út., 23. duben 2024 15:10

Nebýt výzvy, tak už bych se asi nehýbala. Jednou chceme s týmem vyhrát, řekla organizátorka výzvy 10000 kroků

Výzva 10 000 kroků se koná již po sedmé Výzva 10 000 kroků se koná již po sedmé Zdroj: KCT.cz
Výzva 10000 kroků vznikla během doby covidové, když většina lidí musela zůstat doma a nemohlo se skoro nic. „Zjistila jsem, že jsem za dva měsíce přibrala asi 10 kilo a denně že ujdu jen asi 500 kroků,“ vypráví jedna z organizátorek výzvy, Petra Holanová, která se pro výzvu snaží získat sponzory. Výzva se letos v dubnu koná již po sedmé a počet účastníků každým rokem stoupá.

O čem výzva je a kdy a proč vznikla?
Výzva je o chození a vznikla v době covidu, kdy jsme všichni zůstali doma a nebylo moc co dělat. Hlavně se ale zjistilo, že lidé začali přibírat na váze a prakticky se přestali hýbat. Takže výzva cílí hlavně na lidi s vyšším BMI a na starší lidi, kteří byli během covidu nejohroženější, tak aby získali nějakou fyzickou kondici. V té době se účastnily necelé 4 tisíce lidí, teď té současné, dubnové, se účastní téměř 19 tisíc lidí.

Co musí člověk udělat pro to, aby se mohl výzvy účastnit?
Stačí úplné minimum. Jít na stránky 10000kroků.cz a přihlásit se. Není potřeba nic speciálního, stačí telefon nebo hodinky s krokoměrem. A i když člověk nemá, tak se dá zadat soubor s trasou, kterou člověk prošel. Takže i třeba senioři, bez chytré technologie, mohou přidávat svoji aktivitu. Je to opravdu jenom o tom se zvednout a vydat se na cestu.

Kolik takových výzev bývá během roku?
Konají se dvakrát ročně. V dubnu a v říjnu. Registrovat se je možné do konce měsíce před samotnou výzvou, tedy do konce března a září.

Může se účastnit kdokoli?
V podstatě ano. Jediný, kdo nemá svojí kategorii jsou děti do 6 let, ale je tam kategorie pro maminky s dětmi, ale to samotné dítě nezaznamená počet kroků. Jsou kategorie jednotlivců i týmů. Týmy jsou pro 4-10 lidí a dělí se na několik skupin. Klasický, ten je pro všechny lidi, nezávisle na čemkoli, pak firemní, kde se mohou účastnit lidé z jedné firmy, a třígenerační, který je zajímavý tím, že se soustředí na to, aby posbíral členy rodiny od nejmladších po ty nejstarší. Přesně tak byla i původně výzva zamýšlena. Pak je tu i kategorie pro partnerské týmy, kam se mohou přihlásit jak partneři, tak i přátelé.

Vzhledem k tomu, že je možnost vytvořit týmy, tak je to asi i soutěž, že ano?
Přesně tak, funguje to jako soutěž, takže to lidi motivuje k větším výkonům. Výzva je speciální v tom, že se snažíme rozhýbat starší lidi a lidi s vyšší váhou, takže je tam speciální přepočtový bonus na body. Když to zjednoduším, čím je člověk starší a silnější, tím více bodů má. V realitě to je tak, že když já, se svými 120 kily, ujdu 10 kilometrů, tak budu mít dvakrát víc bodů než někdo, kdo má těch kilo 60. Ne vždy jsou s tím lidé v pohodě, ale výzva je zaměřena na lidi, kteří se potřebují hýbat více. Lidem, kteří s tím nesouhlasí říkáme, že tady je pro ně spousta jiných výzev, do kterých se mohou zapojit. Dá se na to i pohlížet tak, že někdo, kdo sportuje, může pomoci někomu, kdo je na tom naopak hůř. Ráda dávám za příklad Jirku Mahdala ze Zábřehu, který ze sebe sundal celého jednoho člověka, dnes už možná i více, měl úžasnou podporu v rodině i mezi kolegy v práci, i když samozřejmě nejvíce pro sebe udělal on sám. Na konci výzvy pak probíhá i vyhlášení, buď celorepublikové nebo si každé zapojené město dělá vlastní vyhlášení. Takových měst máme teď asi 70. Každé město si vyhlašuje výsledky podle daného klíče, například my v Turnově máme tři muže, tři ženy, nejlepší tým, školní tým a nejstaršího účastníka. Teď se bude vyhlášení konat 17. května v Turnově a celorepublikové se podruhé uskuteční jako Festival chůze v Mostě, kam jsou pozváni všichni, kteří se umístili na předních příčkách, ale i ti co mají chuť. Bude i bohatý doprovodný program, například letos se bude dělat výlet k jezerům v okolí Mostu.

