Josef Čermák Co stojí za propadem preferencí ODS v minulých letech?
ODS se zdiskreditovala v očích voličů, a to velmi významným způsobem. V zásadě teď sledujeme, že jí zůstali už jen takoví ti „hardcore“ voliči. Ti nejvěrnější. Tedy ti, kteří jsou k této straně přikloněni už od počátku devadesátých let.
Jak dnes vypadá takový průměrný volič ODS? Jaká jsou témata, která ho zajímají?
To je složité. My sice známe jakýsi průměrný profil toho člověka, který se přiklání k ODS, ale spousta těchto lidí odešla k hnutí ANO Andreje Babiše. Souvisí to se zmenšováním členské základny občanských demokratů. ODS měla stabilně přes dvacet, čtyřiadvacet tisíc členů, ale jakmile nastoupilo hnutí ANO, tak hodně voličů a členů odešlo právě tam, protože z hlediska nějakého jejich kariérního postupu či možnosti dostat se k nějaké zajímavé funkci v rámci politiky je tam nyní pravděpodobnost mnohem větší.
Jakými tématy by mohla ODS oslovit nové voliče?
ODS, jak se profilovala ve svém základu, zůstává taková i nadále. I v dnešní době klade velký důraz na živnostníky, na menší a střední podnikatele, což je taková její vlajková loď. Co se týče oslovování nějaké širší voličské základny, tak tam si myslím, že je ODS velmi vyprázdněná. Ono je to pro tu stranu v současnosti velmi těžké, protože má velkou konkurenci v hnutí ANO a v TOP 09. Pořád musí akcentovat problematiku, že malí a střední podnikatelé jsou táhnoucím prvkem ekonomiky, nicméně se jim malinko vytratila další důležitá ekonomická témata, kterými se zabývali v devadesátých letech
Nebylo by teda pro pravici jako takovou (myslím tím ODS a TOP 09) výhodnější, kdyby do dalších voleb utvořila koalici?
Ty pokusy byly, ale vzaly za své. Zejména ze strany TOP 09, která měla velice rychlý nástup a byla poměrně ambiciózní, by to byl velký problém, protože by pak mohla působit, že není dostatečně sebevědomá a nevěří si. Navíc TOP 09 velice dobře zhodnotila, že má profil voličů malinko odlišný, a že pro ni samotnou by to znamenalo spíše oslabení. Může se to ale zdát jako logické, to, že by ODS do svého liberálního programu doplnila o něco konzervativnější pohled TOP 09. V tom s vámi souhlasím. Třeba se toho jednou dočkáme, ale nemyslím si, že je to pravděpodobné.
Kdy by to mohlo být?
Takovým testem by mohly být senátní volby. O tom se také dříve uvažovalo v minulých letech, že se obě strany domluví a v jednotlivých obvodech si nebudou konkurovat a postaví jednoho společného kandidáta. Na druhou stranu si myslím, že spolupráce v krajských volbách nebo ve volbách do poslanecké sněmovny možná není, hlavně z personálních důvodů. Svůj vliv mají také animozity, které jsou mezi jednotlivými lídry. Nejsou sice nijak velké, že by se nějak viditelně projevovaly na veřejnosti, ale zkrátka si neumím dobře představit, že by se TOP 09 pod vedením Miroslava Kalouska vrhla do náruče Fialově ODS.
Je podle vás ODS schopná do další prezidentské volby najít podobně silného kandidáta, jakým byl pro TOP 09 Karel Schwarzenberg v roce 2013?
Ty volby jsou ještě docela daleko…
Zaslechl jsem totiž, že ODS uvažuje třeba o panu Kuberovi…
Cesta, kterou si ODS zvolila, že vybere stranického kandidáta a bude doufat, že uspěje, není úplně efektivní. Podle mě je to takový malý přežitek z doby, kdy se prezident ještě volil nepřímo. Charakter a profil kandidáta na prezidenta nemusí být vůbec stranický, není k tomu důvod. Pan Kubera je sice velice svérázný a úspěšný politik – vede město, které jako jedno z mála není zadlužené, na druhou stranu si ale nemyslím, že je to osobnost, která by svými výroky a vystupováním byla nejvhodnějším kandidátem.
