Alžběta Batková 
Jak se žije v Ománu
Sama jsem Omán před měsícem navštívila. Už od dětství mám respekt k muslimským zemím a islámu jako takovému, proto jsem moc nevěděla, co od této dovolené čekat. Přesvědčila jsem se, že skutečný život je rozdílný od toho, co je prezentováno v televizi nebo knihách. Ománci jsou opravdu zlatí lidé – jsou velice pohostinní a ochotní vždy pomoci. Snaží se, aby se turisté cítili v jejich zemi dobře a bezpečně. Jeden příklad za všechny – v obchodě za nás místní obyvatel zaplatit nákup, protože jsme zrovna neměli drobné mince. Ománci vyznávají liberálnější větev islámu a také jsme se dozvěděli, že zde ženy mají stejná práva jako muži – například mohou studovat a pracovat na vysokých ministerských pozicích. Na muže jsou kladeny větší nároky. Při sňatku musí například zajistit dům a finance. Což mě překvapilo, protože jsem si myslela, že je to spíš naopak.
Jedinečný plavecký zážitek Wadi Shab
Vzhledem k tomu, že jsme v Ománu strávili jen chvíli, navštívili jsme pouze severní část včetně Muscatu. Kdybych měla vybrat místo, které mi utkvělo v paměti, byl by to Wadi Shab. Wadi v překladu znamená řeka, která protéká mezi kaňony. Dalo by se říct, že to jsou vytvořené „bazénky“ oblemované skalami, mezi kterými se přechází a proplouvá. Některé přechody mohou být trošku nebezpečné kvůli kluzkým kamenům, není to ale nic, co by se nedalo zvládnout. Voda je nádherně čistá a překvapivě i teplá. Abyste se mohli vykoupat a kochat okolními krásami, musíte využít člun, který vás převeze přes řeku a pak už pokračujete po svých, cestou mezi horami. Celý výlet trvá okolo čtyř hodin a je to opravdu plavecký zážitek.
Mešita sultána Kábuse jako dominanta Muscatu
Mešita sultána Kábuse nacházející se v hlavním městě Muscatu je ománský must seen. Pro turisty je otevřena jen tři hodiny denně a platí zde přísná opatření– ženy musí mít zahalené ruce, nohy a vlasy. U mužů jsou pravidla benevolentnější, stačí, když mají delší kalhoty, které zakryjí kolena. Celý komplex je mramorový a velmi čistý. Modlitebny jsou rozdělené na ženské a mužské, v každé se nachází koberec, po kterém se chodí bosky. Muslimové se modlí pětkrát denně, nemusí to ale být pouze v místech k tomu určených – mohou se modlit kdekoliv, kde je čistá zem. Pokud podlaha není čistá, použijí koberec.
Převratná gastronomie se zde nekoná
Jídlu jsem na chuť moc nepřišla. Je ovlivněno indickou a pákistánskou kuchyní, a proto pro mě bylo někdy velice pálivé. Tradiční pokrm tady vyloženě není, místí nejčastěji jedí biryani, což je kořeněná rýže s kuřecím masem. Typické jsou také jejich chlebové placky, které se servírují ke každému pokrmu. Černý čaj s kardamomem a mlékem najdete v každém bistru. Podává se v malém kelímku a je poměrně sladký, určitě ale stojí za to ho vyzkoušet. Sama černý čaj nepiju a tenhle mi chutnal. Za zkoušku stojí také freshe z čerstvého ovoce, které vám zpříjemní prosluněné ománské dny.
Během dovolené jsme navštívili i Dubaj a Abú Dhabí. Oproti nim je ale Omán tradičnější – nenachází se tady žádné mrakodrapy a je méně přelidněný. Určitě stojí za to ho navštívit a přesvědčit se na vlastní pěst.