Dá se zadat i nějaký osobní cíl?
Ano. My totiž říkáme, že spravedlivě soutěžit může každý jenom sám se sebou, protože nikdo nechodíme v botách někoho jiného. Pro jednoho může být 20 kilometrů nadlidský úkol, kdežto pro jiného je to běžné. Na začátku si proto člověk vybere osobní výzvu, kde si stanoví, kolik chce denně ujít. Možnosti tam jsou od jednoho po třicet kilometrů. Je to i proto, že někdy lidé říkají „Já toho nachodím,“ ale pak zjistí, že sice dva dny ujdou 20 000 kroků, ale pak mají tři dny jenom dva tisíce. Takže tahle osobní výzva je tu proto, aby lidé měli motivaci se zvednout. Taky je to o zapojení chůze do běžného života a tenhle návyk si přenést do života mimo výzvu.

Může člověk ujít třeba jen 3000 kroků a přidat to do té výzvy taky?
Určitě. Je to celodenní aktivita a každý krok se počítá. Buď se to vkládá manuálně pomocí hodinek nebo přes naší aplikaci, která se dá synchronizovat s některými hodinkami, takže to člověk ani nemusí vkládat manuálně. Jediné, co je potřeba je aktivovat a synchronizovat s hodinkami, a pak už se načítají veškeré kroky.

Jak jste se o výzvě dozvěděla vy?
V době covidu jsem zůstala na Home Office a během dvou měsíců jsem přibrala asi deset kilo a zjistila jsem, že denně ujdu asi 500 kroků. Řekla jsem si, že jestli budu ještě dva měsíce doma, tak asi prasknu, takže jsem si stanovila výlet na Valdštejn a zpátky, což je zhruba deset tisíc kroků. Už v té době fungovalo to povědomí, že by tolik měl člověk denně ujít. Nejprve to bylo docela namáhavé, musela jsem několikrát zastavovat, protože to je od nás do kopce. Na konci března jsem zjistila, že jsem nic nezhubla, ale už jsem ušla tu cestu na jeden zátah a v té době jsem na Facebooku zachytila, že začíná tahle výzva, takže to pro mě bylo takové plynulé napojení a vlastně i záchrana, protože nebýt výzvy, tak už bych se možná ani nehýbala, protože jsem typ člověka, který tloustne i po vodě. Takže se výzvy účastním od té úplně první a přijde mi, že má obrovský potenciál člověka nabudit a rozchodit.

Předpokládám, že jste taky v nějakém týmu, že ano?
Rozhodně, jsem v několika týmech. Na začátku jsme začínali jenom se sestrou ve dvou, ale pak se to rozšířilo, takže teď mám i tým „Budoucí laně“ a v tom je nás deset. Jsme budoucí laně proto, že všechny máme nějaká kila navíc. Mám ještě tým s manželem, který říkal, že nikdy chodit nebude, a že to je blbost, ale teď se účastníme po několikáté. Máme i partnerské dvojice v rodině, takže tým má i moje dcera s přítelem a sestra s manželem a dáváme si takové minisoutěže mezi sebou, protože je složité se porovnávat s dalšími 19 tisíci lidmi. A nakonec máme i firemní tým za samotný tým Výzvy, kde jsme všichni členové organizačního týmu.

Jak jste se dostala k tomu, že jste se stala organizátorkou Výzvy?
Ve výzvě jsem byla přihlášena hned v prvním kole. Naprosto mě to pohltilo a když se objevilo na webu, že hledají pomoc do týmu, neváhala jsem ani chvilku a zavolala Sylvě, manažerce projektu, že do toho chci jít. Dělám ráda věci, které se mnou souzní a tady je to skvělá parta nadšenců, kteří dělí nadčasovou věc, tedy snaží se vrátit nejpřirozenější pohyb do běžného života! Je mi ctí být součástí!

A co v týmu Kroků děláte?
Snažím se sehnat peníze. Výzva je jeden z projektů Partnerství pro městskou mobilitu, kde je ředitel spolku, Jarda Martínek, duchovní otec. Manažerkou projektu je Sylva Machová, která je teď na mateřské dovolené, takže jí zastupuje Ondra Beněk. Celkem je nás v týmu deset. Já mám na starosti fundraising, takže se snažím získat partnery a sponzory, aby nám pomohli výzvu financovat. Jenom u samotné aplikace každé malé přeprogramování něco stojí. Dále jsou tu i například ceny pro vítěze a podobně.

A jak se Vám daří shánět partnery?
Není to nic snadného. Jsme rádi, že naším generálním partnerem je již podruhé Generali, hlavními partnery jsou UAX a O2, a jako hlavního mediálního partnera pak máme Český rozhlas. Těch sponzorů není úplně málo, naleznete je na stránkách výzvy. Jedná se buď o dary finanční, o věcné dary a oblíbené slevy pro účastníky výzvy a všem za podporu moc děkujeme.

Máte vy sama nějaké cíle, ať už je to počet kroků nebo cokoli jiného, co se týče výzvy?
Určitě bych se chtěla s Laněmi dostat na konec toho žebříčku a abychom každá dosáhla své vysněné váhy a nemuseli jsme čelit tomu, že lidé vnímají například naše třetí místo, jen jako výhodu přepočtu. Bylo by taky fajn, kdyby se povedlo dostat to, o čem ta výzva doopravdy je mezi lidi, tedy dostat lidi, kteří toho pravidelně moc nenachodí, aby začali chodit a ti, kteří chodí, tak aby zkusili chodit ještě více.

Zobrazeno 238 krát
Naposledy upraveno: út., 23. duben 2024 16:41
Pro psaní komentářů se přihlaste