Pavlíková Veronika Každý se s ním vypořádáme po svém. Někdo zavolá do kuchyně „Mami, kdy už bude oběd?“, někdo pomáhá s vařením, aby bylo jídlo dříve hotové, chudý student na kolejích jde najít poslední čínskou polévku, která zbyla, jiný se zvedne a odkráčí do nejbližší restaurace. O tom, že poslední řešení se ne vždy vyplácí, jsem se včera na vlastní kůži přesvědčila.
Rozhodly jsme se s mamkou využít první adventní neděli letošního roku k nákupu prvních vánočních dárků. Samozřejmě jsme nevynechaly ani vánoční trhy na olomouckém Horním náměstí. A vtom se to stalo, ozval se hlad. Kručení našich žaludků si ostatní lidé nevšimli jen díky hodinám, které právě odbíjely poledne. Musely jsme jednat rychle, svižným tempem jsme tedy došly do hospůdky, kterou jsme zahlédly jako první. Navrhovala jsem sice, že hlad zaženeme langošem, párkem v rohlíku či jiným pokrmem určeným pro tyto fast chvíle. Ale maminka se řídí heslem „Polévka je grunt“. Tentokrát se jí to pořádně vymstilo. Slečna servírka přišla k našemu stolu dřív než jsme si odložily a ptala se, jestli máme vybráno. Odpověděly jsme, že bychom rády dostaly nejprve jídelní lístek. Slečna naše přání vyplnila do puntíku přesně, donesla nám pouze jeden lístek. Oslovily jsme tedy číšníka, jestli by nám mohl přinést i druhý. „Mohl,“ odvětil a už se k našemu stolu víckrát nepřiblížil. Šestý smysl nám radil objednat si něco, co se snad ani nedá pokazit. Vybrala jsem si česnečku a šopský salát, máma dršt´kovou polévku a těstoviny se zeleninou a kuřecím masem. Dršťková došla. Nevadí, druhý pokus byla cibulačka. Už se nám to neslo. Matka vytřeštila oči a cibulovou polévku i s tím centimetrem mastného na hladině okamžitě vrátila. Pokus číslo tři – hovězí vývar. To že byl instantní nám po předchozích zkušenostech připadalo nepodstatné. Moje přesolená česneková polévka neobsahovala česnek. Alespoń mi to tak připadalo po pěti soustech, šestá lžíce mi vehnala slzy do očí. Chuchvalec česnekových vlásků se zákeřně schovával u dna a zlomyslně čekal na pozření. Následoval druhý chod i s popřáním dobré chuti od té milé dámy. Příbory nám bohužel nedonesla. Jídlo na první pohled bez chybičky. Těstoviny se kupodivu kuchaři povedly. V momentě, kdy jsem chtěla pochválit šopák, jsem ucítila louži stolního oleje v ústech. S hrůzou jsem se podívala na dno misky a spatřila posledních pár kousků zeleniny plovoucích ve dvoucentimetrové vrstvě oleje. Jistě chápete, že mne přešla chut´. Zaplatily jsme a honem rychle odešly.
Na závěr bych chtěla říct, že jsem tuto restauraci navštívila sice naposled, ale ne poprvé. Obědvala jsem zde minimálně potřetí a obě předešlé návštěvy proběhly bez komplikací. Člověk žije v domnění, že jde do vyhlášené hospody s mnohaletou tradicí, kde si pochutná na výborných pokrmech, realita však může být poněkud odlišná.