Proč Přemysl Sobotka, který za ODS kandidoval minule, tak propadl?
ODS pohořela na tom, že svého kandidáta vybírala v primárních volbách, a to jako jedna z mála z větších stran. Straníci vybírali mezi Evženem Tošenovským a právě Přemyslem Sobotkou. To jsou osobnosti, které voliče prostě nemohou oslovit. ODS to dle mého názoru věděla dlouho dopředu a velice dobře.
Může tedy ODS v dalším klání o Hrad vůbec pomýšlet na úspěch?
Postavení, které v současnosti má vůbec nenasvědčuje tomu, že by mohla svého kandidáta prosadit. Může někoho hledat, ale měla by to zkusit v jiných vodách. Ne v řadách vlastních politiků, kteří jsou v politice už dlouhé roky.
Jak se daří současnému předsednictvu strany? Odvádí svou práci dobře?
Od posledního kongresu zatím ještě neuběhlo tolik času. Je velice brzo na to, hodnotit některé jeho kroky. Hodně nám napoví styl vedení kampaně před krajskými volbami. Straně pomalu rostou preference a odráží se ode dna, kdy na tom byla velice mizerně, tedy v době, kdy ji přebíral profesor Fiala. Myslím si ale, že momentálně dosahuje maxima preferencí, kterého je schopna v současné situaci získat.
Když už jsme narazili na pana Fialu… Jak hodnotíte vy jako politolog práci jiného politologa v čele politické strany?
V té situaci, ve které jeho strana je, se mu daří poměrně dobře. Ty hlavní vnitřní problémy ODS ustoupily do pozadí.
Jaké problémy uškodily ODS v minulosti nejvíce?
Mluvím hlavně o problematice fungování jednotlivých regionálních organizací, o takzvaných kmotrech a černých duších. Teď už to ale tak velký problém není. Souvisí to s tím, že ODS už nemá tak velký vliv jako dříve. Ti lidé, říkejme jim lobbisti, nebo kmotři – to je teď asi jedno – to jsou lidé, kteří chtějí ze zákulisí získávat vliv, a ta otázka stojí tak – má pro mě v současné době jako pro člověka fungujícího tímto způsobem smysl zůstávat v ODS, když je teď úplně mimo dění?
Jak se tyto odchody projevily ve fungování strany?
Velice jí to pomohlo. Z hlediska vnímání voličů, z hlediska preferencí. Jednoduše proběhla jakási vnitřní očista. Současná doba Občanské demokratické straně k takovému restartu hodně napomáhá. Asi těžko budete reformovat stranu, a pracovat s jednotlivými regionálními organizacemi, které jsou v ODS mnohem silnější než třeba v ČSSD, když jste u vlády. To období je k tomu vhodné využít. Jestli se to občanským demokratům daří, to ale úplně nevím.
Nezasloužila by si ODS nějakého předsedu, který umí „bouchnout do stolu“? Není pan Fiala vedle Miroslava Kalouska tak nějak neviditelný?
Charisma stranického lídra je hrozně důležitá věc, pokud jde o mobilizaci voličů, neznamená to ale, že by to byl jev úplně vhodný. Když si vzpomenete na předvolební kampaň z roku 2006, kdy proti sobě stály dvě velmi silné osobnosti – Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, tak se vám vybaví megalomanská kampaň a její výrazná negativita. V řadě lidí to tehdy zanechalo hořkou pachuť z toho, jakým způsobem se diskutovalo o věcech veřejných.
Jak konkrétně se diskutovalo?
Byla to snůška útoků jeden na druhého, kdo více lže. Jestli česká politika něco potřebuje, tak je to zlepšení kultury a vystupování jednotlivých politiků.
