Záhadné trasy stěhovavých ptáků
Kateřina Čajánková
Nejsem žádný biolog ani zoofil, ale zvířátka mám ráda, přece jen jsou nevinnější než lidé. Druhý festivalový den jsem tedy vyrazila na snímek Záhadné trasy stěhovavých ptáků, který s dalšími dokumenty bojoval o prvenství v sekci "mezinárodní soutěž". Vítězem se sice stal film Potěšení z logiky, nicméně já byla se svým výběrem spokojena.
Před začátkem projekce si vzal slovo host Tomáš Grim z katedry zoologie Univerzity Palackého, který přednášel, jak jinak než o stěhovavých ptácích. Jeho výstup byl odlehčený, plný nadsázky a humoru. Několik vtipů bylo spíše ornitologických, takže je pochopili jen velcí nadšenci, nicméně přednáška byla zajímavá a skvěle představila následující film. Dozvěděli jsme se, kolik času ptáci na své trase stráví, kde a jak dlouho zůstávají a kteří ptáci takhle vlastně cestují.
Snímek režiséra Francka Cuveliera dokumentuje dlouhou pouť na jih Christiana Moulleca a jeho osmi hus. Ano, Christian Moullec vychoval hejno hus, stal se jejich otcem, trávil s nimi od narození veškerý čas a snažil se jim porozumět. Díky tomu ho hejno přijalo jako rovnocenného člena a on s nimi mohl odlétět na jih. Stal se jejich vzorem. Ať se hnul kamkoliv, husí hejno mu bylo v patách. Zní to absurdně, já vím. I já se smála při pohledu postaršího pána, jak se koupe v řece se svými okřídlenými svěřenci a vydává zvláštní skřeky, aby si s nimi mohl „povídat“. Nicméně musím uznat, že je to opravdu nádherně natočený dokument o soužití zvířete a člověka. I z odborného hlediska je samozřejmě velmi zajímavé, co Christian dokázal. Sám studuje ptáky více než dvacet let a své divoké husy si opravdu vychoval, sestrojil ultralehký letoun, aby s nimi mohl vzlétnout do oblak a dát jim několik lekcí přežití během jejich dlouhého letu do teplých krajin.
Při jejich prvním velkém stěhování je neučí co mohou a nesmí dělat. Je pouhým pozorovatelem, který nezasáhne ani, když se schyluje k nejhoršímu. Věří, že všechny tyto zkušenosti se jeho husám vštípí do paměti a příště při svém samostatném letu budou obezřetnější. Filmaři úžasně zachytili život ptáků, to jak se chovají sami, jak jsou zvědaví, jak brání své „sourozence“, jak si dokážou vytvořit vztah k člověku. Nikdy bych neřekla, že husy budou tak skvělá stvoření. Záběry mnohdy doplňují vtipné komentáře samotného Christiana. Nechybí ani výhled z ptačí perspektivy.
Po cestě dlouhé několik set mil, kdy Moullec splnil své předsevzetí, ho ale čeká ta nejtěžší výzva, a to rozloučit se se svými svěřenci a nechat je svému osudu. Při pohledu na Christiana obklopeného husami, které se na dlouhý čas staly jeho dětmi, mi téměř zalil oči slzami. V té chvíli jsme se vcítila do jeho těla a bylo mi smutno za něj. Muselo to být určitě těžké se s nimi rozloučit a vědět, že už je nikdy nespatří. Vlastně se ani nedozví, zda přežily nástrahy moderního světa, nebo ne. Věnovat většinu života výchově těchto stvoření a pak je muset opustit, bylo pro něj jistě velmi těžké. Podtrženo sečteno ačkoliv jsem ze začátku očekávala nudný dokument o stěhování ptactva, byla jsem mile překvapena, a to nejen zpracováním filmu, ale také tím jak se mohou běžné husy stát zajímavou a důležitou částí lidského života.
Nic pro arachnofobiky
Dalším dokumentem, který se dostal na můj seznam „Zhlédnout“, byl Pavoučí dům, který jste mohli na AFO vidět dokonce ve dvou časech. Oficiální projekce byla ve středu v 8 hodin večer a poté se promítal ještě ve čtvrtek jako náhrada za zrušený film Science Slam.
