Tomáš Zetek Už je to tady. Ke svým nástrojům přichází klávesista téměř trpasličí výšky Steve Weingart. Následuje ho černošská rytmika. Za bicí usedá Eric Valentine a basy se chápe Renee Jones, jediná žena v kapele. Začínají hrát poklidné intro. Zatím bez Lukathera. Ten se rozhodl čekání fanoušků ještě o pár vteřin prodloužit.
Rázem se sál rozezní mohutným potleskem, pískáním a nadšenými výkřiky. Všechny oči se upírají na Steva Lukathera, který přistupuje k mikrofonu, aby odezpíval první písničku – Darkness In My World z jeho nového alba All´s Well That Ends Well. Brzy už vychutnávám první z několika skvělých kytarových sól večera. Divoké běhy hrané s virtuózní jistotou, expresivní práce s barvou i melodické riffy potvrzují, že Lukather patří ke světové špičce. Druhou skladbou večera je Always Be There For Me z alba Luke. Houpavý rytmus, úsečné hammondky a kytarový wah-wah efekt, jako by naznačovaly, že dnes se bude hrát rock s příměsemi, z nichž nejvýraznější bude funk.
V Up From The Skies od Jimiho Hendrixe si sólo vystřihne klávesák Steve Weingart a o pár minut později v Lukatherově skladbě s jedovatě se proplétajícími kytarovými a klávesovými linkami s názvem Tumescent i bubeník Eric Valentine. Strhujícím výkonem, vyznačujícím se neuvěřitelnými dynamickými kontrasty, muzikantským vtipem, i zběsilým protáčením paliček, si vysloužil u publika nadšený aplaus. Ačkoli bez sóla, svou rytmickou funkci bezchybně plní basačka Renee Jones. Přidává temně sametové vokály podbarvující nakřáplý hlas Steva Lukathera. Ten střídá repertoár ze svých desek s písničkami Toto i převzatými kusy. Svůj styl v mžiku každé skladbě chameleonsky přizpůsobí. Za asistence osobního technika vyměňuje stejně rychle i pět kytar, z nichž jedna je akustická a zbylé elektrické.
While My Guitar Gently Wheeps věnovaná Georgi Harrisonovi a Hendrixovo Little Wing patří závěru koncertu. Po poslední Can´t Look Back se hudebníci uklaní a odcházejí z pódia. Ozve se vděčný potlesk a skandování Lu-ka-ther, Lu-ka-ther… Kapela se nenechá dlouho přemlouvat, je jasné, že hrát je dnes večer bavilo. Přidávají energické Flash In The Pan. Když ani potom potlesk neustává, vrací se na scénu Lukather sám. Loučí se s námi písničkou Road Goes On od Toto. Celý sál zpívá s ním.
Na tenhle večer ostravské publikum jen tak nezapomene. Nezbývá než doufat, že Lukatherovo „See you next time“ nebyla jen zdvořilostní fráze. Čekání na jeho příští návštěvu Ostravákům brzy zpříjemní další dva úžasní kytaristé, jejichž koncerty se uskuteční pod záštitou Ostrava Jazz Night. Mike Stern vystoupí 14. dubna ve Fabricu a Dean Brown o den později v klubu Parník.
fotoreport z koncertu: http://www.klub-parnik.cz/fotoreport/galid_178/steve-lukather-band.aspx
