až ho (Ježíše) uvidíme přicházet jako Soudce.“ V klášterech se týden před adventem modlí úryvky ze starého hymnu Dies irae (Den hněvu), který se občas používá při pohřebních obřadech.
Vůbec nedává smysl, když se v jedné z nejateističtějších zemí Evropy používají náboženské písně jako podkres k nákupům. Dokonce se stále drží tradice, že lidé, kteří by do kostela obvykle nešli, se nahrnou do chrámů, aby si přišli poslechnout koledy. K čemu máme YouTube? S podkresem by to nedávalo smysl ani v opačném případě (představte si, kdyby na mši zpívala Mariah Carey, že vše, co chce k Vánocům, jste vy místo náboženských). Liturgie patří do chrámů, venkovní prostor by měl zůstat neutrální. Je zvláštní, že když je slyšet Narodil se Kristus Pán, většině lidí je to jedno. Ale pokud by na Zelený čtvrtek hřmělo na českých náměstích Lauda Sion Salvatorem, nebo kdyby se na Boží hod velikonoční halekalo Aleluja, kde kdo by si ťukal na čelo. Stačí, když se na ulicích čas od času zjeví „lidoví hlasatelé evangelia“ s mikrofonem.
Zneužívání liturgických zpěvů do podkresu za účelem navození „té pravé vánoční atmosféry“ je tak proti srsti nejen křesťanům, kteří si chtějí vychutnat advent, ale i zarytým ateistům, možná i anarchistům, kteří se ošívají, kdykoliv slyší „z života čistého, z rodu královského“ a také příslušníkům jiných náboženství, jichž je sice ještě výrazně méně, ale jakožto sekulární stát bychom měli respektovat svobodu vyznání a přizpůsobit tomu i veřejný prostor. Krom toho je čirý nonsens spojovat si s Vánocemi sníh, když tu stejně nikdy není.
Lidé by mohli argumentovat, že koledy jsou hezké a české, zahraniční odrhovačky nikoho nebaví poslouchat a hlavně tu máme jakousi fantomovou křesťanskou tradici. Jenže nenávist k náboženství v Češích pěstovala už kontraproduktivní protireformace, habsburský útlak a poslední ránu zasadil komunismus, který ho sice nestačil vykořenit definitivně, přesto vytrvalé snažení bolševické mašinérie nese dodnes své výsledky. Za totality se z náboženství stal nástroj politického odboje, po jejím skončení role výrazně zeslábla.
Nezůstávejme ale jen u Vánoc. Pokud chce náboženství v Česku přežít, nesmí se nechat rozpustit v ateistické omáčce. Navíc to pomůže i veřejnému prostoru. Je zbytečné mít Velký pátek jako státní svátek, když to více než devíti milionům lidí nic neříká. Velikonoční pondělí je pro spoustu žen nejnenáviděnějším dnem v roce, který navíc s náboženskými oslavami nemá pranic společného. Stejně tak trio prosincových vánočních svátků, Cyril a Metoděj, mistr Jan Hus a svatý Václav. Totéž i víkend. Spousta lidí pracuje i v sobotu a neděli a díky tomu má podle zákoníku práce nárok na příplatek. I ostatní profese by mohly mít víkend „kdykoliv“.
Původně náboženské sváteční dny zevšedněly, jelikož se jejich význam vytratil. Nechme proto náboženské svátky věřícím. Legislativní odluka církví od státu již proběhla, teď už zbývá ta společenská.
