Kateřina Lorenzová 2011. „Zkrocení“ je velice vděčná hra a diváky i po čtyř stech letech nepřestane přitahovat. Stále aktuální téma boje mezi ženou a mužem nás asi nikdy neomrzí a stále nás bude bavit.
Inscenace vznikla na základě překladu Jiřího Joska. To umožnilo netradiční zpracování. Originalita pojetí je v dnešní konkurenci tolika podobných inscenací nutná. Inscenace se stává sledem vtipů, gagů a dokonce i pár akrobatických čísel. Ničím nečekaným není ani cílená improvizace herců a zapojení diváku do děje. Oba tyto příklady jsou pro brněnskou scénu typické. To vše dodává inscenaci na dynamice a pestrosti, kterou divák vždy ocení. A tak se ze Zkrocení zlé ženy stává uvolněná veselohra. Nedočkáme se psychologické propracovanosti postav nebo jejich vývoji. Vše je zde podřízeno zábavě.
Samotný příchod herců a úvod inscenace je netypický. Jde o divadlo na divadle. Tato Shakespearova předehra bývá často opomenuta a nevyužita. Skupina kočovných herců přichází na scénu a lehce ukazují své charaktery. Vzápětí začínají hrát Zkrocení zlé ženy, tak jak ho známe.
Pojetí scény Jaroslava Milfajta je opravdu minimalistické. Patrová kompozice tvořená žebříky a záclonami odkazuje na scénu slavného londýnského Globu. Při hádce hlavních protagonistů nasvícené opony umožnují výstižnou a působivou stínohru. Rekvizity se omezují také jen na ty nejnutnější. A to je přesně to, co herci potřebují -dostatek prostoru pro své pohybové kreace. Jeviště je plně ponecháno hercům, jejich nápadům a pohybovým možnostem. Dokonce před jevištěm je umístěn další výběžek, který umožňuje se dostat k divákovi ještě blíže a více ho vtáhnout do děje. Někdy jsou tyto pokusy herců o propojení jeviště a hlediště lehce nebezpečné. Například hned ze začátku může diváka překvapit letící kufr nad jeho hlavou.
Hlavní roli Kateřiny s lehkostí zvládá Radka Coufalová. Katka v jejím podání není jen hádavou a uštěpačnou dcerunkou pana Battisty, ale tvrdou mladou rebelkou. Na jevišti v průběhu inscenace klidně trénuje boxové údery a nebojí se tvrdých slovních přestřelek. I její setkání s Petrucciem jsou doslova zápasy. Svérázného a mazaného Petruccia hraje Martin Havelka. Ten se s Radkou Coufalovou skvěle doplňuje po všech stránkách. Vzájemné jiskření při společných hádkách, kdy Petrucciovi Kateřina doslova leze po hlavě, se nedá přehlédnout. Nápaditost a lehkost, se kterou zvládá vzpurnou Kateřinu, je obdivuhodná. Zároveň jsou tu vyzdviženy i momenty, kdy nenápadně Kateřina krotí Petruccia. Za zmínku stojí také výkon Evelíny Studénkové v roli Bianky, sestry divoké Kateřiny. Bianka není jen nevinou, vdavek chtivou dívenkou. Je mnohem více podobná své sestře, akorát svůj odpor a vzdor dává najevo jiným způsobem. Dá se říci, že spousta herců v této inscenaci dokazuje svou obratnost a vtip i
v malých rolích. Sluhové Grumio, Tranio a Biondello (Alan Novotný, Michal Isteník a Jakub Uličník) si kdykoli strhnou pozornost sami na sebe. Často tak vytvářejí prostor pro vlastní, nečekané groteskní výstupy.
Kostýmy od Andrey Kučerové jsou výtvory fantazie. Kostým Kateřiny je na míle vzdálený nějakým tradičním představám o renesanci. Černé kalhoty, barevné šaty, vykukující podprsenka a vše korunují masivní pánské boty. Z Kateřiny je jednoduše punkovou rebelkou se vším všudy. Na každém z herců, ale dokážeme najít alespoň jedenu část klasického oděvu, která je doplněná moderními kousky. Zpočátku se můžou kostýmy zdát nepatřičné a nejeden divák ještě jednou zkontroluje program, jestli šel opravdu správně na hru z roku 1594. Ale po čase začnou originální kostýmy přesně pasovat ke svým nositelům a vše funguje na výbornou.
Hudba jako nedílná součást vtipů. Takhle by se asi dala popsat úloha hudebního doprovodu v této inscenaci. Melodie jako z cirkusu od Karla Cóna je jakýmsi přirozeným koncem nebo vtipným úvodem zásadních scén. Hudba je opět tak netradiční nakolik si to vyžaduje celé představení. Rozhodně tedy není jen neživým podkladem. Sama vesele navozuje patřičnou atmosféru.
Celá inscenace působí kompaktně a celistvě. Jen místy je sled vtipů lehce přehnaný a celá situace přestává být vtipná. Některé gagy jsou možná až laciné a zbytečně to shazuje předešlé povedené komické scény. Jednoduše stále platí, že méně je někdy více. Taktéž závěrečný monolog Kateřiny na někoho zapůsobí lehce pateticky a nevěrohodně po tom, co jste zhlédl celou tu zábavu. Ale nijak zásadně to neotřese pozitivním celkovým dojmem z představení. Podstatou této inscenace je pobavit diváka z širokého spektra společnosti a to se bezpochyby v Brně podařilo.
Zkrocení zlé ženy
Režie: Stanislav Slovák
Překlad: Jiří Josek
Délka představení: 2 hodiny 45 minut
Obsazení: Zdeněk Junák, Radka Coufalová, Evelína Studénková, Martin Havelka, Alan Novotný, Michal Isteník, Jakub Uličník a další
