Zlata Mašindová 
Podle mě tohle byly přesně ty myšlenkové pochody, která zapříčinily to, proč většina lidí vlastní Destrukční deník v podstatě tak nějak omylem, a proč ho vlastním tak nějak omylem i já. Knihu, kterou spíš než napsala, tak vytvořila kanadská umělkyně Keri Smithová. Přičemž Deník vyšel už v roce 2014, což znamená, že ho s velkou pravděpodobností možná vlastníš i Ty, můj čtenáři! A pokud nikoliv, nezoufej, možná se to brzy změní.
Naši rodiče, kamarádi, lásky i známí, kteří tuto knihu darovali, a nebo si ji dokonce sami pořídili, jsou v tom ale v podstatě nevinně. Zkrátka hledali univerzální knihu, která by oslovila a se kterou by si obdarovaný, či oni sami, takzvaně vyhráli. Kniha je prvoplánově určená všem bez ohledu na věk, což je zřejmě důvod, proč se z knihy stal takový bestCELER. Ovšem osmdesátiletý děda, a nebo babička, nevím, jak v sobě budou hledat tvořivé a rádoby kreativní dítě, když zapomenou, kde knihu nechali ležet.
Ti z vás, co knihu nevlastníte, se teď na chvíli zamyslete, co si vlastně pod slovy ,,deník“ a ,,destrukce“ představujete. Při slově ,,deník“ by se mohlo zdát, že jde zkrátka o knihu, která má v sobě nejen prázdné stránky s řádky, kam máte nacpat třeba všechny vaše pikantní zážitky z karantény, ale taky citáty, ze kterých vám stoupne krevní tlak, a třeba i pár kreativních kresbiček, které by vám jakože měly přinést pozitivní náladu. Je to tak? Není? No a při slově ,,destrukce“? Asi že jde spíš o nějaký rádoby antimotivační deník že?! Zavání to zkrátka něčím negativním, záhadným nebo nebezpečným co?
No a vás, kteří knihu vlastníte, se zeptám narovinu. Taky se vám…
...z knihy ta nebezpečná věc opravdu stala? Když jsem ji totiž před pár dny vytáhla z knihovničky, a vypreparovala ji z důkladně zašmodrchaného pytlíku, málem se mi vrátil oběd, a to přímo na stránku, na které byl nalepený tak šest let starý bonbón, pokrytý něčím, co popisovat rozhodně nebudu. Ale že bych byla taková čunča a plivala si bonbóny do knížek? Nikoliv! Já ho tam podle knihy nalepit měla! A taky jsem ji měla vyhodit z okna, zapálit ji, skákat po ní, polít ji kávou, vytrhnout stránku a někde ji schovat, nakreslit do ní hovínko, olízat ji, schovat ji u sousedů na zahradě, žvýkat ji, strčit ji do mrazáku, umýt s ní tátovo auto a pomazat ji celou zmrzlinou..
No, a to je Destrukční deník. Kniha, kterou mám jako jedinou v knihovničce odděleně v sáčku, protože mám strach, aby se mi tam při dotyku s jinou knihou prostě nerozmnožila. Úkolů je tam opravdu, opravdu velká spousta, což si ale momentálně nemůžu ověřit, protože můj Deník už tak polovinu stránek nevlastní. Jednu stranu ale přeci jen stále má. Na ní je napsaný úkol, který jsem do dnešního dne neudělala. Po stránce, podle které jsem měla Deník vykoupat, i s veškerým jeho obsahem, následuje právě tahle stránka, která mě vyzývá, abych Deník někomu poslala darem.
Čtenáři, tímto bych Tě chtěla vyzvat, jestli bys mi s tímto posledním úkolem pomohl.
Pomohl mi…zbavit se celého Deníku!
P. S. Předem Ti děkuji za Tvou adresu v komentářích. Balíček brzy pošlu. Hlavně buď, prosím, doma, aby Ti ho Česká pošta mohla předat! Taky je možnost, že Tě kniha po otevření balíčku kousne, ale to…už přeci není můj problém.