Součástí projekce byla velmi interaktivní přednáška hosta Ondřeje Košuliče, odborníka na pavouky, který přijel z Mendelovy univerzity v Brně. Do Olomouce s sebou přivezl i několik svých osminohých kamarádů. Největšího sklípkana na světě či Černou vdovu si tedy lidé mohli podržet (samozřejmě v krabičce), mnoho z nich se snažilo překonat svůj strach a toho malého chlupáče si i pohladit. Ano, muselo to být pro všechny velmi vzrušující zážitek. Pro všechny s výjimkou mě, jakožto vlastníka několika podobně chlupatých potvůrek. Tak jsem jen přihlížela a dávala bezpečnostní rady holkám sedících za mnou, jak co nejbezpečněji pohladit pavouka. Film by se ani se ani nemusel promítat a lidé by byli z této části nadšení, ale já se na Pavoučí dům těšila. Po pár milionech cvaknutí „selfie s pavoukem“, pár pištivých výkřiků nebojácného obecenstva a navrácení všech exemplářů do rukou odborníka, mohla projekce konečně začít.
Pavoučí dům je dokument o tom, jak jsou pavouci úžasná stvoření a že není třeba se jich obávat, zvláště ne těch malých, domácích pavouků. Podobně jako film Záhadné trasy stěhovavých ptáků také nádherně zobrazoval, jak se pavouci chovají v našich domácnostech. Dům, ve kterém se tyto věci odehrávaly, byl doslova pavoučí. Vědci totiž do opuštěného domu vpustili několik tisíc pavouků, umístili několik set kamer na různá místa a z obývacího pokoje udělali laboratoř, aby tak mohli pozorovat život tohoto osminohého živočicha. Během filmu jsme tak mohli vidět, jak pavouci spřádají své sítě, jak jsou různorodé a jak vlastně fungují.
Kraussova fyzika Star Treku
Ondra Vrubel
Čtvrteční soumrak festivalu Academia film Olomouc přinesl do ulic kolem kina Metropol sci-fi atmosféru. V okolí se míhaly slova typu warpový pohon nebo jména jako Kirk či Spock. Tyto indicie zkušenějším jistě hned napověděli, že zde bude řeč o kultovním filmu a seriálu Star Trek.
Kino Metropol hostilo někoho, kdo chtěl aspoň lehce zbořit iluze ve Star Treku a přinést trochu toho osvícenství jeho fanouškům. Nemluvím o nikom jiném než o teoretickém fyzikovi Lawrence M. Kraussovi, který letos znova zavítal na AFO. Jeho sláva přesahuje hranice teoretické fyziky, lidé ho znají také díky jeho přednáškám plných vědeckého skepticismu a snahy nezasvěceným lidem srozumitelnou formou vysvětlit něco málo z oblasti teoretické fyziky a kosmologie.
A o tomhle všem se také diskutovalo během jeho večerním vystoupení, na které navazovalo promítání posledního filmu ze série Star Trek s názvem Star Trek: Pád do tmy. Nechal na sebe čekat. Lidé si začali povídat a sálem se rozezněl hlahol. Ovšem jakmile kroky oznámily přítomnost Krausse na pódiu, všichni začali tleskat a jen tak nepřestali.
Po úvodu následovala první videoukázka ze seriálu Star Trek: Nová generace zahrnující pohled Jean-Luc Picarda do vesmírného prostoru s výbuchem. Krauss jej komentoval slovy: "Všechno špatně." Nejdříve vysvětloval, proč nemůžeme výbuch ve vesmírném prostoru slyšet, poté zpochybňoval pohyb částí lodi po výbuchu, který mu připadal dost nereálný. V podobném duchu se nesla větší polovina přednášky, vždy byla puštěna videoukázka ze Star Treku s následným vysvětlením, co se zde odehrává špatně a proč to nemůže být.
Během svého výstupu se věnoval i jiným tématům nepřímo souvisejícím se Star Trekem, například červím dírám, cestování časem, temnou hmotou a dalším. Publikum jistě nejvíc ocenilo model vesmíru na nafouknutém prezervativu, Krauss nás neustále ujišťoval, že nemůže prasknout. Díky tomu tak lidé mohli pozorovat zakřivení časoprostoru nebo teoretický model červí díry.
Z přibývajícím časem a vzrůstajícím napětím, protože všichni věděli, že jakmile skončí přednáška, spustí se projektor a započne promítání film Star Trek Pád do tmy. I Krauss to věděl. Dokončil poslední myšlenku zakončenou výzvou k publiku, aby započala otevřená diskuze. Většina debatujících hovořila o Warpovém pohonu. Některé dotazy směřovaly přímo na Krausse. Ale všechny zúčastněné zaujal 10letý klučina, který položil velmi kvalifikovaný dotaz o využití temné hmoty pro vytváření červích děr. Načež sklidil údiv a potlesk následovaný zpoceným čelem překladatele. Překladatel s velkým P však všechno zvládnul a dostalo se mu patřičného uznání jak od publika, tak i od samotného Krausse. V závěru celé přednášky věnoval kondom paní sedící v první řadě a za hlasitého potlesku opustil prostor před plátnem.
